ECLI:CZ:US:2019:2.US.2429.18.1
sp. zn. II. ÚS 2429/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Miloslavy Tománkové, zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem Svatoplukova 519, Veselí nad Moravou, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018 č. j. 27 Cdo 4814/2017-351, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2017 č. j. 7 Co 41/2016-276 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2015 č. j. 18 Co 220/2013-160, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na ochranu vlastnictví [čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 2 Listiny) a právo na přístup k soudu (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dne 24. 6. 2003 bylo Okresním soudem ve Zlíně zahájeno řízení o dědictví po zemřelém manželu stěžovatelky; dědické právo svědčilo stěžovatelce a dětem zemřelého. Usnesením ze dne 11. 7. 2008 Okresní soud ve Zlíně určil, že obvyklá cena majetku ve společném jmění zůstavitele se stěžovatelkou činí 2 440 819 Kč, rozhodl, který majetek a jaké závazky připadají stěžovatelce a který majetek a jaké závazky připadají do dědictví, určil obvyklou cenu majetku zůstavitele ve výši 1 220 409,50 Kč, dluhy zůstavitele ve výši 5 479 114,50 Kč a předlužení dědictví ve výši 4 258 705 Kč. Nemovitost v katastrálním území Napajedla, obec N., zapsaná na LV X1, a to budova na pozemku parc. č. st. X2, pozemky parc. č. st. X2, parc. č. X3 a parc. č. X4 a součásti a příslušenství, zejména venkovní úpravy a trvalé porosty (dále jen "předmětná nemovitost"), která podle Okresního soudu ve Zlíně patřila v době smrti zůstavitele do společného jmění manželů se stěžovatelkou, připadla z jedné ideální poloviny stěžovatelce a z druhé ideální poloviny do dědictví. K odvolání stěžovatelky a ostatních dědiců Krajský soud v Brně snížil zjištěnou výši dluhů na 5 257 373,90 Kč, v ostatním rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně potvrdil. Na návrh dědiců bylo dne 19. 8. 2009 rozhodnuto Okresním soudem ve Zlíně o předlužení dědictví a nařízení likvidace dědictví. Obvyklá cena ideální poloviny předmětné nemovitosti byla znalkyní určena ve výši 1 100 000 Kč a byla provedena dražba předmětné nemovitosti dle §76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3. Dne 11. 10. 2010 bylo soudním exekutorem rozhodnuto, že dražba spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech se bude konat dne 29. 11. 2010 ve 14:00 hod v sídle Exekutorského úřadu Zlín a že nejnižší podání se stanoví ve výši 733 333 Kč. Stěžovatelka podala žalobu o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, dražba tak byla soudním exekutorem odročena. Poté, co Okresní soud ve Zlíně žalobu rozsudkem ze dne 4. 6. 2012 zamítl (a Krajský soud v Brně jeho rozhodnutí potvrdil), nařídil soudní exekutor dražbu na den 3. 4. 2013. Usnesení bylo doručeno též stěžovatelce a ostatním dědicům. K předmětu dražby nebylo uplatněno předkupní právo a nejvyšší podání učinila společnost GLICK, spol. s. r. o. ve výši 1 119 333 Kč. Stěžovatelka uplatnila proti příklepu námitky. Soudní exekutor usnesením ze dne 4. 4. 2013 udělil příklep o nabytí spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech vydražiteli GLICK, spol. s r.o., a námitky stěžovatelky zamítl. K odvolání dědiců Krajský soud v Brně usnesení o příklepu potvrdil. Dospěl k závěru, že stěžovatelka a ostatní dědicové měli jako účastníci řízení o dědictví po zůstaviteli obdobné postavení jako povinný v exekučním řízení, a uzavřel, že nedošlo k vadám, které by způsobily, že se odvolatelé nemohli zúčastnit dražby, správnost rozhodnutí o nařízení likvidace dědictví nelze v tomto řízení již posuzovat a podání nové žaloby o vyloučení předmětného spoluvlastnického podílu z exekuce nemá vliv na správnost provedené dražby, když je zjevné, že jde o žalobu obsahově stejnou, o níž již bylo soudy pravomocně rozhodnuto.
4. K dovolání stěžovatelky a ostatních dědiců Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 559/2014, č. 69/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, po podrobném posouzení vyslovil, že účastníkem dražby prováděné při likvidaci dědictví soudním exekutorem podle §76 odst. 2 exekučního řádu je notář, jenž byl soudem pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony v řízení o dědictví, a na jehož návrh se provádí zpeněžení zůstavitelova majetku v dražbě prováděné soudním exekutorem. V dražbě má notář postavení oprávněného, povinný v této dražbě nevystupuje. Udělil-li soudní exekutor v dražbě nemovitosti prováděné při likvidaci dědictví podle §76 odst. 2 exekučního řádu příklep, mohou proti usnesení o příklepu podat odvolání pouze notář, vydražitel a dražitelé, kteří po udělení příklepu vznesli námitky, popřípadě též osoby, které mají na dražené nemovitosti předkupní právo, věcné právo (s výjimkou práv zajišťujících pohledávky) nebo nájemní právo, kterým nebyla doručena dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily dražby. Závěr Krajského soudu v Brně, že stěžovatelka a ostatní dědicové měli v dražbě obdobné postavení jako povinný v exekučním řízení, byl proto nesprávný. Práva a povinnosti dovolatelů v dražbě mohou mít původ pouze v předkupním právu k draženému spoluvlastnickému podílu, popřípadě ve věcném právu (s výjimkou práv zajišťujících pohledávky) nebo nájemním právu k nemovitostem, anebo v právním postavení dražitelů, kteří vznesli námitky proti udělení příklepu. Stěžovatelka jako manželka zůstavitele nemůže mít s přihlédnutím k §336h odst. 4 o. s. ř. postavení dražitele.
5. Vázán právním názorem Nejvyššího soudu Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným usnesením odvolání stěžovatelky a ostatních dědiců proti příklepu odmítl, neboť s ohledem na názor Nejvyššího soudu v již citovaném usnesení sp. zn. 21 Cdo 559/2014 nebyli aktivně legitimováni k podání odvolání. Proti rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu pro zmatečnost, kterou Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 6. 2016 č. j. 18 Co 220/2013-243 zamítl. Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí Krajského soudu v Brně v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením odmítl jako nepřípustné.
6. Průběh řízení a obsah napadených rozhodnutí je účastníkům znám, Ústavní soud proto pokládá jejich podrobnější rekapitulaci za neúčelnou.
7. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že při nařízení dražebního jednání nebyly splněny podmínky pro nařízení dražby, neboť předmětné nemovitosti byly již před úmrtím manžela stěžovatelky v jejím výlučném vlastnictví. Pouze z důvodu zásadního pochybení katastrálního úřadu a finančního úřadu nedošlo k nabytí účinnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů. Stěžovatelka má za to, že tímto závažným pochybením došlo k porušení zásady právní jistoty a práva na ochranu vlastnictví. Stěžovatelka dále namítá, že v průběhu likvidace dědictví došlo k porušení jejího zákonného předkupního práva. Notářka dle stěžovatelky úmyslně stanovila kupní cenu ve výši 1 400 000 Kč, která převyšuje skutečnou hodnotu spoluvlastnického podílu nemovitosti i částku určenou znaleckým posudkem. Nabídku k uzavření kupní smlouvy ze strany notářky je proto třeba považovat za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a pro obcházení zákona. Těsně před nařízenou dražbou umřel právní zástupce stěžovatelky, stěžovatelka proto v dobré víře uposlechla sdělení soudního exekutora, že nebude do dražby připuštěna, a dražby se nezúčastnila.
8. Z formálního hlediska bezvadná ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
9. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
10. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové nedostatky však v projednávané věci shledány nebyly.
11. Pro rozhodnutí Ústavního soudu je podstatné, že se obecné soudy přesvědčivě a vyčerpávajícím způsobem vypořádaly s námitkami souvisejícími s podstatou sporu a své rozhodnutí náležitě odůvodnily a vysvětlily. Také dovolací soud se věcí zabýval v intencích příslušných procesních ustanovení, a dospěl především k závěru, že námitky stěžovatelky nezakládají přípustnost dovolání. Na tomto místě Ústavní soud zdůrazňuje, že řízení o dovolání je řízením o mimořádném opravném prostředku a procesní předpis nezaručuje právo účastníka na meritorní projednání tohoto opravného prostředku. Odůvodní-li Nejvyšší soud své rozhodnutí o odmítnutí dovolání, což se v tomto případě stalo, neexistuje žádný důvod, pro který by měl Ústavní soud zasahovat.
12. Hlavní otázkou řešenou obecnými soudy v posuzovaném řízení byla aktivní legitimace stěžovatelky jako zjištěné dědičky po zůstaviteli, jehož pozůstalost byla předlužená, k podání odvolání proti příklepu spoluvlastnického podílu na nemovitosti zůstavitele v dražbě dle §76 odst. 2 exekučního řádu. V napadeném rozhodnutí byl Krajský soud v Brně, jakož i Vrchní soud v Olomouci vázán závazným právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v usnesení sp. zn. 21 Cdo 559/2014. V citovaném usnesení Nejvyšší soud dovodil a řádně odůvodnil, že s ohledem na povahu postupu při likvidaci dědictví a institut dražby dle §76 odst. 2 exekučního řádu, nemá zůstavitel, resp. jeho dědicové postavení povinného. K odvolání proti usnesení o příklepu je legitimován pouze notář, vydražitel, dražitelé, kteří vznesli námitky, popřípadě též osoby s předkupním právem, které se dražby nezúčastnily, protože jim nebyla doručena dražební vyhláška. Stěžovatelka se mohla dražby zúčastnit z titulu svého předkupního práva, na dražbu se nicméně nedostavila, přestože jí byla řádně oznámena dražební vyhláška. Ohledně nevěrohodnosti, resp. irelevantnosti tvrzení o nesprávném sdělení soudního exekutora ve vztahu k účasti stěžovatelky na dražbě se Ústavní soud ztotožňuje se závěry obecných soudů. Stěžovatelka proto nebyla aktivně legitimována k podání odvolání proti usnesení o příklepu. Námitkami týkajícími se výlučného vlastnictví stěžovatelky k předmětné nemovitosti a uplatnění předkupního práva před nařízením dražby se Ústavní soud blíže nezabýval, neboť se netýkají předmětu posuzovaných rozhodnutí. O otázce výlučného vlastnictví stěžovatelky ostatně bylo obecnými soudy několikrát rozhodováno v řízení o žalobě o vyloučení spoluvlastnického podílu zůstavitele k předmětné nemovitosti ze zůstavitelova majetku.
13. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatelky napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu