ECLI:CZ:US:2019:1.US.3657.18.1
sp. zn. I. ÚS 3657/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Vladimíra Sládečka a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti R. K., zastoupeného JUDr. Petrem Živnůstkou, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 225, 256 01 Benešov, proti příkazu k provedení domovní prohlídky vydanému Okresním soudem v Chomutově pod sp. zn. 0 Nt 1773/2018 dne 30. 8. 2018, příkazu k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků vydanému týmž soudem pod sp. zn. 0 Nt 1787/2018 téhož dne a proti příkazu k provedení osobní prohlídky vydanému státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Chomutově pod č. j. ZN 3224/2017-225 dne 10. 9. 2018 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených aktů orgánů činných v trestním řízení, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 7, 8, 12 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina").
Z napadených příkazů Ústavní soud zjistil, že jimi bylo rozhodnuto v trestní věci stěžovatele, tehdy jako podezřelého ze spáchání zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu neoprávněného provozování hazardní hry podle §252 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, o provedení domovní prohlídky v jeho bydlišti, dále o provedení prohlídky blíže specifikovaného osobního motorového vozidla, evidovaného na stěžovatele, a konečně též o osobní prohlídce samotného stěžovatele. Ve všech případech byly prohlídky uskutečněny jako úkony neodkladné, resp. neopakovatelné.
Proti příkazům k uvedeným prohlídkám brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že příkaz k provedení domovní prohlídky obsahuje zásadní vadu, a to jinou identifikaci bytové jednotky, než která je bydlištěm stěžovatele a kde k prohlídce skutečně došlo. Dále má stěžovatel za to, že příkazy byly realizovány jako úkony neodkladné a neopakovatelné, třebaže pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky, konkrétně dle jeho názoru absentuje důvodné podezření, že se vytýkaného jednání dopustil. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných příkazů k prohlídkám a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve shodě se svou ustálenou judikaturou připomíná, že rozhodování o důvodech pro nařízení prohlídky může být ze své podstaty vedeno toliko v rovině určité pravděpodobnosti (nikoliv jistoty), protože v přípravném řízení shromážděné důkazy a jiné informace nejsou (vždy) úplné. Důvodem pro zrušení napadených příkazů k prohlídce Ústavním soudem by mohlo být toliko zcela absentující odůvodnění příkazu či jiný závažný exces, mající ústavněprávní dimenzi, k čemuž však v nyní projednávané věci nedošlo.
V prvé řadě neobstojí výtka stěžovatele stran jím tvrzené vady spočívající v uvedení jiné bytové jednotky, než ve které stěžovatel bydlí a v níž byla prohlídka provedena. Ze specifikace předmětné nemovitosti v napadeném příkazu k domovní prohlídce je totiž zjevné, že se tu jedná o prostou chybu v psaní. Bytová jednotka je v dotčeném příkazu označena číslem X namísto správného čísla XY. Vzhledem k tomu, že na témže listu vlastnictví není zapsána žádná další nemovitost a ani zde není uveden žádný další vlastník, nevyvstává sebemenší pochybnost o tom, která bytová jednotka byla předmětem prohlídky. Příkaz k domovní prohlídce je v tomto ohledu dostatečně určitý a dílčí vada v označení bytové jednotky jej proto nezákonným nečiní.
K námitce stěžovatele ohledně nesplnění podmínek pro vydání příkazů jako úkonů neodkladných a neopakovatelných Ústavní soud uvádí, že jejich odůvodnění je transparentní a srozumitelné, nejedná se o pouhou citaci zákonných ustanovení, nýbrž o zcela dostatečné vysvětlení skutkových souvislostí mezi prohlídkami na jedné straně a podezřením stěžovatele z páchání trestné činnosti na straně druhé. Soudkyně okresního soudu popsala, jak organizovaná zločinecká skupina měla vypadat a fungovat, jaké mělo být postavení stěžovatele v ní, které jeho konkrétní jednání zavdává podezření ze spáchání výše uvedených trestných činů a které dosavadní poznatky důvodnosti tohoto podezření napovídají. V této souvislosti je namístě poznamenat, že k vydání uvedeného příkazu postačuje "důvodné podezření" (§82 odst. 1 a §160 odst. 4 tr. ř.), že v bytě nebo jiném prostoru "je věc ... důležitá pro trestní řízení", z čehož se odvíjí i adekvátní úroveň obsahové preciznosti příkazu k prohlídce. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" [srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 554/03 ze dne 5. 2. 2004 (U 4/32 SbNU 467); usnesení sp. zn. III. ÚS 1581/11 ze dne 11. 8. 2011], v důsledku čehož nemá polemika stran větší či menší úplnosti popisu skutku, a s tím související míra relevance hledaného důkazního materiálu, ústavně právní význam. Neodkladnost prohlídek přitom byla v napadených příkazech jednoznačně a dostatečně odůvodněna, a to předně potřebou upřesnit poznatky získané z operativní činnosti policejního orgánu ohledně míry zapojení stěžovatele do činnosti organizované zločinecké skupiny, jakož i potřebou konkretizovat dostatečným způsobem jednání, z něhož je stěžovatel podezříván, tak, aby v následující fázi po zahájení trestního stíhání stěžovatele mohlo být vyhověno požadavkům zásady totožnosti skutku (k tomu blíže srov. kupř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1724/08 ze dne 20. 7. 2009). Přehlédnout pak nelze ani odůvodnění soudkyně, že při prověřování dané trestné činnosti vyšlo najevo, že organizovaná zločinecká skupina užívá prvky konspirace (šifrovaná komunikace aj.), což významně ztěžuje objasňování trestné činnosti a obstarání důkazního materiálu, nacházejícího se u podezřelých osob. Tyto úvahy o neodkladnosti prohlídek pokládá Ústavní soud za zcela přiměřené.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu