ECLI:CZ:US:2018:4.US.1745.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1745/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Ing. Karla Kuny, insolvenčního správce dlužníka ANIDOR, s. r. o., se sídlem v Ústí nad Orlicí, Velké Hamry 393, zastoupeného JUDr. Martinem Týlem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, proti rozsudkům Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2018, č. j. 23 Cdo 2681/2017-1159, Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2017, č. j. 12 Cmo 194/2016-1130, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. února 2016, č. j. 38 Cm 41/2002-1093, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové zamítl vzájemnou žalobu, kterou se stěžovatel domáhal zaplacení částky 18 028 952,68 Kč, uložil mu povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 526 915,34 Kč a České republice 44 730 Kč. K odvolání Vrchní soud v Praze shora citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 62 726,40 Kč; dovolání Nejvyšší soud svým rozsudkem zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v ústavní stížnosti uvádí, že žalobce se proti právnímu předchůdci stěžovatele domáhal za dodanou elektrickou energii zaplacení částky 245 676,10 Kč, právní předchůdce se vzájemným návrhem domáhal proti žalobci náhrady škody a ušlého zisku ve výši 18 028 095,68 Kč za nedodanou elektrickou energii; o tomto návrhu však soudy rozhodly, jak shora uvedeno. Podle soudů žalobce neporušil svoji zákonnou povinnost zajistit dodávku každému odběrateli, nepovolil-li využít stávajícího rezervovaného příkonu v odběrném místě. Podle stěžovatele se však nalézací soud nedostatečně vypořádal s jeho skutkovou a právní argumentací a z provedených důkazů učinil nesprávná skutková zjištění, k čemuž však soud odvolací nepřihlédl a nesprávně se s takovými závěry ztotožnil - rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1235/11 či I. ÚS 3324/15). Podle stěžovatele nastal extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním, skutkovými zjištěními a právními závěry - k tomu odkazuje na nálezy sp. zn. II. ÚS 3496/13, I. ÚS 1196/13, III. ÚS 1604/13. Stěžovatel není spokojen ani se závěry dovolacího soudu, které považuje vzhledem k odůvodnění rozsudku za překvapivé; Nejvyšší soud totiž pracuje se závěry, které z provedeného dokazování ani nevyplývají. Nesprávně aplikovaná právní norma (sp. zn. I. ÚS 496/16) znamená nesprávnost rozsudku. Popsanými vadami rozsudků měl být stěžovatel zkrácen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto navrhl, aby Ústavní soud všechna rozsudky zrušil.
Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), který neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí; eventuálním porušením běžných práv se zabývá tehdy, je-li současně porušením základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Správností hodnocení důkazů se Ústavní soud zabývá jen tehdy, zjistí-li, že v řízení byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces. Taková situace však v projednávaném případě nenastala.
Právní předchůdce stěžovatele byl zažalován pro neuhrazení dodané energie, podal protinávrh a domáhal se náhrady škody (v násobně větším rozsahu), kterou dovodil z porušení povinnosti dodavatele energie. Soudy podrobně prověřily předestřená tvrzení stěžovatele i jeho právního předchůdce, a byť rozdílně zhodnotily právní vztah mezi účastníky řízení (změna smlouvy/nová smlouva), učinily shodný závěr vycházející s příslušné vyhlášky, že rezervovaný příkon je v obou případech dán smluvně; nezjistily tedy pochybení dodavatele energie, a proto ani vznik škody a opodstatněnost nároků stěžovatele, ani jeho právního předchůdce.
Odůvodnění napadených rozsudků jsou srozumitelná, jasná a Ústavní soud je považuje za správná, nezakládající pochybnosti, které stěžovatel předestírá. Samotný nesouhlas stěžovatele se závěry obecných soudů není způsobilý založit důvodnost jeho ústavní stížnosti ani potvrdit jeho přesvědčení o zkrácení v zaručených právech. Právo na spravedlivý proces (čl., 36 Listiny) zaručuje každému spravedlivé soudní řízení podle předem stanovených pravidel, jakož i možnost uplatnit všechny zákonné procesní nástroje včetně opravných prostředků, které stěžovatel využil. Setrvale nepříznivé závěry soudů nejsou tvrzeným zásahem do základních práv stěžovatele.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu