ECLI:CZ:US:2018:4.US.2770.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2770/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Ing. Pavly Buxbaumové, sídlem Masarykovo náměstí 37, Uničov, insolvenční správkyně dlužníka Dům techniky ČS VTS Kladno, s. r. o., zastoupené Mgr. Markem Štenclem, advokátem, sídlem Nový Malín 240, proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 7. června 2018 č. j. 108 C 6/2018-44, za účasti Okresního soudu v Kladně, jako účastníka řízení, a Blanky Zemanové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že Okresní soud v Kladně svým postupem porušil "hned několik" jejích základních práv zaručených Listinou základních práv a svobod, především čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 a 2, ve spojení s právy zakotvenými v Ústavě, zejména v čl. 3, 4, 10 a 90, a právy zakotvenými v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména v čl. 6 odst. 1.
2. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Kladně zamítl stěžovatelčinu žalobu proti vedlejší účastnici o zaplacení částky 2 630 Kč s příslušenstvím, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
II.
Stěžovatelčina argumentace
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že uvedený soud nesprávně, v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, vyvodil, že uznání dluhu částečnou úhradou má vliv jen na prokazování dluhu, nikoliv na běh a prodloužení promlčecí doby.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. v daném případě žádný k dispozici neměla; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního práva" a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti soudnímu rozhodnutí, kterým byla zamítnuta její žaloba na zaplacení 2 630 Kč s příslušenstvím. S ohledem na výši částky, o kterou měla být postupem Okresního soudu v Kladně zkrácena, je evidentní, že ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí vydanému v tzv. bagatelní věci [srov. §202 odst. 2 a §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu].
8. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné,
neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc, přes svou "bagatelnost", vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
9. Stěžovatelka v tomto směru žádnou relevantní argumentaci nepředestřela, a to ani z hlediska kvantitativního, ani kvalitativního. V ústavní stížnosti totiž namítla nesprávné právní posouzení z hlediska norem tzv. podústavního práva, konkrétně §2054 odst. 2 a 3 občanského zákoníku, kteroužto skutečnost vyvodila z právního názoru, který vyslovil Nejvyšší soud ve vztahu k §407 odst. 3 obchodního zákoníku. Jak přitom plyne z judikatury Ústavního soudu, za relevantní by mohly být považovány takové vady, v jejichž důsledku nastává kolize se samotnou esencí určitého ústavně zaručeného základního práva anebo svobody, zpravidla pak práva na spravedlivý proces, tj. kdy dojde k porušení procesních principů, jež jsou pro vedení řízení skutečně stěžejními [viz např. usnesení ze dne 25. 8. 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 (U 43/34 SbNU 421), ze dne 13. 10. 2011 sp. zn. III. ÚS 1975/11 a ze dne 13. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 1367/13]. O takový případ však v souzené věci očividně nejde.
10. S ohledem na to, že nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručených základních práv či svobod, kterých se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu