ECLI:CZ:US:2018:4.US.2719.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2719/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti D. P., zastoupené Mgr. Terezou Kubalíkovou, advokátkou se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. dubna 2018 č. j. Nc 562/2018-97 a proti jinému zásahu Okresního soudu v Sokolově do ústavně zaručených práv, za účasti 1. Krajského soudu v Plzni a 2. Okresního soudu v Sokolově, jako účastníků řízení a za účasti A. P. M. a B. Městského úřadu v Sokolově, se sídlem Rokycanova 1929, Sokolov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka D. P. (dále jen "stěžovatelka") v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 9. 8. 2018 a doplněné na základě výzvy Ústavního soudu 10. 9. 2018, navrhuje zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") pro údajné porušení práva stěžovatelky na soudní a jinou právní ochranu, resp. práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 9, čl. 14, čl. 16 a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, práva zákazu svévole podle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 2 odst. 2 Listiny, porušení zákazu diskriminace z důvodu pohlaví podle čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 10, čl. 32 odst. 1, odst. 4 Listiny a čl. 9, čl. 14, čl. 16, čl. 26 Úmluvy a čl. 21 Listiny základních práv a svobod Evropské unie. Podle obsahu ústavní stížnosti stěžovatelka namítá rovněž "zjevně nepřiměřený zásah do osobní svobody stěžovatelky a porušení jejího práva na osobní svobodu ve smyslu čl. 8 odst. 1, odst. 2 Listiny" ze strany Okresního soudu v Sokolově.
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh a z obsahu napadeného usnesení se zjišťuje:
U Okresního soudu v Sokolově (dále jen "okresní soud") probíhá pod sp. zn. 13 P 157/2009 řízení ve věci péče o nezletilou R. P. (dále jen "nezletilá"). Matkou nezletilé je P. M., biologickým otcem nezletilé je stěžovatelka D. P. (na vysvětlenou je možno uvést, že stěžovatelka je bývalou transsexuálkou, u níž v roce 2016 došlo k operativní a hormonální změně pohlaví). V současné době je na návrh matky rozhodováno o změně výchovy a výživy nezletilé a o zákazu styku otce s nezletilou.
V tomto řízení před okresním soudem vznesla D. P. námitku podjatosti soudkyně okresního soudu JUDr. Dany Červené. Namítala, že ji soudkyně svým postupem v řízení diskriminuje z důvodu, že je bývalou transsexuálkou. Dále uváděla, že soudkyně JUDr. Dana Červená v předmětném řízení místo zkoumání plnění rodičovských povinností a vztahu rodičů k nezletilé R. se zbytečně zabývá sexualitou otce, která s péčí o nezletilou nemá nic společného. Za neadekvátní označila přibrání Znaleckého institutu pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii s. r. o. (dále jen "znalecký institut") ke zkoumání mimo jiné i sexuality otce nezletilé, stejně jako rozhodnutí jmenované soudkyně o nuceném předvedení před znalce tohoto znaleckého institutu.
O námitce podjatosti rozhodl krajský soud usnesením ze dne 27. 4. 2018 č. j. Nc 562/2018-97 podle ustanovení §15b odst. 1 o. s. ř. tak, že soudkyně okresního soudu JUDr. Dana Červená není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že skutečnost, že soudkyně okresního soudu v dané věci ustanovila znalce z oboru psychiatrie a psychologie, posléze pak výlučně z důvodu procesní ekonomie přímo znalecký ústav za účelem posouzení otázek, jaké mají rodiče výchovné kompetence, jaký je vztah nezletilé k rodičům, jaké je stanovisko nezletilé ke styku s otcem a zda jsou výchovné kompetence některého z rodičů omezeny, např. vlivem duševní poruchy, přičemž zvolila kompetentní znalecký ústav zaměřený mimo jiné i na obor sexuologie, bez dalšího o podjatosti soudkyně ve vztahu k otci nezletilé nesvědčí. Krajský soud odmítl i tvrzení D. P., že by o podjatosti soudkyně okresního soudu svědčilo to, že po opakovaných bezúspěšných pokusech znaleckého ústavu o předvolání otce k vyšetření nařídila jeho předvedení. Zvolený procesní postup ostatně umožnil bránit se proti němu odvoláním, což D. P. s úspěchem učinila. Námitky proti procesnímu postupu soudkyně podle ustanovení §14 o. s. ř. nemohou podle krajského soudu zakládat důvod pro vyloučení soudkyně pro podjatost. Závěrem krajský soud konstatoval, že v předmětné věci nebyl zjištěn poměr ani osobní či jiné vazby soudkyně k projednávané věci či účastníkům řízení a jejich zástupcům.
III.
Konkrétní námitky stěžovatelky
Stěžovatelka v ústavní stížnosti nejprve podrobně rekapituluje procesní postup okresního soudu v předmětné věci z hlediska ustanovených znalců k otázkám zadaným soudem ve výše označené opatrovnické věci, přičemž zčásti opakuje argumentaci předloženou Ústavnímu soudu již v ústavní stížnosti vedené Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 2646/17, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 18. 9. 2017 podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.
I v nynější ústavní stížnosti stěžovatelka připouští, že i přes opakované výzvy, ať již znaleckého institutu či soudkyně okresního soudu, u něhož je vedeno předmětné opatrovnické řízení, se ke znaleckému vyšetření opakovaně nedostavila. Stěžovatelka tvrdí, že na všechny jí oznámené termíny vyšetření byla "řádně omluvena" pro nemoc dlouhodobějšího charakteru, přičemž ke svému tvrzení doložila i lékařské zprávy. Dne 26. 2. 20178 vznesla proti postupu soudkyně okresního soudu JUDr. Dany Červené v předmětné věci námitku podjatosti, a to poté, co nebyla úspěšná se svojí stížností ze dne 11. 12. 2017 na údajně nevhodné chování výše jmenované soudkyně.
Stěžovatelka (opakovaně) vyjadřuje v ústavní stížnosti obavu, že plánované a okresním soudem zadané vyšetření specialistů znaleckého institutu by mohlo být zneužito v její neprospěch, aby jako bývalá transsexuálka mohla být prohlášena za psychicky nemocnou, přičemž takové vyšetření označuje již předem za "diskriminační", a to i s ohledem na průběh vyšetření dne 28. 6. 2017, jemuž se podrobila u prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D. Případné, resp. předem avizované vyšetření znalcem - sexuologem považuje stěžovatelka za diskriminační i z toho důvodu, že se údajně bude soustřeďovat jen na jednoho z rodičů - stěžovatelku, ačkoli k takovému postupu prý není žádný důvod. Podle názoru stěžovatelky jsou okresním soudem zadané požadavky na znalecký institut "nestandardní", resp. nejsou obvyklé v případě znaleckého zkoumání heterosexuálních párů v opatrovnických věcech. V procesním postupu soudkyně JUDr. Dany Červené v předmětné opatrovnické věci spatřuje stěžovatelka diskriminaci, resp. "skrytou diskriminaci" své osoby, neboť prý není vůbec nezbytné, aby tato soudkyně k této otázce "vyjádřila veřejně nebo během řízení svůj názor". Stěžovatelka tvrdí, že je v opatrovnickém řízení "vystavována vyšetřování své sexuality", přičemž tento postup je prý "doložen násilným předvedením bez obeslání před sexuologa pana prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D.", což - zřejmě - stěžovatelka považuje za "nezákonný zásah do ústavně zaručeného práva", resp. za omezení své svobody a za diskriminaci své osoby.
IV.
Procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti a hodnocení Ústavního soudu
V projednávané věci Ústavní soud vzal v úvahu skutečnost, že stěžovatelka se podanou ústavní stížností jednak domáhá zrušení napadeného usnesení krajského soudu, jímž bylo rozhodnuto o nevyloučení soudkyně Okresního soudu v Sokolově JUDr. Dany Červené z projednání a rozhodnutí v opatrovnické věci a současně, avšak pouze podle jejího obsahu (nikoli podle petitu ústavní stížnosti), stěžovatelka napadá i postup okresního soudu ve věci sp. zn. 13 P 157/2009, který stěžovatelka považuje "za nezákonný, porušující její právo na osobní svobodu ve smyslu čl. 8 odst. 1, odst. 2 Listiny".
S ohledem na výše uvedená zjištění dospěl Ústavní soud k závěru, že ve vztahu k napadenému usnesení krajského soudu ze dne 27. 4. 2018 č. j. Nc 562/2018-97 je ústavní stížnost nepřípustná. V souladu s ustanovením §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Ústavní soud konstatuje, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní stížností by tak měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí a procesní. To platí i v případě negativních rozhodnutí o námitce podjatosti. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení v dané věci nekončí, stěžovatelce jsou formálně stále k dispozici další prostředky k ochraně jejích práv i poté, co ve věci bude meritorně rozhodnuto. Ústavní stížnost proti napadenému rozhodnutí krajského soudu je proto třeba pokládat za nepřípustnou (srov. též ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu k rozhodnutím o podjatosti soudců, reprezentovanou například usnesením sp. zn. IV. ÚS 1154/18 ze dne 19. 4. 2018, usnesením I. ÚS 4079/17 ze dne 20. 2. 2018, usnesením II. ÚS 3005/17 ze dne 13. 10. 2017, usnesením sp. zn. I. ÚS 359/16 ze dne 18. 1. 2017 a usnesením sp. zn. III. ÚS 1982/15 ze dne 21. 8. 2015; všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná v internetové databázi http://nalus.usoud.cz).
V další části řízení se Ústavní soud zabýval stěžovatelkou tvrzeným nezákonným zásahem do ústavně zaručeného práva na osobní svobodu, k němuž mělo údajně dojít ze strany okresního soudu ve výše označené opatrovnické věci, přičemž v této souvislosti dospěl k závěru, že s ohledem na níže uvedené důvody v této části jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Z obsahu ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka napadá tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci, v dané věci údajně "nezákonný postup" okresního soudu v předmětném opatrovnickém řízení. Z obsahu ústavní stížnosti především nelze zjistit v jakém konkrétním postupu, který v době podání ústavní stížnosti trvá, má spočívat údajná "nezákonnost" procesních úkonů okresního soudu, přičemž rovněž z absence odpovídajícího petitu není zřejmé, jakou "nápravu" by vlastně stěžovatelka po Ústavním soudu požadovala. Jak přitom plyne z ustanovení §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, výrokový potenciál Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti v zásadě dvojí: Budˇ Ústavní soud může zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci (čehož se stěžovatelka domáhala ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu), nebo příslušnému státnímu orgánu zakáže, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby pokud je to možné, obnovil stav před porušením práva. Nic takového však stěžovatelka v ústavní stížnosti nepožaduje.
Pokud stěžovatelka napadá postup okresního soudu v případě znaleckého zkoumání rodičů nezletilé v souvislosti se zahájeným opatrovnickým řízením, je Ústavní soud především nucen konstatovat, že odmítáním zúčastnit se soudem vyžádaného vyšetření u specialistů znaleckého institutu k předem zadaným otázkám znalcům (jaké jsou výchovné kompetence matky a otce nezletilé a jaký je vztah nezletilé k rodičům, jaké je přání nezletilé ohledně styku s otcem a zda je výchovná kompetence rodiče omezena případnou duševní poruchou a v jakém rozsahu) se stěžovatelka vědomě snaží zmařit řádné a tedy i včasné projednání opatrovnické věci. Takový obstrukční postup stěžovatelky nelze nijak ospravedlnit, a to ani jejím poukazem na údajně trvalé onemocnění krční páteře. Je především v zájmu nezletilé, aby řízení o podaných návrzích mohlo být co nejrychleji skončeno, přičemž stěžovatelce nic v budoucnosti nebrání v tom, aby výsledky znaleckého zkoumání případně zpochybnila cestou zákonných procesních prostředků.
K námitkám obsaženým v ústavní stížnosti lze v této souvislosti jen uvést, že se pohybují na hranici neodůvodněných hypotéz, které se skutečnými základními právy stěžovatelky nemají cokoli společného. Úvahy stěžovatelky o údajné dehonestaci osoby stěžovatelky jako otce nezletilé i o údajně předem plánovaném omezení jejích rodičovských práv postrádají reálný základ. Otázky zadané okresním soudem znalcům znaleckého institutu nemohou, jako zcela standardní otázky spojené se zkoumáním míry výchovné způsobilosti každého z rodičů nezletilé R., jak svým charakterem, tak i obsahem, mít zásadní negativní dopad do osobnostních práv stěžovatelky, tím méně pak do práva na osobní svobodu.
Ústavní soud proto ústavní stížnost v části směřující proti usnesení krajského soudu ze dne 27. 4. 2018 č. j. Nc 562/2018-97 podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustný návrh; ve zbytku ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. září 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu