ECLI:CZ:US:2019:1.US.1605.19.1
sp. zn. I. ÚS 1605/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti L. P., zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Praha 2, Sokolská třída 60, proti jinému zásahu spočívajícímu v postupu Krajského státního zastupitelství v Plzni, o kterém byla stěžovatelka vyrozuměna dne 14. 3. 2019 č. j. 1 KZN 1124/2015-123, a v postupu Okresního státního zastupitelství v Chebu ve věci trestního oznámení ze dne 20. 11. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval, že v záhlaví označeným postupem Okresního státního zastupitelství v Chebu a Krajského státního zastupitelství v Plzni došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv. Dále se domáhá, aby Ústavní soud Okresnímu státnímu zastupitelství v Chebu a Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni zakázal pokračovat v porušování jejích práv a aby těmto státním zastupitelstvím přikázal, aby se opět zabývala trestním oznámením ze dne 20. 11. 2018.
Podle stěžovatelky došlo postupem státních zastupitelství k zásahu do jejích práv podle čl. 3 odst. 3, čl. 12 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelka v uvedené trestní věci vystupovala v postavení oznamovatelky, která dne 20. 11. 2018 podala trestní oznámení, v němž podle svého názoru předložila důkazy o trestné činnosti, při níž bylo zasaženo do jejího práva na nedotknutelnost obydlí. Toto trestní oznámení se týkalo stejného jednání, které bylo prověřováno v roce 2015, přičemž došlo k odložení věci. Je přesvědčena, že k porušení jejích ústavně zaručených práv došlo tím, že Okresní státní zastupitelství v Chebu ani Krajské státní zastupitelství v Plzni na toto její aktuální oznámení adekvátně nereagovalo a nezahájilo úkony trestního řízení k jeho náležitému prověření. Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni vytýká, že její podnět k výkonu dohledu posoudilo jako obsahově shodný s jejím dřívějším podnětem ze dne 2. 3. 2016 a že se obsahem trestního oznámení nijak blíže nezabývalo. Okresní státní zastupitelství v Chebu pak podle jejího názoru chybně vyhodnotilo její trestní oznámení tak, že tvrzené skutečnosti, ač je doložila novými listinnými důkazy, nezakládají důvod, aby bylo v původním trestním řízení pokračováno.
Stěžovatelka je přesvědčena, že její aktuální trestní oznámení bylo podloženo listinnými důkazy, které dříve orgány činné v trestním řízení neměly k dispozici. V tomto směru upozorňuje zejména na rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 9. 2018 sp. zn. 5 T 89/2015, jímž byl J. D. prozatím nepravomocně odsouzen za skutky, jež jsou svým charakterem identické s tím, který popsala ve svém trestním oznámení. Za nelogickou považuje námitku Okresního státního zastupitelství v Chebu, že uvedený rozsudek dosud není pravomocný, a upozorňuje na riziko promlčení trestního stíhání jí oznamovaného skutku. Odmítá též názor Okresního státního zastupitelství v Chebu, že skutek, za nějž byl J. D. nepravomocně odsouzen, je odlišný od toho, kterého se týká její trestní oznámení. Svou nečinností ve vztahu k jejímu dřívějšímu trestnímu oznámení ze dne 24. 2. 2015 podle ní Okresní státní zastupitelství v Chebu fakticky umožnilo spáchání dílčího útoku přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky a obsah předložených listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy ostatních soudů, a proto mu zpravidla nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí, což platí i ve vztahu k jiným orgánům veřejné moci, které vydávají individuální právní akty. Ústavní soud by byl povolán do jejich pravomoci zasáhnout a napadená rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že by v řízení před soudy či jinými orgány veřejné moci došlo k porušení ústavně zaručených práv. Pochybení tohoto charakteru v posuzované věci však neshledal.
Ústavní soud již ve své judikatuře připustil právo poškozeného na provedení tzv. účinného vyšetřování. Stejně tak ovšem Ústavní soud v této souvislosti zdůraznil, že povinnost vedení efektivního vyšetřování se týká prostředků, a nikoli výsledku; toto právo není součástí práva na spravedlivý (řádný) proces. Povinnost státních orgánů vyšetřovat a stíhat nemůže být absolutní, neboť je zjevné, že mnoho trestných činů zůstává neobjasněných nebo nepotrestaných i přes rozumnou snahu orgánů státu. Na státu pak spočívá spíše povinnost zajistit řádné a adekvátní trestní vyšetřování spojené s kompetentním a efektivním jednáním státních orgánů, jež by bylo způsobilé vyústit v potrestání odpovědné osoby (srov. zejména nález sp. zn. I. ÚS 3196/12 či usnesení I. ÚS 4065/14).
Jak již bylo uvedeno, trestní oznámení stěžovatelky ze dne 20. 11. 2018 se týkalo jednání, u něhož již bylo prověřování ukončeno rozhodnutím o odložení věci, konkrétně usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Obvodního oddělení Plesná (dále jen "policejní orgán") ze dne 3. 10. 2015 č. j. KRPK-52001-77/TČ-2015-190217. Jelikož stěžovatelka tvrdí, že ve svém aktuálním trestním oznámení doložila důležité listinné důkazy, na jejichž základě měl být původní závěr o odložení věci revidován a ve věci měly být zahájeny úkony trestního řízení, soustředil se Ústavní soud na otázku, zda trestní oznámení obsahovalo informace, které měly iniciovat jiný postup orgánů činných v trestním řízení, tj. zahájení, resp. pokračování v prověřování dané věci.
Zásadní se přitom jeví především skutečnost, že - jak vyplývá z vyrozumění státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Chebu ze dne 9. 3. 2016 - k původnímu odložení věci usnesením policejního orgánu ze dne 3. 10. 2015 došlo mj. proto, že předběžným opatřením Okresního soudu v Chebu z 20. 2. 2015 č. j. 9 Nc 8001/2015-63 bylo stěžovatelce uloženo zdržet se užívání mj. stavby, do níž měl J. D. na základě zmocnění vlastníka nemovitosti vstoupit a podle názoru stěžovatelky se tak dopustit trestného činu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Z této skutečnosti pak vyplýval závěr, že jednáním vytýkaným stěžovatelkou nemohlo dojít k neoprávněnému vniknutí do obydlí jiného ve smyslu §178 odst. 1 trestního zákoníku ani k protiprávnímu (neoprávněnému) zásahu do práva k domu, bytu či nebytovému prostoru ve smyslu §208 trestního zákoníku.
Dílčích útoků pokračujícího trestného činu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, za nějž byl J. D. nepravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 9. 2018 sp. zn. 5 T 89/2015, na který stěžovatelka v ústavní stížnosti opakovaně upozorňuje, se však měl J. D. dopustit ještě před vydáním výše zmíněného předběžného opatření Okresního soudu v Chebu. Právě tato skutečnost představuje podstatnou odlišnost těchto dílčích útoků od jednání, jichž se týkalo trestní oznámení stěžovatelky ze dne 20. 11. 2018.
Jestliže tedy státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu ve vyrozumění ze dne 11. 1. 2019 č. j. 3 ZN 1141/2015-115 dospěla k závěru, že zmíněný rozsudek Okresního soudu v Chebu se týkal jiné trestní věci a na daný případ jej nelze aplikovat, neboť vychází z jiných skutkových okolností, Ústavní soud neshledává důvod tomuto závěru cokoli vytýkat. Protože ani z dalších listinných důkazů předložených stěžovatelkou v rámci jejího trestního oznámení ze dne 20. 11. 2018 nevyplývaly žádné nové podstatné skutečnosti, které by mohly vést k revizi závěrů, k nimž orgány činné v trestním řízení dospěly v roce 2015 na základě původního trestního oznámení stěžovatelky, jeví se opodstatněný též závěr státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni, že podnět stěžovatelky k výkonu dohledu z 23. 1. 2019 je obsahově totožný s jejím podnětem ze dne 3. 2. 2016.
Ústavní soud tedy shrnuje, že trestní oznámení stěžovatelky ze dne 20. 11. 2018 neobsahovalo žádné nové podstatné skutečnosti a důkazy, které by mohly být považovány za relevantní důvod k zahájení úkonů trestního řízení ve stejné věci, které již byla v roce 2015 pravomocně odložena. Postup Okresního státního zastupitelství v Chebu a Krajského státního zastupitelství v Plzni tedy Ústavní soud nevyhodnotil jako zásah do práva stěžovatelky na provedení účinného vyšetřování, resp. jako zásah do jiných jejích ústavně zaručených práv.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu