ECLI:CZ:US:2019:1.US.1247.19.1
sp. zn. I. ÚS 1247/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka, o ústavní stížnosti stěžovatele L. B., zastoupeného JUDr. Veronikou Grebeňovou, advokátkou, se sídlem Štefánikova 3072, Zlín, proti vyrozumění Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín, Oddělení obecné kriminality ze dne 12. září 2018 č. j. KRPZ-120001-47/TČ-2017-150571, vyrozumění Okresního státního zastupitelství ve Zlíně ze dne 2. října 2018 č. j. ZN 4255/2017-30 a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 15. února 2019 č. j. 7 KZN 1008/2019-13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Předchozí průběh řízení a vymezení věci
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 15. dubna 2019, navrhoval podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených vyrozumění. Stěžovatel má za to, že napadenými vyrozuměními byla porušena jeho práva na ochranu rodičovství a rodiny podle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Policejní orgán Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Územní odbor Zlín, Oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), prováděl ke dni 12. září 2018 postupem podle ustanovení §158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, prověřování podezření ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d) a odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 4 trestního zákoníku, kdy podezřelou (prověřovanou), nikoliv obviněnou, byla M. Š., která se mohla dopustit výše uvedených trestných činů vůči poškozenému nezletilému synovi a veřejnému zájmu. Stěžovatel, který je otcem nezletilého syna, požádal dne 12. září 2018 o možnost nahlédnutí do trestního spisu, neboť má za to, že je v trestním řízení osobou poškozenou a současně jinou osobou oprávněnou nahlížet do příslušného trestního spisu z titulu svého statusu rodiče poškozeného syna. Na základě předmětné žádosti policejní orgán sepsal záznam o odepření nahlédnutí do trestního spisu ze dne 12. září 2018 č. j. KRPZ-120001-47/TČ-2017-150571 s tím, že stěžovatel v předmětném trestním řízení nemá status poškozeného, ani zákonného zástupce nezletilého a není oprávněn nahlížet do spisového materiálu ve smyslu §65 odst. 2 trestního řádu.
3. Dne 18. září 2018 obdrželo Okresní státní zastupitelství ve Zlíně (dále jen "OSZ ve Zlíně") stížnost proti postupu policejního orgánu s tím, že stěžovateli bylo v předmětné trestní věci dne 12. září 2018 odepřeno policejním orgánem nahlédnutí do spisu s odůvodněním, že se nejedná o osobu poškozenou. Proto právní zástupkyně stěžovatele podala jménem stěžovatele žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu podle §157a trestního řádu. OSZ ve Zlíně nepovažovalo podanou stížnost za žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu podle §157a trestního řádu, neboť tuto nepodala osoba, která je v tomto ustanovení uvedena. Po posouzení postupu policejního orgánu státní zástupce konstatoval, že policejní orgán nepochybil. Stěžovatel není poškozeným v trestním řízení, a pokud vystupuje jako tzv. "jiná osoba", musí v souladu s trestním řádem prokázat oprávněný zájem na nahlédnutí tak, aby státní zástupce či policejní orgán mohl posoudit, zda je v tomto případě nahlédnutí do spisu důvodné či nikoliv. Státní zástupce OSZ ve Zlíně dostatečný postup stěžovatele při podání žádosti o nahlédnutí do spisu, kdy stěžovatel řádně neodůvodnil nezbytnost nahlédnutí do spisu za účelem uplatnění jeho práv, neshledal. Pokud nebyla otázka důvodnosti a účelu nahlédnutí do spisu tzv. "jinou osobou" v žádosti specifikována, státní zástupce ani policejní orgán nemůže fakticky v takové situaci posoudit naplnění kritérií ustanovení §65 odst. 1 trestního řádu, tedy "potřeby nahlédnutí do spisu k uplatnění stěžovatelových práv", jako nezbytné podmínky zpřístupnění jinak neveřejného spisu policejního orgánu. V případě neodůvodnění žádosti ve výše uvedeném smyslu považoval státní zástupce odmítnutí takové žádosti policejním orgánem za přijatelné, tedy nikoliv protizákonné a o tom stěžovatele vyrozuměl přípisem ze dne ze dne 2. října 2018 č. j. ZN 4255/2017-30.
4. Dne 29. ledna 2019 byl Krajskému státnímu zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "KSZ v Brně - pobočka ve Zlíně") doručen podnět k výkonu dohledu podle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém byl vysloven nesouhlas s postupem státního zástupce OSZ ve Zlíně. Státní zástupce KSZ v Brně - pobočka ve Zlíně uvedený podnět odložil jako nedůvodný, neboť se ztotožnil se závěry státního zástupce OSZ ve Zlíně, z jakého důvodu v případě stěžovatele nejde o poškozeného. Pokud bylo namítáno, že by se mohlo jednat o tzv. "jinou osobu" s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 21. března 2018 sp. zn. IV. ÚS 3526/16 (N 48/84 SbNU 559), k tomu státní zástupce KSZ v Brně - pobočka ve Zlíně uvedl, že se jedná o jiný případ, kdy v nemocniční péči zemřelo dítě, a pozůstalí rodiče se domáhali nahlédnout do trestního spisu ve věci prověřování tohoto případu. V posuzovaném případu jde však o kolizi jak matky, tak i stěžovatele, ve věci týkající se jejich nezletilého syna. Právě z těchto důvodů státní zástupce dne 13. prosince 2017 ustanovil pro potřeby trestního řízení nezletilému opatrovníka. To státní zástupce KSZ v Brně - pobočka ve Zlíně sdělil právní zástupkyni stěžovatele ve vyrozumění ze dne 29. ledna 2019 č. j. 7 KZN 1008/2019-13.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že je v trestním řízení osobou poškozenou a současně jinou osobou oprávněnou nahlížet do příslušného trestního spisu z titulu svého statusu rodiče poškozeného syna. Stěžovatel si je vědom toho, že v případě trestného činu ohrožování výchovy dítěte je v prvé řadě poškozeným dítě samo, nicméně za daných okolností je poškozeným i stěžovatel a to z toho důvodu, že trestná činnost spočívá v manipulaci (programování) dítěte matkou, v jehož důsledku dochází k protiprávnímu zásahu do vztahu mezi stěžovatelem - rodičem a nezletilým, neboť matka svým jednáním vytváří a buduje v nezletilém negativní vztah vůči stěžovateli. Stěžovatel má za to, že je poškozeným, neboť mu v důsledku narušení jeho vztahu s nezletilým vznikla významná nemajetková újma, když dobrý vztah mezi dítětem a rodičem patří mezi nejdůležitější aspekty lidského života. V důsledku neumožnění styku podle pravomocného rozsudku vzniká podle tvrzení stěžovatele i nemajetková újma tím, že s nezletilým synem nemohl trávit svůj čas, ač to bylo jeho právem, a je současně také osobou, které v důsledku maření výkonu úředního rozhodnutí vznikla i majetková škoda spočívající v cestovních nákladech, které stěžovatel marně vynakládá již téměř rok cestou do matčina bydliště, aniž kdy mu bylo umožněno se se synem vidět.
6. Podle názoru stěžovatele Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje, že neuvedení důvodu nahlédnutí do spisu není umožnění nahlédnutí na překážku. Přitom KSZ v Brně - pobočka ve Zlíně stěžovatelem uvedený odkaz na judikaturu Ústavního soudu nepovažovalo za relevantní, neboť se podle jeho závěru jednalo o odlišnou skutkovou situaci.
7. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na nálezy Ústavního soudu, ze dne 21. června 2011 sp. zn. I. ÚS 562/11 (N 120/61 SbNU 741), ze dne 4. září 2002 sp. zn. I. ÚS 113/02 (N 109/27 SbNU 213) ze dne 11. února 2004 sp. zn. Pl. ÚS 1/03 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.), ze dne 23. února 2006 sp. zn. III. ÚS 405/03 (N 45/40 SbNU 373) a ze dne 21. března 2018 sp. zn. IV. ÚS 3526/15 (N 48/84 SbNU 559).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená vyrozumění z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a v napadených vyrozuměních neshledal žádné vady, které by zakládaly porušení některého ústavně zaručeného práva či svobody stěžovatele.
10. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy orgánů činných v trestním řízení a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud jejich právní závěry jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody.
11. Problematikou práva osoby poškozené či práva tzv. "jiných osob" na nahlédnutí do spisu se Ústavní soud již podrobně zabýval ve svých nálezech. V nálezu ze dne 24. května 2016 sp. zn. I. ÚS 1042/15 (N 91/81 SbNU 485) dovodil, že právo poškozeného na nahlédnutí do spisu vyplývá přímo z jeho ústavního práva na účinné vyšetřování, přičemž přístup do spisu lze odmítnout pouze ve výjimečných případech, zejména v raných fázích řízení, kdy by mohl být ohrožen jeho účel.
12. Právem podezřelého coby "jiné osoby" na nahlížení do policejního spisu se Ústavní soud zabýval v nálezu ze dne 6. března 2014 sp. zn. III. ÚS 1956/13 (N 28/72 SbNU 325). Zde uvedl, že pro odepření musí i v případě tzv. "jiné osoby" existovat legitimní důvod (např. ochrana utajovaných skutečností, podle zákona nařízená ochrana svědků, novými skutečnostmi zvýšená pravděpodobnost znovuotevření trestního řízení atd.) a státní zástupce nebo policejní orgán jako orgán veřejné moci povinovaný respektem k zákonným, tím spíše pak ústavním právům, nemůže bez dalšího znemožňovat podezřelým nebo podezíraným osobám jejich snahu o prosazení jejich legitimních zájmů, zejména jedná-li se o věc odloženou.
13. V dalším nálezu ze dne 2. března 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691) se řešil případ, kdy stěžovatelka po porodu v nemocnici, v jehož průběhu byly provedeny jí nevyžádané a z jejího hlediska nepotřebné zákroky, podala stížnost na postup zdravotnického personálu a lékařů při porodu. Po odmítnutí stížnosti nemocnicí podala stěžovatelka proti jejímu personálu trestní oznámení pro nelidské a kruté zacházení, ublížení na zdraví a omezení osobní svobody. Městské ředitelství policie Brno jí následně zaslalo vyrozumění o tom, že nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující spáchání těchto trestných činů. Na žádost stěžovatelky o přezkoumání postupu kvůli nedostatečnému dokazování a nemístnému odůvodnění reagovalo Městské státní zastupitelství v Brně oznámením, že v postupu policie neshledalo žádné závady. Následně stěžovatelce policie neumožnila nahlédnout do spisu, jelikož proběhlo pouze šetření podle §158 trestního řádu a stěžovatelka není poškozenou trestným činem, nýbrž pouze oznamovatelkou. Ústavní soud v tomto nálezu dovodil, že oběť či pozůstalí musí být v případě zásahu do práva na život do vyšetřování zapojeni v rozsahu nezbytném k zajištění svých oprávněných zájmů. Oběť přitom musí mít přístup do spisu alespoň po skončení šetření a v takovém rozsahu, aby mohla posoudit, zda vyšetřování splňovalo všechny dílčí aspekty účinného vyšetřování, a to bez ohledu na to, v jaké fázi ke skončení šetření dojde.
14. Pokud stěžovatel odkazoval na nález ze dne 21. března 2018 sp. zn. IV. ÚS 3526/16 (N 48/84 SbNU 559), je nezbytné připomenout jeho stěžejní závěry. V této věci se rodiče nezletilého dítěte jako tzv. "jiné osoby", dožadovali nahlédnutí do trestního spisu obsahujícího podrobnosti o úmrtí jejich dítěte. Ústavní soud dovodil, že v takovém případě nemuseli tvrdit ani dokládat konkrétní dotčené zájmy, neboť ty vyplývají ze samé podstaty zvláštní právní ochrany rodičovství nezletilých dětí zaručené čl. 32 odst. 1 Listiny a v podobných situacích je právo tzv. "jiné osoby" k nahlédnutí do trestního spisu osvědčeno ze samotné podstaty zvláštní ochrany rodičovství nezletilých dětí a není třeba tvrdit konkrétní práva a zájmy, které by tzv. "jiná osoba" chtěla v souvislosti s nahlédnutím do spisu uplatňovat a hájit.
15. Prizmatem výše uvedených ústavněprávních kritérií Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená vyrozumění, přičemž dospěl k závěru, že policejní orgán i státní zástupce OSZ ve Zlíně je při svém posuzování umožnění nahlédnutí do spisu dostatečně zohlednily. Ústavní soud je toho názoru, že věc stěžovatele se odlišuje od věcí, jimiž se ve svých nálezech zabýval.
16. Stěžovatel nebyl policejním orgánem ani státním zástupcem ve věci shledán osobou poškozenou a ani neprokázal oprávněný zájem na nahlédnutí tak, aby policejní orgán či státní zástupce mohli posoudit, zda je v tomto případě nahlédnutí do spisu důvodné či nikoliv. V žádosti o nahlédnutí do spisu nebyla totiž specifikována otázka důvodnosti a účelu nahlédnutí do spisu tzv. "jinou osobou". Stěžovatelem uvedená tvrzení nejsou dostatečně přesvědčivě podložena a policejní orgán a posléze i státní zástupce nijak nepochybili, pokud žádosti stěžovatele o nahlédnutí do spisu nevyhověli.
Je zcela zřejmé, že stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky již dříve vznesené a polemizuje se závěry, ke kterým policejní orgán či OSZ ve Zlíně dospěli, přičemž jeho argumentace nepřekročila rámec podústavního práva. Nezletilému dítěti pak byl k ochraně jeho práv v předmětném trestním řízení ustanoven opatrovník, který v souladu s §65 odst. 1 trestního řádu má do spisu právo nahlížet.
17. K nálezům Ústavního soudu, na něž stěžovatel odkazuje a kterými byla v napadených rozhodnutích shledána libovůle, lze uvést, že v nálezu ze dne 21. června 2011 sp. zn. I. ÚS 562/11 (N 120/61 SbNU 741) byla řešena kritéria relevantní pro rozhodování o výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení, v nálezu ze dne 4. září 2002 sp. zn. I. ÚS 113/02 (N 109/27 SbNU 213) se Ústavní soud zabýval otázkou tzv. opomenutého důkazu a v této souvislosti tzv. překvapivým rozhodnutím. V nálezu ze dne 11. února 2004 sp. zn. Pl. ÚS 1/03 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.) se jednalo o odůvodnění odmítnutí dovolání z důvodu absence právního významu. V nálezu ze dne 23. února 2006 sp. zn. III. ÚS 405/03 (N 45/40 SbNU 373) se Ústavní soud vyjádřil k nepřičitatelnosti vadného postupu soudu k tíži účastníka řízení a k posuzování lhůty pro podání dovolání.
18. Výše uvedené poukazy stěžovatele na judikaturu Ústavního soudu nebyly shledány případnými, neboť zde chybí přímý vztah k posuzované věci. K aplikaci závěrů vyslovených v jiných rozhodnutích Ústavního soudu nelze přistupovat mechanicky či je formálně aplikovat na všechny "na první pohled" obdobné případy, neboť každá věc má svoji jedinečnou charakteristiku, která může mít vliv na přijetí jiného, odlišného právního závěru, aniž by bylo možno mít jednoznačně za to, že v důsledku této změny dochází k porušení principu právní jistoty a důvěry v právo.
19. Ve výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Ústavní soud považuje odůvodnění napadených vyrozumění za ústavně konformní a srozumitelné a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat.
20. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu