ECLI:CZ:US:2019:1.US.4170.18.1
sp. zn. I. ÚS 4170/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Ondřejem Šimánkem, advokátem se sídlem Milevsko, Masarykova 186, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 5. 2018 č. j. 7 C 84/2015-58, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2018 č. j. 23 Co 232/2018-75 a proti postupu (nečinnosti) Obvodního soudu pro Prahu 8, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel, s odvoláním na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (dále jen "Úmluva"), navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Stěžovatel uvádí, že dne 5. 12. 2014 podal k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích žalobu o náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč způsobenou mu leknutím se v důsledku vady přepěťové ochrany zakoupené od žalovaného Schneider Electric, s. r. o. V důsledku tohoto leknutí, poté co po zkratu výrobku a jeho odpojení začala téct voda, byla stěžovateli způsobena citová újma projevující se strachem pracovat s elektrickými přístroji, v nichž se používá voda. Tento strach se rozvinul do té míry, že stěžovatel musel navštívit psychiatra a má strach mýt se vodou z bojleru a musí tudíž dojíždět k mytí do bazénu.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12. 1. 2015 č. j. 17 C 392/2014-15 vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 8 jako soudu místně příslušnému.
Obvodní soud pro Prahu 8 napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl a odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že projednání jeho žaloby bylo nařízeno až po více než třech letech poté, kdy žalobu obdržel místně příslušný soud. Tímto postupem byl zkrácen na svých právech, neboť po uplynutí tak dlouhé doby nebyl schopen doložit svá tvrzení např. rozborem tekutiny v injekční stříkačce, kterou odebral při zkratu přepěťové ochrany. Podle stěžovatele nečinností soudu byl jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy zmařen, neboť po tak dlouhé době zaviněné pomalým postupem soudu nedoložil svá tvrzení a procesně neuspěl.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
Pokud jde o základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny, resp. v přiměřené lhůtě ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, je prostředkem k jeho ochraně návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 60/04, usnesení sp. zn. IV. ÚS 638/05, IV. ÚS 95/16 či III. ÚS 2788/16).
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá průtahy v řízení před obvodním soudem, neuvádí však, že by výše uvedený procesní prostředek k ochraně svého práva využil.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2019
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj