ECLI:CZ:US:2018:4.US.2953.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2953/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Borise Schmitze, zastoupeného Mgr. et Mgr. Lucií Neumannovou, advokátkou, sídlem V Jirchářích 60/6 Ústí nad Labem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2018 č. j. 21 Co 199/2018 - 58, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní korporace KAMILA CHOCOLATES s. r. o., sídlem Vyskytná nad Jihlavou 126, Vyskytná nad Jihlavou, jako vedlejší účastnice, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud").
2. Z ústavní stížnosti, usnesení městského soudu a stěžovatelem přiložených dalších dokumentů (odvolání, včetně jejich doplnění) zjistil Ústavní soud následující skutečnosti pojící se k předmětu ústavní stížnosti.
3. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 4. 4. 2018 č. j. 78 EXE 6423/2017-43 zamítl návrh stěžovatele na zastavení exekuce. Rozhodnutí obvodního soudu není ústavní stížností napadeno.
4. Městský soud k odvolání stěžovatele rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I), stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II), soudní exekutorka nemá právo na náhradu nákladů exekuce (výrok III) a žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV).
5. Městský soud v odůvodnění uvedl, že v dané věci je nezbytné postupovat podle §140e odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon"), který stanoví, že v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty. To dle názoru městského soudu představuje zvláštní podmínku řízení představující neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl ke dni nařízení exekuce v úpadku, nebylo povoleno její nařízení. Proto městský soud konstatoval, že bylo nutné rozhodnutí obvodního soudu zrušit a řízení zastavit.
6. Dále městský soud uvedl, že při rozhodování o nákladech řízení (a to jak pro řízení odvolací, tak pro řízení před soudem prvního stupně) aplikoval §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., který stanoví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Rovněž konstatoval, že neshledal důvod pro aplikaci §146 odst. 2 o. s. ř., který stanoví, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Městský soud konstatoval, že postup vedlejší účastnice považuje za pochopitelný, neboť obdržela vykonatelný exekuční titul (rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 4. 2017 č. j. 5 T 42/2015-1263). Dále uvedl, že přiznání nákladů řízení stěžovateli nepovažuje za důvodné, neboť exekuční řízení nebylo zastaveno nikoliv z důvodů zaplacení nebo neexistence exekučního titulu, ale z jiného důvodu.
7. Vzhledem k tomu, že stěžovatel svou argumentaci směřuje do výroků II a IV usnesení městského soudu, které se dotýkají nákladů řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o s. ř. dovolání přípustné ex lege.
II.
Argumentace stěžovatele
8. Stěžovatel je přesvědčen, že ústavní stížností napadené usnesení městského soudu porušuje jeho základní práva a svobody garantované ústavním pořádkem České republiky. Konkrétně uvádí, že došlo k porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále je přesvědčen, že městský soud postupoval v rozporu s principem vyjádřeným čl. 37 odst. 3 Listiny, tj. že všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
9. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel nejprve rekapituluje skutkový stav a konstatuje, že v jeho případě je důvod pro zásah Ústavního soudu, navzdory tomu, že svou ústavní stížnost směřuje do výroků II a IV usnesení městského soudu, které jsou spojeny s náklady řízení (byť petit ústavní stížnosti míří na celé usnesení městského soudu).
10. Dále stěžovatel argumentuje, že ústavní stížností napadené usnesení městského soudu je založeno na extrémním nesouladu mezi zjištěným skutkovým stavem a následnými právními závěry. Městský soud se podle jeho názoru dopustil ve svém rozhodování svévole. Stěžovatel je přesvědčen, že byl ve věci plně úspěšný a má tedy právo na náhradu nákladů řízení, zejména s ohledem na to, že pouze chránil svá práva.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené usnesení, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky kladenými §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť nejsou naplněny podmínky předvídané §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
12. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti navrhuje zrušení v záhlaví specifikovaného usnesení městského soudu, jeho argumentace však směřuje pouze proti výrokům II a IV. Ústavní soud proto postupoval v souladu s usnesením sp. zn. Pl. ÚS 16/94 ze dne 21. 7. 1994 (U 14/2 SbNU 227), dle kterého je vázán rozsahem petitu, a omezil předmět řízení pouze na tyto výroky.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
13. Zákon o Ústavním soudu vymezuje zvláštní kategorii návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné [viz §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. V této části řízení o ústavních stížnostech je přípustné rozhodnout bez dalšího pouze na základě obsahu napadených soudních rozhodnutí a údajů obsažených v ústavní stížnosti. Dospěje-li Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, je bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené usnesení městského soudu z hlediska porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
14. Ústavní soud dlouhodobě setrvává na stanovisku, že rozhodování o nákladech soudního řízení je nedílnou součástí řízení jako celku a případné vady v postupu obecných soudů zpravidla nemají takovou intenzitu, která by představovala zásah do základních práv a svobod (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2014/18 ze dne 26. 7. 2018), případně jejich ohrožení. Ústavněprávní rozměr získávají rozhodnutí o nákladech řízení pouze ve výjimečných případech, a to zejména v těch, ve kterých je úvaha soudu důsledkem svévole, rozhodnutí je zcela nedostatečně odůvodněno, případně se nákladový výrok ocitá ve zřejmé kolizi s celkovým průběhem a výsledkem řízení. Z ústavní stížností napadeného usnesení vyplývá, že se městský soud otázkou náhrady nákladů řízení zabýval a vyložil důvody, které jej vedly k ústavní stížností napadeným závěrům (výrokům II a IV), a to jak po stránce skutkové, tak stránce právní. Z odůvodnění jeho usnesení není patrný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, či jiné příznaky svévolného postupu, jak ve své ústavní stížnosti namítá stěžovatel. Aplikace podústavního práva obecným soudem tak nepředstavuje extrémní vykročení z mezí zákonnosti a především ústavnosti, k jejíž ochraně je Ústavní soud povolán.
15. Ústavní stížností napadené usnesení městského soudu je odůvodněno dostatečně a v rozsahu, jaký tomu odpovídá, včetně uvedení důvodů proč soud neshledal důvod pro aplikaci §146 odst. 2 o. s. ř. Městským soudem podaná interpretace a aplikace podústavního práva proto nepředstavuje extrémní exces, který by odůvodňoval kasační zásah Ústavního soudu.
16. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2018
Jan Filip v. r.
předseda senátu