ECLI:CZ:US:2018:4.US.369.18.1
sp. zn. IV. ÚS 369/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Mgr. Petra Fišera, advokáta se sídlem ve Zlíně, Obeciny I 3417, insolvenčního správce dlužníka Romana Kolomého, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2017, č. j. 22 Co 331/2017-62, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení Martina Jetleba, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí zastavil usnesením ze dne 30. 8. 2017, č. j. 306 C 2/2017-46, řízení o zaplacení částky 252 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že stěžovatel, insolvenční správce úpadce Romana Kolomého, vzal zpět žalobu, podanou proti vedlejšímu účastníkovi, o vydání bezdůvodného obohacení, které mnělo spočívat v neoprávněném užívání nemovitosti. O nákladech řízení rozhodl nalézací soud s ohledem na skutečnost, že žalobci (insolvenčnímu správci) nelze přičítat procesní zavinění na zastavení řízení, jelikož při zpětvzetí žaloby vycházel ze sdělení úpadce, a plnil tak svoji zákonnou povinnost. Stěžovatel vzal žalobu zpět poté, co od vedlejšího účastníka zjistil, že nemovitost nikdy neužíval.
K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích změnil výrok o nákladech řízení usnesením ze dne 30. 10. 2017, č. j. 22 Co 331/2017-62, a to tak, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů nalézacího řízení 23 329 Kč a na náhradě odvolacího řízení 6 014 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že stěžovatel zpětvzetím žaloby zavinil zastavení řízení, a proto je povinen nahradit vzniklé náklady řízení (§146 odst. 2 o. s. ř.). Podle odvolacího soudu nelze přihlížet k tomu, že stěžovatel vystupoval v řízení jako insolvenční správce; sama tato skutečnost neodůvodňuje nepřiznání nákladů řízení postupem podle §150 o. s. ř. Insolvenční správce nemá povinnost vymáhat pochybné pohledávky - kromě toho náklady řízení budou hrazeny z majetkové podstaty úpadce, nikoliv insolvenčním správcem.
Proti napadenému usnesení se stěžovatel brání ústavní stížností a navrhuje jeho zrušení; namítá porušení ústavního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Stěžovatel má za to, že odvolací soud měl řízení přerušit podle §140a insolvenčního zákona, neboť v mezidobí bylo rozhodnuto o úpadku vedlejšího účastníka (žalovaného).
Ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou. Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel je advokátem a nemusí tak splňovat požadavek povinného právního zastoupení ve smyslu §30 odst. 1 téhož zákona (viz stanovisko pléna ze dne ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15).
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného usnesení, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecného soudu nebyla porušena ústavní práva stěžovatele - takové pochybení však v daném případě nezjistil. Ústavní soud zohlednil, že předmětem řízení byla z hlediska dovolacího řízení tzv. bagatelní částka nepřevyšující 50 000 Kč, a proti rozhodnutí odvolacího soudu tak podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nebylo přípustné dovolání, tím spíše není opodstatněná ústavní stížnost. K vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případech bagatelních věcí srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 566/15, nebo ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13.
Dále bylo zohledněno, že ústavní stížnost napadá výroky o nákladech řízení, v jejichž přezkumu je Ústavní soud obecně zdrženlivý. Rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavní soud je přezkoumává jen tehdy, představují-li zároveň omezení či porušení ústavně chráněného práva stěžovatele. Odvolací soud stručně, ale srozumitelně a logicky, uvedl důvody, na základě kterých o náhradě nákladů řízení rozhodl. Uvedl, že stěžovatel z procesního hlediska zavinil zastavení řízení, protože vzal žalobu zpět, a dostatečně se vypořádal s námitkou stěžovatele o nezbytnosti přerušení řízení, neboť vysvětlil, že po rozhodnutí o úpadku vedlejšího účastníka nebylo rozhodováno ve věci samé, nýbrž jen o nákladech řízení; v dané věci tak nelze spatřovat porušení namítaného práva na spravedlivý proces.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu