ECLI:CZ:US:2019:1.US.2981.19.1
sp. zn. I. ÚS 2981/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti O. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, zastoupeného Mgr. Danielem Grimmem, advokátem se sídlem Ostrava, Janáčkova 1089/20, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2019 č. j. 6 To 69/2018-444 a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 1. 2019 č. j. 4 T 223/2013-409, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení Okresního soudu v Bruntále, kterým bylo podle §86 odst. 1 trestního zákoníku rozhodnuto, že se stěžovatel neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem, a proto vykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem téhož soudu ze dne 20. 1. 2015 č. j. 4 T 223/2013-270. Stěžovatel dále navrhuje zrušení označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Bruntále.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 8, čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel namítá, že se trestní soudy nedostatečně vypořádaly s jeho obhajobou a v rozporu s §2 odst. 5 trestního řádu nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Podle jeho názoru pouze formalisticky hodnotily, že byl ve zkušební době podmíněného odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě odsouzen za nový trestný čin, a to za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, přičemž nepřihlédly k tomu, že se tohoto trestného činu dopustil kvůli svému mylnému přesvědčení o uplynutí dříve uloženého zákazu řízení motorových vozidel. Trestní soudy se tedy měly zabývat tím, zda se této nové trestné činnosti dopustil úmyslně. Uvádí, že Okresní soud v Bruntále použil ze zprávy Probační a mediační služby pouze ty pasáže, které svědčily v jeho neprospěch, a nezohlednil skutečnosti prokazující, že s probačním úředníkem spolupracoval a snažil se dát si své záležitosti "do pořádku". Rozporuje též některé konkrétní části zprávy probační úřednice o průběhu výkonu dohledu. Krajskému soudu v Ostravě vytýká, že uvedené nedostatky nenapravil. Trestní soudy se podle stěžovatele nedostatečně zabývaly jeho námitkami a nevypořádaly se s nimi. Závěr trestních soudů, že 17 záznamů v trestním rejstříku vypovídá o tom, že uložené tresty na něj neměly žádný vliv, je podle něj vyvracen tím, že se poslední trestné činnosti dopustil v roce 2013.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadených rozhodnutí i dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Protože námitky stěžovatele směřují výhradně proti nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody (resp. proti tomu, že nebylo rozhodnuto o výjimečném ponechání podmíněného odsouzení s dohledem v platnosti), musí k tomu Ústavní soud předně poznamenat, že mu zásadně nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 455/05 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 1124/09), protože rozhodování trestních soudů je v této oblasti zcela nezastupitelné (viz čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Tento přístup je třeba vztahovat i k rozhodování o dalším výkonu trestu, včetně rozhodování o přeměně uloženého trestu na trest jiného druhu či o upuštění od dalšího výkonu určitého trestu. Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémního vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí. K takové situaci však v daném případě nedošlo.
Ústavní soud musí v prvé řadě odmítnout námitku stěžovatele, že trestní soudy formalisticky posuzovaly jeho odsouzení za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, když nepřihlédly k tomu, že se tohoto činu dopustil v důsledku údajné nevědomosti o trvajícím zákazu řízení motorových vozidel. Okresní soud v Bruntále v napadeném usnesení na č. l. 2 uvedl, že podle evidenční karty řidiče bylo stěžovateli uloženo hned několik zákazů řízení, přičemž jejich předpokládaný konec připadá až na 6. 3. 2023. Tento soud proto neuvěřil tvrzení stěžovatele o jeho omylu ohledně konce zákazu řízení motorových vozidel. Ústavní soud k tomu dodává, že otázka, zda se stěžovatel dopustil přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku v důsledku omylu, měla být předmětem posuzování v rámci trestního řízení před Okresním soudem v České Lípě, v němž byl za tento trestný čin odsouzen. Pro Okresní soud v Bruntále, který rozhodoval o tom, zda se stěžovatel ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem osvědčil, bylo závazné rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě, že se stěžovatel ve zkušební době dopustil úmyslného trestného činu.
Z napadeného usnesení Okresního soudu v Bruntále také zřetelně vyplývá, že Probační a mediační služba hodnotila průběh výkonu dohledu nad stěžovatelem během zkušební doby negativně (srov. č. l. 2 napadeného usnesení). Probační úřednice ve své zprávě výslovně uvedla, že nařízený dohled svůj účel nesplnil. Ze stejného závěru pak vycházel Okresní soud v Bruntále při rozhodování o nařízení výkonu trestu (srov. č. l. 3 napadeného usnesení), takže je zřejmé, že obsah zprávy Probační a mediační služby nijak nezkresloval.
Za opodstatněný a dostatečně odůvodněný považuje Ústavní soud i závěr trestních soudů o nesplnění podmínek pro výjimečné ponechání podmíněného odsouzení s dohledem v platnosti podle §86 odst. 1 trestního zákoníku. Krajský soud v Ostravě výstižně shrnul důvody pro tento závěr na č. l. 2-3 napadeného usnesení, když připomněl, že kromě pravomocného odsouzení stěžovatele za další trestný čin spáchaný ve zkušební době (přičemž se navíc jednalo o speciální recidivu, kdy se dopustil obdobné trestné činnosti, za níž byl podmíněně odsouzen s dohledem) a negativního hodnocení ze strany Probační a mediační služby, nelze ohlédnout od skutečnosti, že má stěžovatel v rejstříku trestů již 17 záznamů, přičemž se ve zkušební době navíc dopustil i úmyslného přestupku.
Ústavní soud tedy nesdílí přesvědčení stěžovatele, že trestní soudy nedostatečně zjistily skutkový stav věci a nezabývaly se jeho námitkami. Z napadených rozhodnutí zřetelně vyplývají racionální a logické důvody, na jejichž základě dospěly k přesvědčení, že stěžovatel ve zkušební době nevedl řádný život a neexistují žádné výjimečné důvody pro ponechání podmíněného odsouzení s dohledem v platnosti. Ústavní soud tak neshledal žádné, natož pak extrémní vybočení ze zákonných kritérií pro nařízení výkonu trestu odnětí svobody.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu