ECLI:CZ:US:2019:1.US.138.19.1
sp. zn. I. ÚS 138/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Štěpánská 630/57, 110 00 Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 0 Nt 2006/2018 ze dne 18. 9. 2018 a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 445/2018 ze dne 24. 10. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná čl. 8 odst. 1, 2 a 3, čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Napadeným usnesením obvodního soudu bylo rozhodnuto, že se stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. a) trestního řádu a dále bylo rozhodnuto o tom, že se zamítá jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, nepřijímá se jeho písemný slib, nestanovuje se nad obviněným probační dohled a nepřijímají se záruky jeho rodinných příslušníků. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla napadeným usnesením městského soudu podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta.
Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatele z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, přičemž shledal, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutím o ponechání ve vazbě a je přesvědčen, že v jeho případě není vazební stíhání nezbytné. Soudy se však naplněním důvodů pro ponechání stěžovatele v útěkové vazbě řádně zabývaly; učinily sice jiný závěr, než jaký stěžovatel požadoval, resp. očekával, ale vydání nepříznivého rozhodnutí není samo o sobě znakem porušení základních (zaručených) práv. Ústavní soud musí konstatovat, že obě soudní instance v zákonné lhůtě a na základě dostatečných informací podrobně odůvodnily útěkovou vazbu - a to i s ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03 ze dne 1. 4. 2004 (N 48/33 SbNU 3) - a dostály tak požadavkům na náležité odůvodnění usnesení ve smyslu §134 odst. 2 trestního řádu, resp. ústavněprávnímu požadavku vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny. Pokud stěžovatele omezily na svobodě a ponechaly jej i nadále ve vazbě, dodržely zákonem předvídané důvody vyplývající z čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny. Stížnostní soud se s námitkami stěžovatele vypořádal ústavně konformním způsobem, a proto Ústavní soud důvod pro svůj kasační zásah v nyní projednávané věci prozatím neshledal.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu