ECLI:CZ:US:2019:1.US.1584.19.1
sp. zn. I. ÚS 1584/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti 1. M. R. a 2. obchodní společnosti XX, Praha 5, obou zastoupených JUDr. Mgr. Markem Orságem, advokátem se sídlem Národní třída 300/24, Hodonín, proti příkazu Městského soudu v Brně k domovní prohlídce ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 70 Nt 1387/2019 a domovní prohlídce, kterou dne 20. 3. 2019 provedla na jeho základě Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, za účasti Městského soudu v Brně a Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Ústavní stížností navrhli stěžovatelé zrušení v záhlaví uvedeného příkazu. Současně se domáhají, aby Ústavní soud konstatoval, že domovní prohlídkou provedenou na základě tohoto příkazu došlo k porušení jejich základních práv a svobod, a aby orgánům, které ji provedly, zakázal pokračovat v porušování a aby jim uložil povinnost obnovit stav před porušením základních práv a svobod stěžovatelů, tedy vrátit jim veškeré věci a materiály vydané a odňaté při předmětné domovní prohlídce. Konkrétně mají pak stěžovatelé za to, že došlo k porušení jejich základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
II. Shrnutí napadeného rozhodnutí a na jeho základě provedené domovní prohlídky
2. Dne 19. 3. 2019 vydal soudce Městského soudu v Brně příkaz k domovní prohlídce sp. zn. 70 Nt 1387/2019, jímž nařídil domovní prohlídku jednotky č. X v bytovém domě na adrese B., včetně jejího příslušenství, prostor k ní náležejících a garáže. Uvedená jednotka je bydlištěm stěžovatele 1, a to na základě nájemní smlouvy.
3. Napadený příkaz byl vydán v souvislosti s prověřováním skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit stěžovatel 1. tím, že přijímal na bankovní účty specifikovaných obchodních společností, k nimž měl zřízena dispoziční oprávnění, částky od dalších daňových subjektů v hodnotách, které jsou zcela zjevně v nepoměru k hodnotám přiznávaným daňovými přiznáními k DPH (pokud byla podávána). Stěžovatel 1., jako osoba fakticky ovládající celou řadu specifikovaných obchodních společností, měl vystavovat fiktivní daňové doklady na nejrůznější plnění s tím, že "odběratel" tyto doklady použije k uplatnění nároku na odpočet DPH a snížení výsledku hospodaření pro daň z příjmů právnických nebo fyzických osob. Z jím ovládaných společností měl vytvářet řetězce, v jejichž rámci mělo být deklarováno poskytnutí zdanitelného plnění až k odběratelskému subjektu, který z přijatých faktur uplatní nárok na odpočet daně, přičemž první článek řetězce je pro správce daně nekontaktní, nepodává kontrolní hlášení ani přiznání k dani. Předpokládaná škoda měla dosahovat zhruba 52 000 000 Kč. Další protiprávní činnost, z níž je stěžovatel 1. podezřelý, je podrobně popsána v napadeném příkaze k domovní prohlídce.
4. Městský soud dospěl k závěru, že v nemovitostech, ve vztahu k nimž byla nařízena domovní prohlídka, se nacházejí věci důležité pro trestní řízení, zejména razítka, dokumenty v elektronické a listinné podobě a především účetnictví společností ovládaných stěžovatelem 1., doklady k účtům, platební karty, jakož i další elektronická data, která mohou být umístěna na datových nosičích, externích pevných discích a další výpočetní technice, včetně mobilních telefonů, zejména elektronická komunikace vedená pomocí softwarových aplikací, která má přímou souvislost s předmětnou trestnou činností.
5. Domovní prohlídka byla nařízena jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Městský soud k její neodkladnosti uvedl, že hrozí zničení či ukrytí uvedených věcí důležitých pro trestní řízení.
6. Dne 20. 3. 2019 provedla Policie České republiky na základě napadeného příkazu domovní prohlídku ve v něm označených nemovitostech. Její průběh, jakož i soupis věcí, které byly při domovní prohlídce vydány a odňaty, je obsažen v protokolu o provedení domovní prohlídky.
III. Argumentace stěžovatelů
7. Stěžovatelé mají za to, že z napadeného příkazu neplynou žádná zjištění, ke kterým soud sám dospěl vyhodnocením návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce, a nelze z něj dovodit, že by se soud zabýval vyhodnocením připojeného trestního spisu.
8. Policejní orgán v rámci domovní prohlídky mimo věcí důležitých pro trestní řízení v rozporu s příkazem požadoval po stěžovateli 1. vydání a také provedl i odnětí věcí neuvedených v příkaze ani jako kategorie věcí. Takto v rozporu s příkazem policejní orgán vyzval stěžovatele 1. k vydání cenností a peněz, kdy podle protokolu o provedení domovní prohlídky pod bodem č. 4 a stopa č. 5 stěžovatel 1. vydal specifikované cennosti a bankovky. Část zajištěných peněžních prostředků náleží stěžovateli 2., na což stěžovatel 1. v průběhu domovní prohlídky upozornil. Stěžovatel 1. podal proti průběhu domovní prohlídky námitky.
IV. Vlastní posouzení
9. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelů, napadeným příkazem a dalšími přiloženými písemnostmi, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
11. Ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [např. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Z této zásady plynou určitá omezení ve vztahu k rozsahu, v jakém je Ústavní soud v řízení o ústavních stížnostech oprávněn přezkoumávat zásahy orgánů veřejné moci učiněné v průběhu přípravného řízení trestního. Nelze přehlédnout, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Již v přípravném řízení je s použitím institutů představujících nejzávažnější omezení základních práv a svobod zasažené osoby spojeno buď přímo rozhodování obecných soudů, anebo alespoň možnost soudního přezkumu rozhodnutí.
12. Domovní prohlídka nebo prohlídka jiných prostor a pozemků představují vždy intenzivní zásah do základního práva dotčeného jednotlivce na jeho soukromí v prostorové podobě, ať už se týká jeho obydlí (právo na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 odst. 1 Listiny) nebo jiných prostor sloužících k jeho pracovní či podnikatelské činnosti nebo k uspokojování vlastních potřeb či zájmových aktivit [blíže srov. zejména nález ze dne 8. 6. 2010 č. j. Pl. ÚS 3/09 (N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.)]. Zároveň však jde pouze o jedny z úkonů přípravného řízení, které upravuje trestní řád. Procesní použitelnost prohlídek, jakož i jejich hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v dalších stadiích trestního řízení, včetně nezávislých soudů. Možnost zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném řízení třeba vykládat restriktivně. Kasační zásah přichází v úvahu pouze ve výjimečných případech, kdy je s ústavní stížností napadeným rozhodnutím spojen nepřípustný zásah do základních práv a svobod, jenž nebyl nebo nemohl být odčiněn při přezkumu obecným soudem.
13. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí vymezil podmínky, za nichž lze uskutečnění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor a pozemků považovat za ústavně aprobovaný zásah do uvedených práv [srov. např. nález ze dne 1. 11. 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06 (N 200/43 SbNU 239), nález ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297), nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271) nebo nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)], přičemž v nich zdůraznil pravomoc obecných soudů z hlediska ochrany základních práv při rozhodování o nařízení těchto prohlídek podle §83 a §83a trestního řádu. Za stěžejní lze v tomto ohledu označit požadavek náležitého odůvodnění příkazů k provedení těchto prohlídek, jehož naplnění předpokládá, že z nich musí být zřejmé, zda v konkrétní věci jsou pro nařízení domovní prohlídky splněny všechny zákonné podmínky.
14. Pokud jde o neodkladnost a neopakovatelnost úkonu [§158 odst. 3 písm. i), §160 odst. 4 trestního řádu], jejich podrobné písemné zdůvodnění v příkazu k domovní prohlídce nebo k prohlídce jiných prostor či pozemků je žádoucí, neboť zajišťuje transparentnost a kontrolovatelnost postupu příslušných státních orgánů. Přesto nelze ani z případného nedodržení tohoto požadavku bez dalšího vyvozovat závěr o ústavněprávním pochybení, které by vedlo k nepoužitelnosti důkazu získaného touto prohlídkou. Tento následek nenastane tehdy, jestliže ze všech okolností případu, seznatelných z příkazu k prohlídce nebo z trestního spisu, přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu byly dány [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 nebo nález ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 761/14 (N 103/73 SbNU 659)]. Nadto nelze opominout, že k vydání uvedeného příkazu postačuje "důvodné podezření" (§82 odst. 1 a §160 odst. 4 trestního řádu), že v obydlí nebo jiném prostoru "je věc ... důležitá pro trestní řízení", z čehož se odvíjí i adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" [usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467); srov. též usnesení ze dne 11. 8. 2011 sp. zn. III. ÚS 1581/11].
15. Ke konkretizaci důkazů hledaných policejním orgánem je pak namístě připomenout, že ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu podle §78 odst. 1 trestního řádu "nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky" (usnesení ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07, usnesení ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07). Z hlediska požadavků trestního řádu a ústavního pořádku postačuje následná konkretizace těchto věcí v pořízených protokolech podle §85 odst. 3 ve spojení s §79 odst. 5 trestního řádu, zatímco v případě příkazů k provedení prohlídky postačí uvést jen určité kategorie věcí, resp. důkazů.
16. Uvedená hlediska byla určující i pro posouzení ústavní stížností napadeného příkazu. Stěžovatelům lze přisvědčit, že obsahuje velmi stručné odůvodnění, při jehož formulaci soudce vyšel z návrhu státního zastupitelství, nicméně Ústavní soud neshledal, že by trpěl vadami, s nimiž by bylo možno identifikovat porušení základních práv a svobod stěžovatelů. V odůvodnění příkazu jsou uvedeny důvody opodstatňující provedení domovní prohlídky. Je v něm podrobně vysvětlen skutkový základ, na jehož základě dospěly příslušné orgány k závěru o souvislosti mezi stěžovatelem 1. a prověřovanou trestnou činností. Rovněž je v něm rámcově vymezen okruh věcí, které mohou být významné pro trestní řízení a nelze je získat jinak než domovní prohlídkou. Za dostatečné považuje Ústavní soud i odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti domovní prohlídky, jemuž v kontextu ostatních skutečností, jež v dané věci opodstatnily její nařízení, nelze upřít rozumný základ. Námitkám proti napadenému příkazu tak nebylo možné přisvědčit.
17. Pakliže stěžovatelé namítají porušení svých základních práv a svobod způsobem, jakým byla prohlídka realizována, Ústavní soud konstatuje, že v souladu s §84 trestního řádu byl proveden předchozí výslech stěžovatele 1. V jeho rámci byl stěžovatel 1. dotazován i na majetkové poměry a na cenné papíry, cennosti a peníze, které se v bytě nacházejí. Z protokolu o domovní prohlídce vyplývá, že následně velkou část peněz a všechny stříbrné a zlaté cihličky a platební karty stěžovatel 1. dobrovolně vydal. Zbývající část peněžních prostředků byla konkretizována až v průběhu domovní prohlídky a byla dle protokolu odebrána. Odebrané finanční prostředky, k jejichž existenci v bytě byl stěžovatel předběžně vyslechnut, lze podřadit pod věci důležité k probíhajícímu trestnímu řízení pro skutek, v němž orgány činné v trestním řízení spatřují podezření ze spáchání rozsáhlého daňového podvodu. Bylo by jistě žádoucí, aby byla v příkazu k domovní prohlídce hledaná finanční hotovost jako kategorie specifikována, ale v posuzovaném případě s ohledem na popsaný průběh domovní prohlídky Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů. Otázka, zda věc nesnesla odkladu a předchozí souhlas státního zástupce k odnětí věci ve smyslu §79 odst. 3 trestního řádu nebylo nutné žádat, je věcí posouzení dozorového státního zástupce, nikoli Ústavního soudu. Stěžovatelé ostatně mohou požádat o vrácení odňatých věcí. Vlastnické právo stěžovatelů, pokud jim svědčí, tak není v této fázi trestního řízení porušeno. Ústavní soud v usnesení sp. zn. II. ÚS 309/14 ze dne 1. 4. 2014 uvedl, že "institut odnětí věci představuje legitimní omezení vlastnického práva ve prospěch veřejného zájmu, kterým je v případě všech zajišťovacích institutů zasahujících do práva vlastnit majetek kromě zájmu na náležitém zjištění trestných činů i zájem na spravedlivém potrestání pachatelů a snaha v co nejvyšší míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností. Jestliže někdo nesplní svou povinnost vydat věc vyplývající z ustanovení §78 trestního řádu, nastupuje sankce v podobě odnětí věci podle ustanovení §79 trestního řádu, kterou se zajišťuje věc důležitá pro trestní řízení (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 1992/09 ze dne 3. 9. 2009). Je však toliko dočasným zajišťovacím opatřením, jež má předejít zmaření účelu trestního řízení. Je proto nutné, aby orgány činné v trestním řízení respektovaly princip proporcionality, a tudíž aby odnětí věci trvalo jen po dobu, jež je nezbytně nutná pro účely trestního řízení (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2970/09 ze dne 15. 3. 2010)."
18. Ústavní soud dodává, že v okamžiku, kdy má být příkaz k prohlídce vydán, existuje zpravidla málo "procesně fixovaných" informačních zdrojů a soudce je beztak mnohdy odkázán na stručné a fragmentární informace poskytnuté mu policejními orgány a státním zastupitelstvím; na důkladnou prověrku těchto informací nemá soudce v této fázi řízení dostatek času a prostředků [srov. odlišné stanovisko soudců Jana Musila a Michaely Židlické k nálezu ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (219/2010 Sb., N 121/57 SbNU 495), odst. 40].
19. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelů jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu