ECLI:CZ:US:2019:1.US.3838.19.1
sp. zn. I. ÚS 3838/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti V. P., zastoupeného Mgr. Markem Ulmanem, advokátem se sídlem Praha 2, Lazarská 11/6, proti usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 18. 9. 2019 č. j. 1 KVZ 107/2018-208, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Hradec Králové (dále jen "policejní orgán") ze dne 19. 3. 2019 č. j. NCOZ-1679-883/TČ-2016-417503-C-F bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele a dalších osob pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení označeného usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "státní zástupkyně"), kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti uvedenému usnesení policejního orgánu.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadeného rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel uvádí, že na výše označené usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání navazovalo opravné usnesení téhož policejního orgánu ze dne 5. 6. 2019 č. j. NCOZ-1679-1058/TČ-2016-417503-C-F, kterým byly opraveny, resp. nahrazeny zřejmé nesprávnosti tohoto usnesení o zahájení trestního stíhání. Namítá, že jeho stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla zamítnuta i z toho důvodu, že některé z očividných vad usnesení o zahájení trestního stíhání měly být zhojeny uvedeným opravným usnesením policejního orgánu, přestože toto opravné usnesení v době vydání napadeného usnesení státní zástupkyně nebylo pravomocné. Státní zástupkyně tedy podle něj vycházela z usnesení o zahájení trestního stíhání ve znění opravného usnesení, které nicméně nebylo pravomocné, a tedy závazné. Tím státní zástupkyně měla ignorovat základní princip práva, jímž je právní moc rozhodnutí.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadeného rozhodnutí i dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že možnosti jeho ingerence do přípravného řízení jsou striktně omezeny jen na případy vybočení z hranic podústavního práva, jež mají extrémní povahu. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen ve zcela mimořádných situacích, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 511/02).
Ústavnímu soudu nepřísluší po věcné stránce jakkoli přezkoumávat rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ve smyslu jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení. Toto rozhodnutí má ve své podstatě toliko předběžný charakter a jeho smysl ve vztahu k obviněnému spočívá v oznámení, že je stíhán pro určitý skutek, což představuje podmínku provedení dalších procesních úkonů v trestním řízení (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1465/13 či III. ÚS 693/06). Smysl usnesení o zahájení trestního stíhání netkví ve vyřešení všech sporných skutkových a právních otázek, jeho vydáním není předjímán výsledek řízení ve věci samé. Důvodnost obvinění obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání tvoří předmět celého trestního řízení, což se týká i právního posouzení stíhaného skutku. Ústavnímu soudu přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně po ukončení řízení a vyčerpání všech procesních prostředků podle trestního řádu (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 539/98).
Jak vyplývá z výše uvedeného, stěžovatel brojí v podstatě výhradně proti tomu, že státní zástupkyně v napadeném usnesení vycházela až z té podoby usnesení o zahájení trestního stíhání, která vznikla vydáním opravného usnesení policejního orgánu, a to přesto, že toto opravné usnesení dosud nenabylo právní moci. Ústavní soud však tuto námitku neshledává jako relevantní, neboť oprava usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání provedená tímto opravným usnesením neměla fakticky žádný reálný význam pro zamítnutí stížnosti stěžovatele proti usnesení o zahájení trestního stíhání.
Státní zástupkyně totiž na č. l. 12 napadeného usnesení pouze stručně zmínila, že opravným usnesením policejního orgánu z 5. 6. 2019 byla napravena absence uvedení škody a nepřesné uvedení právní kvalifikace činu. Jak vyplývá z usnesení státní zástupkyně ze dne 7. 10. 2019 č. j. 1 KZV 107/2018-224, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele a dalších osob proti uvedenému opravnému usnesení policejního orgánu, tímto opravným usnesením byly pouze odstraněny zřejmé nesprávnosti a nedošlo tedy k žádné podstatné obsahové změně usnesení o zahájení trestního stíhání. Konkrétně bylo opravným usnesením doplněno, že stíhaný skutek je posuzován dle trestního zákoníku ve znění "platném do 30. 6. 2016", a byla uvedena souhrnná výše škody, jež měla být způsobena jednáním stěžovatele. Státní zástupkyně v tomto usnesení správně uvedla, že uvedená doplnění představují pouze upřesnění obsahu usnesení o zahájení trestního stíhání ve vztahu k účinnosti trestního zákoníku užitého v souladu se zásadami časové působnosti, resp. k souhrnné výši škody, přičemž výše škody byla formou uvedení zkrácené DPH u jednotlivých neoprávněně zaúčtovaných faktur jednoznačně určena již v samotné původní verzi usnesení o zahájení trestního stíhání.
Ústavní soud tedy uzavírá, že vydání, resp. existence opravného usnesení policejního orgánu neměla žádný podstatný vliv na obsah napadeného usnesení. Státní zástupkyně se v tomto usnesení pozorně zabývala námitkami stěžovatele a dostatečně se s nimi vypořádala, takže Ústavní soud neshledal důvod ke kasačnímu zásahu.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu