ECLI:CZ:US:2019:1.US.4025.18.1
sp. zn. I. ÚS 4025/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje David Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel T. B., zastoupený Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem Lipenská 869/17, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. října 2018, č. j. 14 To 296/2018-98, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byl porušen čl. 8 odst. 5, čl. 37 odst. 3 a č. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 17. 5. 2018 č. j. KRPC-58170-35/TČ-2018-020070 bylo podle §160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání stěžovatele a dalších osob pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. b), písm. c) trestního zákoníku.
3. Stěžovatel byl téhož dne zadržen a usnesením ze dne 19. 5. 2018, sp. zn. 32 Nt 1103/2018-47 jej Okresní soud v Českých Budějovicích vzal do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) a c) tr. řádu. Stížnost proti usnesení Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 29. 6. 2018, č. j. 14 To 182/2018-110, jako nedůvodnou zamítl.
4. Usnesením ze dne 21. 9. 2018, č. j. 18 Nt 1358/2018-75, Okresní soud v Českých Budějovicích ponechal stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. řádu, písemný slib stěžovatele, dohled probačního úředníka, stanovení předběžných opatření ani převzetí záruk za další chování stěžovatele soud nepřijal, neboť je nepovažoval za dostatečné k náhradě vazebních důvodů.
5. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, napadeným usnesením ze dne 30. 10. 2018, č. j. 14 To 296/2018-98, zamítl jako nedůvodnou.
6. Stěžovatel namítá, že byl vzat do vazby na základě důkazů ve spisovém materiálu, se kterými nebyl řádně seznámen a nemohl se k nim vyjádřit. Nemohl údajně nahlédnout do vyšetřovacího spisu. Soudy odkazují na části spisu, které jsou vedeny v režimu vyhrazené a nemohl se s nimi proto seznámit. Poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 336/06 (stěžovatel měl zřejmě na mysli nález sp. zn. II. ÚS 336/06, neboť spisová značka uvedená stěžovatelem označuje usnesení Ústavního soudu, které se týká civilní věci), podle kterého by měl obviněný v řízení o vzetí do vazby získat alespoň v minimální míře informace z vyšetřovacího spisu, které dodávají důvodnost zahájenému trestnímu stíhání i vazebním důvodům. Stěžovatel tvrdí, že s důvody vazby, trestního stíhání ani důkazy, na nichž obojí stojí, seznámen nebyl. Popírá, že se dopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Tuto svou obhajobu dále rozvádí a pokouší se zpochybnit věrohodnost výpovědí osob podávajících vysvětlení v přípravném řízení. Nesouhlasí se závěry soudů o důvodnosti jeho trestního stíhání.
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybňuje existenci obou vazebních důvodů, které soudy v jeho případě i při rozhodování o ponechání ve vazbě shledaly. Ostatně i stížnostní soud odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně hodnotil jako málo rozvinuté. Za těchto okolností měl stížnostní soud rozhodnutí soudu prvého stupně zrušit a stěžovatele propustit na svobodu.
8. V dané věci, vzhledem k obsahu ústavní stížnosti, jde o to, zda podaný výklad a aplikace trestněprávních ustanovení upravujících rozhodování o omezení svobody stěžovatele, jmenovitě rozhodování o ponechání ve vazbě z důvodů podle §67 písm. a) a c) tr. řádu, nezakládá nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatele v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejména Ústavou, Listinou a Úmluvou, včetně práva na soudní ochranu (spravedlivý proces). Přitom platí, že výklad a aplikace předpisů obecného práva je protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
9. Ústavní soud předně konstatuje, že proti usnesení o zahájení trestního stíhání a usnesení o zamítnutí stížnosti jeden ze spoluobviněných stěžovatele podal samostatnou ústavní stížnost. Ústavní soud o ní dne 23. 10. 2018 pod sp. zn. III. ÚS 2444/18 vydal usnesení, kterým ji odmítl jako zjevně neopodstatněnou. V odůvodnění rozhodnutí se Ústavní soud zabýval posouzením ústavnosti zahájení trestního stíhání a v tomto směru neshledal žádné deficity. Konkrétně uvedl, že v odůvodnění usnesení jsou podrobně rozvedeny a popsány skutečnosti, na základě kterých se trestní stíhání jednotlivých obviněných jeví jako důvodné, včetně úkonů, ze kterých policejní orgán při svém rozhodování vycházel. I stěžovatel se na Ústavní soud již dříve obrátil ústavní stížností, jíž napadal usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. června 2018, č. j. 14 To 182/2018-110, kterým soud zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení o vzetí do vazby. Ústavní soud ji shledal zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. I. ÚS 2805/18, v němž své předchozí závěry potvrdil. Vyjádřil se i k nepřípadnosti odkazu na nález Ústavního soudu sp. zn. sp. zn. II. ÚS 336/06, který se vztahuje k množství informací, které z vyšetřovacího spisu má obviněný při rozhodování o vazbě mít.
10. V nyní posuzované věci nemá Ústavní soud důvod se od závěrů dříve uvedených odchylovat. Stěžovatel byl tedy s důvody trestního stíhání v dostatečné míře seznámen již při sdělení obvinění a znovu je rozvedly i soudy v usneseních o dalším trvání vazby.
11. Ve způsobu, jakým obecné soudy posuzovaly a odůvodnily důvody dalšího trvání vazby, Ústavní soud neshledal pochybení. Na řízení přitom vždy pohlíží jako na celek. Stížnostní soud v předchozím řízení žádné zásadní nedostatky nezjistil. K námitkám stěžovatele odůvodnění rozvedl a doplnil. Takový postup zcela vyhovuje procesním požadavkům, které trestní řád ukládá.
12. Poukazuje-li stěžovatel na svou nevinu (a zpochybňuje věrohodnost některých důkazů), uplatnění těchto argumentů je namístě především v hlavním líčení, dospěje-li trestní řízení do tohoto stádia.
13. Ústavní stížnost proto byla odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněná, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu