ECLI:CZ:US:2019:1.US.2379.18.1
sp. zn. I. ÚS 2379/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Jiřího Humlíčka, zastoupeného JUDr. Marcelou Fryštenskou, Ph. D., advokátkou se sídlem Smetanova 47, 602 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 234/2018-640 ze dne 18. 4. 2018 a usnesení Okresního soudu Brno-venkov č. j. 11 C 173/2008-630 ze dne 16. 3. 2018 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud Brno-venkov nepřiznal stěžovateli na jeho žádost osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení ve věci žaloby stěžovatele na náhradu škody vedené u téhož soudu pod sp. zn. 11 C 173/2008, a to ohledně dovolání směřujícího proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 321/2017-564 ze dne 27. 9. 2017. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně v záhlaví citovaným usnesením změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že řízení o návrhu stěžovatele na osvobození od soudních poplatků zastavil.
Proti rozhodnutím soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že soudy nevycházely z aktuálních, nýbrž hypotetických budoucích majetkových poměrů, čímž zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces, a tím i na přístup k soudu. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v postupu soudů žádný exces neshledal. Z obsahu spisu je zřejmé, že stěžovatel se v předmětném řízení osvobození od soudních poplatků i ustanovení právního zástupce domáhal opakovaně. Tyto žádosti soudy již posoudily a pravomocně o nich rozhodly. Krajský soud proto nepochybil, pakliže řízení o nynější žádosti stěžovatele zastavil. Za situace, kdy osobní a majetkové poměry stěžovatele v porovnání s jeho předchozím návrhem nedoznaly žádné změny (kterou ostatně stěžovatel k opětovným výzvám soudu nebyl schopen doložit), není takový postup, tedy posouzení žádosti bez věcného vyřízení, protiústavní (srov. kupř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 766/10 ze dne 1. 6. 2010 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 803/2011 ze dne 29. 8. 2011 a na něj navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 110/12 ze dne 10. 5. 2012). Bez významu pak není ani skutečnost, že soudy podání stěžovatele, jimiž se neustále dožadoval osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce z řad advokátů, vyhodnotily jako zneužití práva (srov. např. přípisy Okresního soudu Brno-venkov a Krajského soudu v Brně adresované stěžovateli na č. l. 530 a č. l. 556 příslušného soudního spisu).
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu