ECLI:CZ:US:2019:2.US.2085.19.1
sp. zn. II. ÚS 2085/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele Městského úřadu Humpolec, se sídlem Horní náměstí 300, Humpolec, zastoupeného JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou se sídlem Koželská 205, Ledeč nad Sázavou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 4. 2019 č. j. 50 A 7/2019-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se v podané ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ve výroku II., a to pro porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že na základě žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle §82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, krajský soud výrokem I. napadeného rozsudku (který není stěžovatelem napaden) určil, že zásah stěžovatele (žalovaný), spočívající v tom, že žalobci bezodkladně nevrátil částku ve výši 1 000 Kč, byl nezákonný. K úhradě předmětné finanční částky byl žalobce vyzván stěžovatelem v souladu s ustanovením §125h odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen "zákon o silničním provozu"), podle kterého obecní úřad obce s rozšířenou působností bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku a při splnění tam uvedených podmínek vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky. Citované ustanovení dále v odstavci 7 stanoví, že je-li určená částka uhrazena po dni splatnosti, obecní úřad ji bezodkladně vrátí provozovateli vozidla. Krajský soud dospěl v posuzované věci k závěru, že vrácení předmětné finanční částky až po 98 dnech po jejím uhrazení zcela zjevně bezodkladným vrácením není a stěžovatel se tudíž dopustil nezákonného zásahu do vlastnických práv žalobce. Krajský soud dále výrokem II. rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 800 Kč.
3. Právě (a pouze) proti výroku o náhradě nákladů řízení brojí stěžovatel svou ústavní stížností. Namítá přitom, že krajský soud nevěnoval dostatečnou pozornost konkrétním okolnostem případu, které lze považovat za důvody zvláštního zřetele hodné, na jejichž základě neměla být žalobci zcela nebo zčásti přiznána náhrada nákladů řízení. Stěžovatel v této souvislosti poukazuje především na skutečnost, že v daném řízení došlo ke zjevnému zneužití práva, neboť účelem podané žaloby bylo pouze přiznání náhrady nákladů řízení.
4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je k podání ústavní stížnosti podle §87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněna fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
5. Již ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99 ze dne 9. 11. 1999 (ST 9/16 SbNU 372) k tomu bylo výslovně uvedeno: "[d]efiničním znakem pojmu ústavní stížnosti dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jakož i §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, je zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Pro aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti z toho vyplývá, že takto legitimován je pouze ten subjekt (fyzická a právnická osoba), jenž disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod [...]. Pokud stát vystupuje v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci, z povahy věci není a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod. Přístup opačný by znamenal popření smyslu základních práv a svobod tak, jak byly zformovány staletým vývojem evropské a anglosaské kultury." Tento závěr byl následně rozveden a potvrzen i v dalších rozhodnutích Ústavního soudu [viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 18/02 ze dne 1. 2. 2002 (U 5/25 SbNU 361) či sp. zn. I. ÚS 2695/08 ze dne 24. 11. 2008 (U 11/51 SbNU 819)].
6. S ohledem na shora uvedené je podstatné, že vyzval-li stěžovatel provozovatele vozidla (žalobce), jímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky podle
§125h odst. 1 zákona o silničním provozu, byl stěžovatel vůči žalobci ve vrchnostenském postavení jako správní orgán. Proto i samotné zadržování finančních prostředků, proti kterému správní žaloba směřovala, bylo zásahem stěžovatele jako orgánu veřejné moci.
7. Tento závěr je přitom třeba vztáhnout i na postavení stěžovatele jako žalovaného v nyní posuzovaném řízení před správním soudem, a to i pokud jde o rozhodování o náhradě nákladů daného řízení (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 952/15 ze dne 12. 5. 2015). Tím je v případě stěžovatele ovšem z povahy věci vyloučena aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí vydanému v tomto řízení. Ústavní soud tudíž ústavní stížnost odmítnul jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným dle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2019
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj