ECLI:CZ:US:2019:1.US.760.19.1
sp. zn. I. ÚS 760/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Viktora Burcina, zastoupeného JUDr. Barborou Peškovou, advokátkou se sídlem v Praze, Štramberská 143/12, proti unesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 VSOL 666/2018-B-66 ze dne 19. prosince 2018 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 53 INS 10179/2016-B-51 ze dne 5. září 2018, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se v řízení před Krajským soudem v Brně domáhal rozhodnutí, že jeho pohledávka je zajištěna majetkem insolvenční dlužnice exekutorským zástavním právem, určení rozhodného dne pro pořadí tohoto exekutorského práva a pokynu insolvenční správkyni v tom smyslu, že tato pohledávka bude uspokojena jako první v pořadí. Krajský soud tento návrh zamítl, neboť dospěl k závěru, že pohledávka stěžovatele byla přihlášena jako nezajištěná, přestože zajištění exekutorským zástavním právem již existovalo. Zajištění se stěžovatel (resp. jeho právní předchůdce) mohl dovolat doplněním přihlášky do konce přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku, to však neučinil. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí krajského soudu změnil tak, že návrh stěžovatele odmítl. Ztotožnil se se závěry krajského soudu, dospěl však k závěru, že návrh je opožděnou přihláškou zajištění a je tedy třeba jej odmítnout.
2. Proti rozhodnutím vrchního i krajského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu. Porušení spatřoval v tom, že při přihlašování pohledávky vycházel ze své zkušenosti s jiným insolvenčním řízením, kde insolvenční správce popíral existenci zajištění exekutorským zástavním právem, o němž bylo sice rozhodnuto usnesením exekutora, ale které se zatím neprojevilo v katastru nemovitostí. V nyní souzené věci se tedy snažil předejít sporu s insolvenčním správcem. V přihlášce pohledávky navíc o exekutorském zástavním právu informoval a po celou dobu insolvenčního řízení nebyl vyzván k doplnění či opravě přihlášky. Z toho dovozoval, že insolvenční správce i soud berou tuto informaci na vědomí. Celkově se tedy stěžovatel dostal do slepé uličky, neboť přihlášením zajištění by vyvolal spor s insolvenčním správcem a jeho nepřihlášením se zajištění nebude moci v insolvenčním řízení uplatnit.
3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
4. V souzené věci zjevně jde toliko o výklad ustanovení zákona, nikoliv ústavního pořádku. Výklad podústavního práva lze hodnotit za protiústavní, jestliže (a) nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně (b) pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo (c) je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému chápání dotčených právních institutů, případně (d) je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu [nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].
5. V souzené věci stěžovatel nesouhlasil se závěry napadených rozhodnutí stran opožděnosti uplatnění exekutorského zajišťovacího práva, aniž však vyložil, proč by právní argumentace obecných soudů měla být nesprávná, natožpak zásadně vadná ve smyslu výše uvedených závěrů nálezu sp. zn. Pl. ÚS 85/06. Napadená rozhodnutí srozumitelně, logicky a na věc přiléhavě vysvětlují, proč byla přihláška (resp. přihlášení zajištění) stěžovatele opožděná. Zároveň není důvod, proč by stěžovatel měl být vyzván k odstranění vad či doplnění přihlášky: podle jejího obsahu nemůže být pochyb o tom, že pohledávka byla původně přihlášena jako nezajištěná a informace o sporu o vklad exekutorského zástavního práva byla uvedena jako doprovodná a dokreslující situaci [rubrika typ pohledávky vyplněn "nezajištěná - hromadně", informace o zástavním právu uvedena až v rubrice "další okolnosti"; srov. odst. 23 nálezu sp. zn. I. ÚS 40/15 ze dne 1. 2. 2016 (N 20/80 SbNU 239)].
6. Námitky stěžovatele to nijak nevyvrací, toliko vysvětlují, že stěžovatel nepřihlásil svou pohledávku jako zajištěnou včas s ohledem na svou zkušenost z jiného insolvenčního řízení. Spory stěžovatele v jiném insolvenčním řízení však nejsou přičitatelné procesním subjektům vystupujícím v nyní souzené věci. Nezakládají ani ústavně významné legitimní očekávání, jehož by se stěžovatel mohl dovolávat proti vrchnímu či krajskému soudu. Není tedy důvod, proč by měly mít dopad na výklad práva z jejich strany. Stěžovatel tedy měl možnost odvolacímu soudu předložit svůj náhled na věc a přesvědčit jej. Skutečnost, že soud nepřesvědčil, porušení jeho práv nepředstavuje - neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení sp. zn. III. ÚS 44/94 ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu