ECLI:CZ:US:2019:2.US.1549.19.1
sp. zn. II. ÚS 1549/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., právně zastoupené Jiřím Hřídelem, advokátem se sídlem Fráni Šrámka 136, Písek - Vnitřní Město, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 3. 2019 č. 6 Co 337/2019-29 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2019 č. j. 11 Nc 902/2019-2, 11 P a Nc 48/2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 10. 5. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") a Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud"), neboť jimi měla být porušena její práva dle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z předložených listin vyplývá, že před okresním soudem probíhá řízení ve věci změny péče o nezletilou M. K., dceru stěžovatelky (dále jen "nezletilá" nebo "dcera"). Nezletilá v rámci tohoto řízení dne 22. 2. 2019 v nepřítomnosti rodičů uvedla, že matka ji bije, a pokud by soud matce sdělil, že tuto skutečnost u soudu uvedla, znova by ji zbila. Magistrát města České Budějovice jakožto orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále též "OSPOD") proto podal návrh na vydání předběžného opatření upravujícího poměry dítěte, jež se ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče podle §452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s."). Okresní soud dospěl k závěru, že údaje uvedené v návrhu na vydání předběžného opatření odpovídají obsahu spisu 0 P 161/2016 a je ohroženo zdraví a normální vývoj nezletilé. Napadeným rozhodnutím proto rozhodl, že se vydává předběžné opatření, jímž se nezletilá předává do péče otce.
3. Stěžovatelka podala odvolání ke krajskému soudu, v němž mj. namítala, že výslech nezletilé před okresním soudem dne 22. 2. 2019 byl zmanipulován a nezletilá uváděla informace, které jí vsugeroval její otec v rámci boje proti stěžovatelce - své bývalé manželce. Jelikož pouhých několik hodin po skončení jednání se k stěžovatelce bez předchozího upozornění "nahrnulo" do domu sedm osob (z toho čtyři policisté), které nezletilou na základě předběžného opatření odvedly k otci, stěžovatelka měla za to, že okresní soud a OSPOD de facto koordinovaly svůj postup s otcem nezletilé a rozhodly na základě jednorázové, nepravdivé a ničím nepodložené výpovědi její tehdy ještě desetileté dcery. Především ve vztahu k orgánu sociálně-právní ochrany dětí měla za to, že se jednalo o akt osobní pomsty. V odvolání namítala také to, že rozhodnutí prvostupňového soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, dále namítala procesní vady řízení před okresním soudem a rozpornost výpovědi nezletilé z 22. 2. 2019 s dalšími důkazy.
4. Krajský soud rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. S ohledem na závažnost věci odvolací soud za přítomnosti opatrovníka znovu vyslechl nezletilou, která - ve stručnosti řečeno - znova velmi detailně vylíčila, že matka (stěžovatelka) ji bije a používá vůči ní fyzické násilí. Dále popsala vesměs pozitivně život u otce a vyjádřila se, že "u mamky být nechce, nechovala se k ní hezky a myslí si, že teď bude ještě ošklivější, protože je naštvaná." Ve věci se vyjádřil také OSPOD. Dle jeho názoru je nezletilá dostatečně rozumově a emočně vyspělá a dokáže srozumitelně formulovat své názory, přání a pocity, pročež by význam její výpověď u prvostupňového soudu neměl být bagatelizován; obsah výpovědi nezletilé navíc souzní se závěry, k nimž dospěl OSPOD na základě práce s rodinou. Konstatoval, že za současné situace nelze nezletilou vrátit do jejího původního výchovného prostředí. V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud nejprve vyložil podstatu institutu předběžného opatření podle §452 z. ř. s. a připomněl, že předpokladem jeho nařízení je naléhavá potřeba rychlého operativního zákroku ve věci nezletilého dítěte, jež se ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče, nebo je-li jeho život, normální vývoj nebo jiný důležitý zájem vážně ohrožen, příp. narušen. Dále se vypořádal s námitkou stěžovatelky, že konkrétní OSPOD nebyl oprávněn zastupovat nezletilou (§455 odst. 2 z. ř. s.). Vyložil důvody, proč se dle platné právní úpravy nelze ztotožnit s námitkami stěžovatelky, a poznamenal, že i kdyby se s nimi ztotožnil, na věci by to nic nezměnilo, protože podle zákona o zvláštních řízeních soudních rozhodnutí soudu nepřekáží, není-li dítě řádně zastoupeno (§455 odst. 1 před středníkem z. ř. s.). Odvolací soud v odůvodnění zdůraznil význam participačních práv dítěte a nejlepšího zájmu dítěte dle Úmluvy o právech dítěte, připomněl dočasnou povahu předběžného opatření a pečlivě se zabýval skutečnostmi, které u soudů obou stupňů uvedla jak nezletilá, tak i OSPOD. Na základě toho pak uzavřel, že je v nejlepším zájmu nezletilé, aby byla prozatím svěřena do péče otce. Odvolací soud proto usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil.
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka rekapituluje průběh řízení a v podstatě opakuje námitky, které uplatnila již v řízení před obecnými soudy. Především poukazuje na to, že to měl být otec nezletilé (tedy stěžovatelčin bývalý manžel), kdo fyzicky i slovně napadá, resp. napadal stěžovatelku, pomlouvá ji a manipuluje nejen nezletilou, nýbrž i orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Výpovědi nezletilé stran toho, že ji stěžovatelka bije, označuje za nepravdivé, zmanipulované a nepodložené. Poznamenává, že pokud by skutečnosti uváděné nezletilou byly pravdivé, tak určitě by si toho někdo všiml již dřív např. ve škole, a nezletilá by neměla tak dobrý prospěch. Dále namítá, že nebyla předem informována o tom, že nezletilá má být před soudem vyslechnuta, pročež neměla možnost položit jí žádnou otázku nebo vyjádřit se k její výpovědi. Dokazování před obecnými soudy proto dle jejího názoru evokuje "kabinetní justici." Obecné soudy měly navíc nekriticky převzít názory nezletilé a nijak se nevypořádaly s (údajnými) rozpory mezi výpovědí nezletilé a blíže nespecifikovanými lékařskými posudky. Závěrem stěžovatelka namítá, že po svěření nezletilé do péče otce tato (údajně) nedochází do základní školy a neplní povinnou školní docházku. Dovozuje proto, že v důsledku vydání v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů bylo porušeno její právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny a rodičovská práva dle čl. 32 odst. 4 Listiny.
6. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnící řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Ústavní stížnost je proto přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
7. Nyní posuzovaná ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněným návrhem ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám rozhodnutí nebo řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatelky. Jinými slovy, Ústavní soud může odmítnout ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost, jestliže postrádá ústavněprávní dimenzi.
8. Dále vzal Ústavní soud v potaz, že nyní posuzovanou ústavní stížností je napadeno předběžné opatření o svěření nezletilé do péče otce podle §452 a násl. z. ř. s. Ústavní soud zpravidla nezasahuje do rozhodování obecných soudů o předběžných opatřeních, neboť jde o usnesení, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikováno meritorní rozhodnutí ve věci. Výjimečně i rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud v uvedeném testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, zda bylo vydáno příslušným orgánem a zda není projevem svévole (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 455/19 ze dne 13. 9. 2019).
9. Otázka zákonného podkladu napadených rozhodnutí ani otázka příslušnosti okresního a krajského soudu nebyla stěžovatelkou v ústavní stížnosti rozporována. Ústavní soud se proto zabýval toliko otázkou, zda uplatněné námitky zakládají důvodné pochybnosti o porušení zákazu svévole.
10. Ústavní soud předesílá, že rozhodnutí okresního soudu bylo odůvodněno pouze povšechným způsobem a nebyly v něm podrobně vysvětleny důvody, které vedly uvedený soud k přijetí předběžného opatření, které tak intenzivním způsobem zasáhlo do práv stěžovatelky i nezletilé. Tento nedostatek byl nicméně promptně zhojen rozhodnutím krajského soudu [přiměřeně srov. nález sp. zn. II. ÚS 2950/16 ze dne 7. 11. 2016 (N 209/83 SbNU 331), bod 25]. Odvolací soud provedl dokazování (mj. znovu provedl výslech nezletilé a dotázal se orgánu sociálně-právní ochrany dětí na výsledky jeho práce s rodinou, jakož i na to, zda je nezletilá dostatečně vyspělá, aby dokázala formulovat své názory a pocity), při hodnocení shromážděných důkazů přihlédl k jejich vzájemné souladnosti nebo naopak rozpornosti, zdůraznil význam participačních práv dítěte ve smyslu čl. 12 Úmluvy o právech dítěte a nutnost rozhodovat v souladu s nejlepším zájmem dítěte ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, vysvětlil svůj náhled na to, za jakých podmínek lze vydat předběžné opatření podle §452 a násl. z. ř. s., a svůj názor, že za současné situace je v nejlepším zájmu nezletilé, aby byla předběžným opatřením svěřena do péče otce, podrobně a pečlivě odůvodnil. Krajský soud se rovněž vypořádal s námitkami, které stěžovatelka uplatnila jak v odvolání, tak i - v minimálně pozměněné podobě - v ústavní stížnosti. Odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu lze tudíž považovat za řádné, srozumitelné, logické, koherentní a nikoli svévolné.
11. Ústavní soud na základě výše uvedených důvodů uzavírá, že napadená rozhodnutí okresního a krajského soudu, vnímaná jako celek, nelze považovat za rozporná s právy stěžovatelky podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 nebo čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu