ECLI:CZ:US:2019:1.US.501.19.1
sp. zn. I. ÚS 501/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti S. Z., zastoupeného Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem v Brně, Krkoškova 28, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 To 72/2018-7061 ze dne 22. listopadu 2018 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 7 To 234/2018-5869 ze dne 12. července 2018, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se v řízení před Krajským soudem v Brně domáhal vyloučení blíže určených soudců z úkonů v trestní věci sp. zn. 3 T 151/2017 vedené u Městského soudu v Brně. Krajský soud rozhodl tak, že tito soudci vyloučeni nejsou (výrok I. napadeného usnesení, výrokem II. pak zamítl stížnost proti rozhodnutí o ponechání ve vazbě). Následnou stížnost stěžovatele proti výroku I. zamítl Vrchní soud v Olomouci, který se s hodnocením krajského soudu ztotožnil.
2. Proti rozhodnutí vrchního i krajského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu, na zákonného (nestranného) soudce a na projednání věci bez zbytečných průtahů. Porušení stěžovatel spatřoval v tom, že v jeho věci nebylo rozhodnuto o vazbě bez zbytečných průtahů, neboť rozhodováním o namítané podjatosti soudců byla vazební věc vyřešena až po pěti měsících. Dále stěžovatel uplatnil řadu argumentů, pro které měli být blíže určení soudci (a prakticky i všichni ostatní trestní soudci Krajského soudu v Brně) vyloučeni z jeho trestní věci.
3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
4. K tvrzeným průtahům při rozhodování ve vlastní vazební věci a v dílčím řízení o podjatosti zde rozhodujících soudců lze stručně uvést toliko to, že jde o průtahy již ukončené, jak sám stěžovatel uvedl. Za toho stavu je procesním prostředkem ochrany práva stěžovatele postup podle zákona č. 82/1998 Sb., bez jehož využití není ústavní stížnost přípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [tak již nález sp. zn. IV. ÚS 391/07 ze dne 7. 8. 2007 (N 122/46 SbNU 151), odst. 13-16].
5. Jde-li pak o otázku tvrzené protiústavnosti spočívající v nevyloučení údajně podjatých soudců Krajského soudu v Brně, lze stěžovatele odkázat na nález sp. zn. III. ÚS 4071/17 ze dne 31. 7. 2018, jehož se sám na str. 22 ústavní stížnosti dovolával (dlužno dodat, že povinné zastoupení advokátem, slouží i k tomu, aby byla ústavní stížnost prosta emotivních úvah).
6. V odst. 25 tohoto nálezu Ústavní soud zřetelně konstatoval (a odkázal i na řadu předcházejících rozhodnutí), že usnesení o nevyloučení soudce z projednávání věci nelze považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatele; ten má k dispozici další prostředky, jak své právo hájit, čemuž obecně odpovídá odmítnutí ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustné. Přípustnost má v tomto ohledu asymetrický režim, neboť ústavní stížnost je přípustná proti rozhodnutí o vyloučení soudce (které konečnou povahu má), ne však proti rozhodnutí o jeho nevyloučení (srov. odst. 26 nálezu sp. zn. IV. ÚS 4091/18 ze dne 5. 2. 2019).
7. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost směřovala formálně proti celému usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 7 To 234/2018-5869, tj. i proti jeho výroku II., aniž by však stěžovatel proti němu cokoliv věcně namítl, postačí konstatovat, že v tomto rozsahu již Ústavní soud jedná pod sp. zn. III. ÚS 3238/18. Ústavní stížnost je tedy v této části nepřípustná podle §35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 a §35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2019
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj