ECLI:CZ:US:2019:1.US.1686.19.1
sp. zn. I. ÚS 1686/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti společnosti U-TRANFORM CZ a.s., Na Lysinách 457/20, Praha 4, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem nám. Republiky 2, Plzeň, která se domáhala konstatování toho, že postupem orgánů činných v trestním řízení, zejména Policie ČR, KŘPP Plzeňského kraje, Městského ředitelství policie Plzeň, oddělení hospodářské kriminality, rozhodnutím_č. j. KRPP- 67875-51/TČ-2017-030581 ze dne 13. 12. 2018, Okresního státního zastupitelství Plzeň-město rozhodnutím sp. zn. 1 ZN 3895/2017 ze dne 18. 1. 2019 a Krajského státního zastupitelství v Plzni č. j. 1 KZN 1082/2018-35 ze dne 13. 3. 2019, bylo porušeno právo stěžovatelky na účinné vyšetřování a aby shora uvedeným orgánům bylo uloženo, aby ve věci řádně konaly a zahájily příslušné úkony trestního řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 21. 5. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala v záhlaví uvedeného výroku.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o ÚS.
II.
Stěžovatelka podala v minulosti na Policii ČR oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že se konkrétní osoba mohla dopustit nezákonného jednání. Toto přitom spatřuje v tom, že J. M. dne 29. 11. 2011, ve stejný den, kdy byl jmenován členem představenstva, podepsal za stěžovatelku jako dlužníka zástavní smlouvu s K. J., a to za účelem zajištění pohledávky ve výši 17 300 000 Kč, kterou měl J. za společností Incorporation Building Alfa, s.r.o. Přitom věděl, nebo měl vědět, že stěžovatelka eviduje nejméně jednoho věřitele, který zaplatil za stěžovatelku dluh jedinému akcionáři ve výši 125.800.000 Kč a vstoupil tak do pozice věřitele stěžovatelky. Oznámení bylo prověřováno Policií ČR, KŘP Plzeňského kraje, Městské ředitelství policie Plzeň, oddělení hospodářské kriminality pod č. j. KRPP-67875-51/TČ-2017-030581, načež byla věc odložena.
Ke stížnosti stěžovatelky státní zástupce OSZ Plzeň-město přezkoumal rozhodnutí a postup policejního orgánu a dne 5. 2. 2018, č. j. 1 ZN 3895/2017-19, podání stěžovatelky zamítl.
Stěžovatelka podala následně podnět k výkonu dohledu ke Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni, které příslušnému okresnímu státnímu zástupci uložilo, aby zajistil řádné prověření trestního oznámení.
Policejní orgán poté opětovně rozhodl o odložení věci a stížnost stěžovatelky státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město opětovně zamítl.
K podanému podnětu k výkonu dohledu Krajské státní zastupitelství vyrozumělo stěžovatelku přípisem ze dne 13. 3. 2019, č. j. 1 KZN 1082/2018-35, v tom smyslu, že příslušné Okresní státní zastupitelství Plzeň-město nepochybilo.
Stěžovatelka je toho názoru, že orgány činné v trestním řízení porušily její právo na spravedlivý proces tím, že se nedostatečně zabývaly trestním oznámením stěžovatelky a nepostupovaly s náležitou péčí tak, aby byl spolehlivě zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Vyšetřování orgánů činných v trestním řízení nebylo účinné. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla konkrétní skutečnosti, jež mají svědčit o tom, že člen představenstva stěžovatelky pan J. M. plní pouze roli tzv. "bílého koně", neboť tento se během jediného dne nemohl seznámit s ekonomickou situací stěžovatelky, aby mohl podepsat zástavní smlouvu s K. J.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře opakovaně konstatoval, že pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, a jaký trest, popřípadě jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele, lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu nezakládá - v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy - žádné základní právo, aby proti jinému byla taková (trestněprávní) "satisfakce" uplatněna [srov. např. usnesení ze dne 8. 4. 1999, sp. zn. I. ÚS 84/99 (U 29/14 SbNU 291), nebo usnesení ze dne 26. 2. 1997, sp. zn. II. ÚS 361/96 (U 5/7 SbNU 343)]. Dle ústavního pořádku tak neexistuje něčí subjektivní právo na to, aby bylo vedeno trestní řízení proti jiné osobě. K tomu Ústavní soud dodává, že tím spíše (arg. a maiori ad minus) není dáno ani žádné ústavně zaručené základní právo na to, aby bylo vedeno proti jiné osobě přestupkové řízení.
Zároveň však Ústavní soud uvedl, že osoba poškozená trestným činem má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení na ochranu svých práv. K ochraně tohoto práva pak může (samozřejmě po marném vyčerpání ostatních prostředků, pokud je zákon poškozeným poskytuje) využít ústavní stížnost proti rozhodnutím, kterými se trestní proces končí, a to včetně rozhodnutí o odložení věci [viz nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 (N 152/74 SbNU 301)]. O požadavku na účinné vyšetřování (z hlediska postavení poškozeného) pak platí, že je třeba klást různé nároky podle závažnosti daného zásahu do práv a svobod poškozeného, resp. vůči němu spáchaného trestného činu. Takto Ústavní soud nejdůrazněji chrání právo stěžovatele na život zaručené v čl. 6 Listiny a čl. 2 Úmluvy [viz nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691)], případně právo na zachování nedotknutelnosti osoby, osobní svobody a lidské důstojnosti dle čl. 7, 8 odst. 1, čl. 9 a 10 Listiny, zejména jde-li o nejrůznější typy závažného jednání blížícího se nelidskému zacházení, užití jiného k otroctví, nevolnictví, nuceným pracím nebo jiným formám vykořisťování [nález ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. II. ÚS 3436/14 (8/80 SbNU 91)]. Proto Ústavní soud ve své rozhodovací praxi přistoupil ke zrušení rozhodnutí z důvodu porušení práva na účinné vyšetřování pouze výjimečně [srov. nález ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14, nález ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3436/14, nález ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 1042/15 (N 91/81 SbNU 485), nález ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 3626/13 (N 216/79 SbNU 475) a nález ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. I. ÚS 860/15 (N 191/79 SbNU 161)]. Nadále totiž platí, že požadavek účinného vyšetřování je "pouze" procesní povinností tzv. náležité péče a nikoliv povinností dosáhnout určitého výsledku (usnesení ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 2886/13, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná).
Jak vyplývá z výše uvedeného, právo na účinné vyšetřování není v judikatuře Ústavního soudu chápáno jako absolutní právo na vyšetření všech soukromých, újmu na právech způsobujících záležitostí, nýbrž má, zejména z hlediska jeho efektivnosti, finanční náročnosti a přiměřenosti ochrany zájmů třetích osob, subsidiární povahu ve vztahu k ostatním způsobům ochrany individuálních zájmů.
V nyní posuzovaném případě Ústavní soud po prozkoumání přiloženého listinného materiálu nezjistil, že by vyšetřování inkriminovaného jednání podezřelých trpělo jakýmikoliv zjevnými vadami či excesy, pro něž by byla na místě jeho kasační intervence. Policejní orgán i obě státní zastupitelství postupovaly zcela v rámci svých zákonem svěřených kompetencí. Dostatečně a srozumitelně odůvodnily rovněž vydaná rozhodnutí, v nichž popsaly, jaké okolnosti věci vedly k jejímu odložení, a na základě jakých zjištění tak učinily. Skutečnost, že orgány činné v trestním řízení nenaplnily očekávání stěžovatelky, přitom sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.
Pokud se stěžovatelka domáhá na Ústavním soudu toho, aby uložil orgánům činným v trestním řízení povinnost konat a zahájit příslušné úkony trestního řízení, nutno uvést, že takto formulovaný petit neodpovídá pravomoci Ústavního soudu vycházející z ustanovení §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu