ECLI:CZ:US:2019:1.US.3528.17.2
sp. zn. I. ÚS 3528/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti LISSA s. r. o., se sídlem Václavská 226/2, Brno, zastoupené Mgr. Martinem Řandou, LL. M., advokátem, se sídlem Truhlářská 13-15, Praha 1, v subs. Mgr. Ladislavem Peterkou, advokátem, se sídlem tamtéž, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2017, č. j. 26 Co 262/2016-697, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2016, č. j. 20 C 230/96-641, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2015, č. j. 26 Co 311/2015-611, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2014, sp. zn. 20 C 230/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. 30 Cdo 1447/2014-543, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2013, č. j. 26 Co 560/2012-498, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2012, č. j. 15 Co 38/2012-397 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018, č. j. 30 Cdo 1058/2018-761, takto:
Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 10. 11. 2017, vedené pod sp. zn. I. ÚS 3528/17, stěžovatelka podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2017, č. j. 26 Co 262/2016-697, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2016, č. j. 20 C 230/96-641, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2015, č. j. 26 Co 311/2015-611, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2014, sp. zn. 20 C 230/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. 30 Cdo 1447/2014-543, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2013, č. j. 26 Co 560/2012-498 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2012, č. j. 15 Co 38/2012-397. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 29. 1. 2019, vedené původně pod sp. zn. I. ÚS 374/19, navrhovala stěžovatelka zrušení totožných rozhodnutí a k tomu zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018, č. j. 30 Cdo 1058/2018-761. Podle tvrzení stěžovatelky byla napadenými rozhodnutími porušena její ústavně zaručená základní práva, a to právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), na projednání věci v přiměřené době (bez zbytečných průtahů) podle čl. 38 odst. 2 Listiny, na zachovávání rovnosti účastníků podle čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), na ochranu dobré víry a princip právní jistoty a nezměnitelnosti pravomocných soudních rozhodnutí podle čl. 1 odst. 1 Ústavy a na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Vzhledem k tomu, že obě výše uvedené ústavní stížnosti se týkaly stejné věci a týchž účastníků, Ústavní soud usnesením ze dne 19. 2. 2019 sp. zn. I. ÚS 374/19 a I. ÚS 3528/17 podle §63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s §112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení tyto ústavní stížnosti spojil ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. I. ÚS 3528/17.
3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Z obsahu vyžádaného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 20 C 230/96 bylo zjištěno, že stěžovatelka podala žalobu pro zmatečnost ze dne 28. 1. 2019, která směřuje proti stejným rozhodnutím, která jsou napadena ústavními stížnostmi, včetně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018, č. j. 30 Cdo 1058/2018-761 (č. listu 766). Dne 13. 5. 2019 pak stěžovatelka složila soudní poplatek z návrhu na žalobu proti zmatečnosti ve výši 5 000 Kč. Dále Městský soud v Brně usnesením ze dne 7. 8. 2019 č. j. 20 C 230/96-820 řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 3528/17, neboť se jedná o řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018 č. j. 30 Cdo 1058/2018-761, kterým bylo rozhodnuto o dovolání stěžovatelky v předmětné věci a tato otázka má význam pro rozhodování o žalobě pro zmatečnost v této věci.
5. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Za procesní prostředek k ochraně práva se považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
6. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po procedurální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (srov. usnesení ze dne 30. 8. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1388/19 a ze dne 7. 10. 2019 sp. zn. III. ÚS 3126/19).
7. Podala-li stěžovatelka proti rozhodnutí napadenému ústavní stížností mimořádný opravný prostředek, je nezbytné žalobu pro zmatečnost považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Pokud o žalobě pro zmatečnost nebylo dosud rozhodnuto, lze z uvedeného dovodit, že ústavní stížnosti podané stěžovatelkou jsou návrhem nepřípustným podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (srov. bod 1. sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb. a contrario).
8. Současné podávání mimořádného opravného prostředku (vyjma návrhu na obnovu řízení) a ústavních stížností nadto není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavních stížností by mohlo dojít k vydání rozdílných rozhodnutí v téže věci. Navíc je třeba poznamenat, že opačný postup soudce zpravodaje (spočívající např. ve vyčkávání na rozhodnutí obecného soudu) by mohl být považován za zásah do ústavního práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 Listiny. Neodmítnutím ústavních stížností pro nepřípustnost by si totiž soudce zpravodaj ponechával ve své agendě i případy, které by rozvrhem práce při podání ústavní stížnosti až po rozhodnutí obecného soudu o žalobě pro zmatečnost mohly být (a se značnou pravděpodobností by také byly) přiděleny jinému soudci zpravodaji.
9. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustné podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2019
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj