ECLI:CZ:US:2019:1.US.2347.19.1
sp. zn. I. ÚS 2347/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti 1/ Miroslava Chytila a 2/ Miroslava Chytila ml., zastoupených JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem, se Velkomoravská 387/1, Hodonín, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. května 2019 č. j. 4 Cmo 61/2019-78, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stručné vymezení věci
1. V ústavní stížnosti, podané k poštovní přepravě dne 18. července 2019 a doručené Ústavnímu soudu dne 19. července 2019, stěžovatelé podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatelů bylo napadenými rozhodnutími porušeno jejich ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.
2. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2019 č. j. 42 Cm 66/2017-59 ve věci žaloby České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových o zaplacení částky 17 050 552 Kč s postižními právy bylo rozhodnuto tak, že námitky podané oběma stěžovateli proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 24. srpna 2017 č. j. 42 Cm 66/2017-44 se odmítají (výrok I. a III.) a že žalobkyně a oba stěžovatelé nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení o námitkách (výrok II. a IV.). Podle závěru učiněného krajským soudem byl oběma stěžovatelům doručen směnečný platební rozkaz dne 14. září 2017, patnáctidenní lhůta k podání námitek jim začala běžet dnem 15. září 2017 a poslední den připadl na 29. září 2017, společné námitky však prostřednictvím datové schránky společného právního zástupce byly podány až 2. října 2017, tedy po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty k jejich podání a soud je proto postupem podle §175 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), jako opožděné odmítl.
3. Proti uvedenému usnesení podali odvolání oba stěžovatelé. Namítali, že v označený den 14. září 2017 nemohli převzít doporučenou poštu z Krajského soudu v Brně, kdy jim měl být doručen směnečný platební rozkaz, protože dne 13. září 2017 přijeli do Karlových Varů, přespali na chatě Blau v areálu Velký rybník Karlovy Vary a v den 14. září 2017 byli oba dva v Karlových Varech, kde na žádost paní Jany Blauové dělali degustaci a ochutnávku jimi přivezených vín od 15:00 hodin do 18:00 hodin. Do místa svého trvalého bydliště v D. přijeli v nočních hodinách a směnečný platební rozkaz sp. zn. 42 Cm 66/2017-44 oba převzali od doručovatelky dne 15. září 2017 ve stejný den i čas s žalovanou č. 2. Uvedli, že odvolání podali proto, že řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávnému skutkovému zjištění.
4. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 7. května 2019 č. j. 4 Cmo 61/2019-78 usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že stěžovatelé nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
7. Takovým procesním prostředkem je v posuzované věci žaloba pro zmatečnost, která je koncipována jako mimořádný opravný prostředek a má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení. Žalobou pro zmatečnost lze podle §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout mimo jiné rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
8. Tvrdí-li stěžovatelé, že ze strany ve věci rozhodujících soudů byl učiněn vadný závěr o odmítnutí odvolání pro opožděnost, měli dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v rámci řízení u civilních soudů ještě před podáním ústavní stížnosti prostřednictvím žaloby pro zmatečnost. Ústavní stížnost má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelů.
9. Jelikož za dané situace existovala možnost domáhat se ochrany práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost a z podané ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelé tohoto mimořádného opravného prostředku využili, Ústavní soud ústavní stížnost posoudil jako návrh nepřípustný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014 sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 a usnesení Ústavního soudu ze dne 19. května 2015 sp. zn. I. ÚS 810/14, ze dne 16. ledna 2017 sp. zn. I. ÚS 4233/16, ze dne 18. ledna 2018 sp. zn. IV. ÚS 3335/17, ze dne 30. ledna 2018 sp. zn. III. ÚS 4119/17, ze dne 14. listopadu 2018 sp. zn. I. ÚS 2711/18, ze dne 17. ledna 2019 sp. zn. IV. ÚS 37/19, ze dne 19. března 2019 sp. zn. III. ÚS 1531/16 a ze dne 23. dubna 2019 sp. zn. I. ÚS 118/19).
10. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2019
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj