ECLI:CZ:US:2019:1.US.3824.18.1
sp. zn. I. ÚS 3824/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Vladimíra Sládečka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti K. V., zastoupeného doc. JUDr. Tomášem Gřivnou, Ph. D., advokátem, sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 586/2018-65 ze dne 15. 8. 2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 To 31/2017-1746 ze dne 17. 10. 2017 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 30 T 2/2016-1626 ze dne 26. 1. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel zároveň požádal o přednostní projednání věci.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 30 T 2/2016, stěžovatel byl ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a k trestu zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy v obchodních společnostech a družstev na dobu pěti let. Stěžovateli byla konečně uložena i povinnost nahradit poškozené majetkovou újmu ve výši 914 459 Kč.
Předmětného trestného činu se měl stěžovatel dopustit ve zkratce tím, že jako osoba fakticky ovládající blíže specifikované obchodní společnosti vylákal po poškozené obchodní společnosti částku 205 000 EUR jako údajnou zálohu na dodání hutního materiálu, ačkoli neměl v úmyslu zboží řádně dodat či zálohu vrátit.
Ústavní stížností napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci zamítl odvolání stěžovatele i poškozené, ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl.
Stěžovatel následně podal ústavní stížnost, kterou staví na dvou námitkách. Zaprvé namítá, že jeho trestní odpovědnost je dovozována z existence manželského svazku, jenž je mu tak kladen k tíži. Obecné soudy totiž vycházely ze skutečnosti, že stěžovatel byl ovládající osobou předmětných společností, byť v nich v rozhodném období nevykonával žádné funkce. Jednatelkou společnosti METALIMPEX byla manželka stěžovatele, přičemž soudy měly za to, že stěžovatel musel vědět o veškerých záležitostech v této společnosti od své manželky, aniž by připustily možnost, že se o těchto věcech s manželkou doma nebavil. Žádným důkazem údajně nebylo prokázáno, že by stěžovatel společnost METALIMPEX ovládal.
Druhá stěžovatelova námitka míří proti rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím, že dovolací soud byl údajně "dotčen" doplněním dovolání po čtyřech měsících od uplynutí lhůty k jeho podání a s argumentací obsaženou v tomto doplnění - stavěnou na tvrzeném nezohlednění některých provedených důkazů - se nevypořádal.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud se ani s jednou ze stěžovatelových námitek neztotožňuje, přičemž jeho argumentaci shledává minimálně zavádějící. Předně, není v žádném případě pravda, že by ovládání společnosti METALIMPEX stěžovatelem soudy dovozovaly toliko z manželství s jednatelkou společnosti. Už vrchní soud stěžovateli k obdobné námitce vysvětlil, že manželský svazek mu není kladen k tíži, ale "je k němu přistupováno v rámci provedeného dokazování jednak fakticky z pohledu jednotlivých konkrétních důkazů a jednak v rámci hodnotících úvah nalézacího soudu v rámci dovození viny [stěžovatele] a objasnění motivu a charakteru jeho jednání" (str. 13 napadeného usnesení vrchního soudu). Ke konkrétním důkazům svědčícím dle nalézacího soudu o faktickém ovládání společnosti METALIMPEX stěžovatelem lze odkázat např. na str. 15 napadeného rozsudku krajského soudu. Samotné skutkové závěry soudu prvního stupně přitom Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přezkoumávat, ledaže by shledal jejich extrémní rozpor s provedeným dokazováním. O takový případ se však nejedná.
Jde-li o druhou námitku, Ústavní soud odkazuje na str. 8 napadeného usnesení Nejvyššího soudu, kde je i na argumentaci obsaženou v doplnění dovolání reagováno. Stěžovatelovo pohoršení nad tím, že Nejvyšší soud poukázal na okamžik, kdy stěžovatel dovolání doplnil, není na místě. Ostatně dvouměsíční lhůta k podání tohoto mimořádného opravného prostředku poskytuje dovolatelům dostatečný prostor k uplatnění veškeré relevantní argumentace.
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Neshledal přitom žádné důvody pro přednostní projednání věci.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu