ECLI:CZ:US:2019:2.US.3317.19.1
sp. zn. II. ÚS 3317/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o návrhu stěžovatelů Ilony Dočkalové a Libora Němečka, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 AS 58/2019-35 ze dne 20. 6. 2019, č. j. 5 AS 58/2019-50 ze dne 30. 7. 2019 ve spojení s usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 2/2019-19 ze dne 17. 1. 2019, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 14. 10. 2019 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako ústavní stížnost proti v záhlaví označeným rozhodnutím.
2. Podání stěžovatelů podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatelé v tomto řízení domáhají, a pro řízení před Ústavním soudem nebyli navrhovatelé zastoupeni advokátem (§30, §31 cit. zákona).
3. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé se již mnohokrát obrátili s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byli opakovaně upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 1595/19, I. ÚS 1921/19, IV. ÚS 2076/19). Stěžovatelé však i nadále volí postup, kterým ignorují zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byli soudem mnohokrát poučeni o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je nicméně přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
5. Stejně jako ve věci obou stěžovatelů vedené např. pod sp. zn. I. ÚS 1930/19 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v dalších samostatných věcech stěžovatele Němečka (např. II. ÚS 3293/19), se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2019
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka