ECLI:CZ:US:2019:1.US.1047.19.1
sp. zn. I. ÚS 1047/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Vladimíra Sládečka a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Bc. Ladislava Kachela, zastoupeného Mgr. Tomášem Krásným, advokátem se sídlem v Ostravě, Milíčova 1386/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 235/2018-29 ze dne 9. ledna 2019 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 19 A 13/2018-21 ze dne 30. července 2018, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a vedlejšího účastníka Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovateli byla v řízení před správními orgány uložena pokuta ve výši 1 500 Kč za přestupek spočívající v tom, že jako provozovatel osobního vozidla nezajistil, aby při používání vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích.
2. Správní rozhodnutí stěžovatel napadl před Krajským soudem v Ostravě, ten jeho žalobu zamítl. Následnou kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud. Oba soudy dospěly k závěru, že pokutovaný přestupek provozovatele vozidla má subsidiární povahu vůči přestupku samotného řidiče vozidla. Toho se však nepodařilo zjistit mimo jiné i proto, že stěžovatel nebyl schopen poskytnout dostatek identifikačních údajů. Správní orgány prověřily tvrzení stěžovatele o jménu a bydlišti údajného řidiče, pro jejich nedostatek nebylo však možné provést plnou kontrolu v informačním systému evidence obyvatel a v evidenci obyvatel města O. nebyla osoba sděleného jména dohledána. Za toho stavu bylo namístě uplatnit subsidiární odpovědnost stěžovatele jako provozovatele vozidla.
3. Proti rozhodnutím správních soudů stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu, práva na ochranu soukromí a presumpce neviny. Porušení těchto práv stěžovatel spatřoval v tom, že není jeho povinností mít plné informace o řidiči vozidla. V souzeném případě poskytl jméno a bydliště, bylo tak na správních orgánech, aby podle evidencí obyvatel řidiče ztotožnily. To však neudělaly a neučinily prakticky nic nad rámec výzvy, aby stěžovatel údaje upřesnil. V tomto ohledu stěžovatel vyslovil pochybnost o tom, kolik osob daného jména v Ostravě může žít. Podle jeho mínění tedy správní orgány neuplatnily jeho odpovědnost subsidiárně, ale přímo - poté, co byly ve věci nečinné a přestupkovou věc řidiče odložily.
4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
5. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/16 ze dne 16. 5. 2018 (116/2018 Sb.) Ústavní soud uvedl, že odpovědnost provozovatele vozidla je věcně opodstatněna tím, že právě na provozovateli vozidla zpravidla závisí, kdo vozidlo užívá. Protože provozovatel vozidla odpovídá za přestupek bez ohledu na zavinění, jeho odpovědnost primárně neslouží potrestání řidiče, který porušil některou z povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích. Vůči řidičům má působit zejména preventivně, aby se porušování těchto povinností do budoucna nedopouštěli. Předpokládá se, že provozovatel vozidla ví, kdo v době spáchání přestupku podle zákona o silničním provozu užil jeho vozidlo, jakož i že má zájem domoci se po řidiči náhrady zaplacené pokuty, respektive určené částky, případně, že bude na řidiče v rámci vzájemných vztahů působit jiným způsobem tak, aby se porušení povinnosti neopakovalo, včetně možnosti zamezit mu v dalším užívání vozidla. Pokud by provozovatel vozidla na porušování povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích adekvátně nereagoval, vystavil by se riziku, že v budoucnu sám ponese případné další sankční následky.
6. Ústavní soud v tomtéž nálezu konstatoval, že ustanovení zákona o silničním provozu podmiňují řízení o uložení pokuty za přestupek provozovatele vozidla tím, že navzdory nezbytným krokům ze strany správního orgánu nedošlo k potrestání pachatele odpovídajícího přestupku. Takto vyjádřená subsidiarita správního deliktu činí z objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla prostředek, který za účelem dosažení sledovaného cíle mnohem šetrněji zasahuje do jeho vlastnického práva, než by tomu bylo v případě takové její varianty, která by umožňovala uložení pokuty bez dalšího.
7. V souzené věci bylo podstatné právě zjištění toho, zda správní orgány učinily nezbytné kroky k potrestání řidiče jako pachatele přestupku. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakoval svou argumentaci z řízení před správními soudy a tvrdil, že správní orgány neučinily nic. Nejvyšší správní soud však toto tvrzení konkrétně a přesvědčivě vyvrátil v odst. 13 a 16 napadeného rozsudku. Z nich plyne, že údaje poskytnuté stěžovatelem o totožnosti údajného řidiče nedostačovaly k plné lustraci v informačních systémech a na základě lustrace provedené vyplynulo, že žádná osoba označeného jména není vedena jako obyvatel města Ostravy. Tyto zásadní závěry stěžovatel zcela pominul, přestože má povinnost tvrdit a argumenty podporovat námitky protiústavnosti aktů veřejné moci, jejichž zrušení se domáhá [srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 632/06 ze dne 24. 10. 2006 (U 12/43 SbNU 639)]. Kladl-li si tedy stěžovatel otázku, kolik osob daného jména by správní orgány nalezly, pokud by prověřily příslušné evidence, odpověď mu poskytují právě napadená rozhodnutí: žádné takové osoby.
8. Nebyla-li nalezena žádná osoba stěžovatele označeného jména, není subsidiární uplatnění odpovědnosti stěžovatele excesivní. Bylo na stěžovateli, aby při vědomí svých zákonných povinností půjčoval automobil pouze osobám, které je schopen dostatečně identifikovat.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu