ECLI:CZ:US:2019:1.US.1167.19.1
sp. zn. I. ÚS 1167/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti M. R. O., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Olomouc, zastoupené Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem Třebíč, Bráfova 764/50, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2019 č. j. 2 To 88/2018-5302, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2018 č. j. 46 T 10/2012-5279 bylo podle §344 odst. 3 trestního řádu rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna vykonat náhradní trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, který jí byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2013 sp. zn. 46 T 10/2012 (ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 3. 2015 sp. zn. 6 To 35/2014) uložen pro případ neuhrazení peněžitého trestu ve výměře 450 denních sazeb po 2 000 Kč, přičemž stěžovatelka byla pro výkon náhradního trestu odnětí svobody zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo na základě její stížnosti uvedené usnesení Krajského soudu v Brně částečně zrušeno ve výroku o zařazení stěžovatelky do věznice se zvýšenou ostrahou a nově bylo rozhodnuto, že se stěžovatelka pro výkon trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou.
Podle stěžovatelky došlo vydáním napadeného rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka namítá, že v jejím případě byly splněny zákonné podmínky pro upuštění od výkonu peněžitého trestu, a to z důvodu její dlouhodobé neschopnosti peněžitý trest zaplatit. Argumentaci Vrchního soudu v Olomouci považuje za nepřesvědčivou, účelovou a nepodloženou. Tento soud podle ní přehlíží zásadní fakta pro účely naplnění podmínek §344 odst. 1 trestního řádu, které mají mj. oporu v insolvenčním řízení. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci je podle jejího názoru založeno na nepodložených skutkových zjištěních, resp. zjištěních, která nemohou mít význam pro rozhodnutí o případném upuštění od výkonu peněžitého trestu.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Protože námitky stěžovatelky směřují výhradně proti nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody za trest peněžitý (resp. proti tomu, že nebylo rozhodnuto o upuštění od výkonu peněžitého trestu), musí k tomu Ústavní soud předně poznamenat, že mu zásadně nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 455/05 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 1124/09), protože rozhodování trestních soudů je v této oblasti zcela nezastupitelné (viz čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Tento závěr je třeba vztahovat i na rozhodování o dalším výkonu trestu, včetně rozhodování o přeměně uloženého trestu na trest jiného druhu či o upuštění od dalšího výkonu určitého trestu. Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémního vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí. K takové situaci však v daném případě nedošlo.
Jestliže stěžovatelka namítá, že v jejím případě byly splněny zákonné podmínky pro upuštění od výkonu peněžitého trestu, Ústavní soud připomíná, že podle §344 odst. 1 trestního řádu soud upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku buď v případě, že se odsouzený v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit, anebo tehdy, když by výkonem trestu byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat. V případě stěžovatelky mohl hrát roli pouze první z uvedených zákonných důvodů pro upuštění od výkonu peněžitého trestu.
Vrchní soud v Olomouci však správně uvedl, že za okolnosti na vůli odsouzeného nezávislé nelze považovat výkon trestu odnětí svobody nebo náhradu škody. Skutečnost, že stěžovatelka vykonává trest odnětí svobody, tedy nemůže být důvodem pro upuštění od výkonu peněžitého trestu. Vrchní soud v Olomouci dále připomněl skutková zjištění, která na základě provedeného dokazování učinil soud prvního stupně a podle kterých se stěžovatelka měla s dalším spolupachatelem v důsledku trestné činnosti obohatit o částku 166 901 624 Kč, 24 239 Eur a 255 300 USD. Z toho vyvodil závěr, že verze stěžovatelky o nedobytnosti peněžitého trestu je tím zpochybňována. Vrchní soud v Olomouci rovněž poukázal na charakter a účel peněžitého trestu jakožto vhodného prostředku k nápravě pachatele majetkové trestné činnosti zaměřené na získání neoprávněného majetkového prospěchu.
Ústavní soud uvedené úvahy Vrchního soudu v Olomouci na rozdíl od stěžovatelky nepovažuje za nepřesvědčivé, účelové či nepodložené. Sama stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí jedinou konkrétní skutečnost, která by podle jejího názoru mohla představovat důvod pro upuštění od výkonu trestu, a to probíhající insolvenční řízení. Ani insolvenční řízení však samo o sobě nelze považovat za okolnost nezávislou na vůli stěžovatelky ve smyslu §344 odst. 1 trestního řádu, neboť se jedná toliko o důsledek úpadku dlužníka, resp. hrozícího úpadku [srov. §1 a §2 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud tedy uzavírá, že argumentaci Vrchního soudu v Praze obsaženou v napadeném usnesení, na jejímž základě tento soud neshledal důvody pro upuštění od výkonu peněžitého trestu, považuje za racionální a opodstatněnou. Napadené rozhodnutí tedy nepředstavuje projev libovůle a Ústavní soud tak nemá důvod pro kasační zásah.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu