ECLI:CZ:US:2019:1.US.18.19.1
sp. zn. I. ÚS 18/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ervina Ziffa, zastoupeného Mgr. Janou Labutovou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Bočná 813/3, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 299/2018-99 ze dne 26. září 2018 a usnesení Okresního soudu v Děčíně č. j. 27 C 145/2016-94 ze dne 29. června 2018, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Děčíně jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se v řízení před Okresním soudem v Děčíně domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč. Tu mu měl způsobit Dopravní podnik města Děčína, a. s., (dále "dopravní podnik") sdělením uvedeným v dopisu, podle něhož se měl dostavit do zaměstnání následující den po právní moci rozsudku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a současným sdělením, že neomluvená absence je soustavným porušováním pracovní kázně. Dále měl dopravní podnik způsobit stěžovateli újmu tím, že v řízení o neplatnosti výpovědi vedlejší účastnice uznal pouze část žalovaného nároku stěžovatele na ušlý výdělek.
2. Okresní soud v Děčíně žalobu zamítl rozsudkem č. j. 27 C 145/2016-48 ze dne 9. 6. 2017 s tím, že vymezené jednání dopravního podniku se nemohlo dotknout osobnosti stěžovatele, neboť sdělení v dopisu nebylo učiněno veřejně a procesní stanovisko v řízení před soudem bylo standardním způsobem řešení pracovněprávního sporu. Toto rozhodnutí okresního soudu potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem č. j. 10 Co 397/2017-64 ze dne 12. 2. 2018.
3. Stěžovatel následně požádal o ustanovení advokáta pro podání dovolání. Okresní soud v Děčíně jeho žádost zamítl s tím, že jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Krajský soud v Ústí nad Labem toto rozhodnutí potvrdil.
4. Proti rozhodnutím obecných soudů o neustanovení zástupce pro dovolací řízení stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu. Porušení spatřoval v tom, že po zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce se mu ze strany soudů nedostalo řádného poučení o vadách dovolání a nezbytnosti zastoupení advokátem. Další vadu stěžovatel spatřoval v tom, že byl v řízení před nalézacím a odvolacím soudem osvobozen od soudních poplatků. Jeho majetková situace se od té doby nijak nezměnila. Bez důvodu tedy nebylo vyhověno žádosti o ustanovení zástupce, zjevnou bezúspěšnost uplatňování práva pak dovozují soudy, vůči jejichž rozhodnutím se stěžovatel dovoláním brání.
5. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
6. Námitky stěžovatele proti nedostatkům poučování o povinnosti advokátního zastoupení jsou zjevně neopodstatněné již jen proto, že prakticky nesměřují proti napadeným rozhodnutím: jejich poučení o opravných prostředcích proti rozhodnutí o neustanovení zástupce zjevně odpovídá zákonu. Nová výzva (poučení) k odstranění vad dovolání je úkolem okresního soudu až po rozhodnutí o neustanovení zástupce. Zda okresní soud stěžovatel opětovně vyzval, nebo tak neučinil, se neodráží ani v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 299/2018-99, ani unesení Okresního soudu v Děčíně č. j. 27 C 145/2016-94.
7. Jde-li pak námitky proti samotnému neustanovení advokáta, je zřejmé, že otázka majetkových poměrů nebyla pro napadená rozhodnutí podstatná. Je tedy bez významu, zda krajský soud vadně posoudil obsah prohlášení o majetkových poměrech. Napadená rozhodnutí vychází z toho, že stěžovatel uplatňuje své domnělé právo zjevně bezúspěšně. Takový závěr Ústavní soud nepovažuje s ohledem na okolnosti konkrétní věci, tak jak jsou vyloženy v rozsudcích Okresního soudu v Děčíně č. j. 27 C 145/2016-48 a Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 397/2017-64 za excesivní. Ostatně ani stěžovatel je věcně nezpochybňoval nad rámec konstatování, že o zjevné bezúspěšnosti uplatnění dovolání rozhodují též soudy, které rozhodovaly ve věci.
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu