ECLI:CZ:US:2019:2.US.3658.19.1
sp. zn. II. ÚS 3658/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelů Lukáše Bistřického a Tomáše Bistřického, obou zastoupených Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem se sídlem v Brně, Zachova 4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2588/2019-186 ze dne 28. 8. 2019, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 19 Co 184/2019-165 ze dne 14. 3. 2019 a rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci č. j. 4 C 183/2017-133 ze dne 15. 11. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se svou ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na přístup ke kulturnímu bohatství dle čl. 34 odst. 2 Listiny a na ochranu svého vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny. Dále namítají porušení čl. 4 odst. 4, čl. 7 odst. 1, čl. 10, čl. 11 odst. 3, čl. 21 odst. 1 a čl. 32 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatelé se před obecnými soudy jako žalobci na žalovaných - městu Dačice a Ministerstvu obrany (dále též jen "žalovaní") domáhali náhrady škody uvedením do předešlého stavu a náhrady nemajetkové újmy, jež jim měla vzniknout v souvislosti s přesunem pomníku padlým, na kterém bylo uvedeno jméno příbuzného žalobců a k jehož přesunutí došlo v rámci programu regenerace Městské památkové zóny Dačice.
3. Okresní soud v Jindřichově Hradci jako soud prvního stupně napadeným rozsudkem ze dne 15. 11. 2018 č. j. 4 C 183/2017-133 zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu uvedením do předešlého stavu tak, že pomník padlým vrátí na původní místo specifikované ve výroku rozsudku (výrok I). Dále zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost společně a nerozdílně uveřejnit v Dačickém zpravodaji a v Jindřichohradeckých listech omluvu ve znění dle výroku rozsudku (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelů, přičemž odkázal na to, že je třeba, aby z dovolání bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013 sp. zn. 25 Cdo 1559/2013 nebo ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. I. ÚS 3524/13). V podaném dovolání vymezení předpokladu jeho přípustnosti zcela absentuje, a proto jej Nejvyšší soud meritorně neprojednal a odmítl z formálních důvodů.
4. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti uvádějí, že soud prvého stupně správně dovodil, že stěžovatelé jsou právními nástupci Emanuela Bistřického, který hrdinně padl v boji za svobodu ve věku 22 let. Stěžovatelé poukazují na to, že předmětný pomník, který byl přestěhován, má podle nich status válečného hrobu a pro nezvěstné uvedené na pomníku je jediným skutečným hrobem. Obecné soudy podle stěžovatelů nezohlednily skutečnost, že předmětný pomník, který označují jako válečný hrob, byl umístěn na dačickém náměstí již od roku 1935. Tehdy o umístění pomníku rozhodlo zastupitelstvo Města Dačice, z čehož stěžovatelé dovozují, že o přemístění mělo zastupitelstvo rozhodovat též, což se nestalo, neboť tak učinila rada města. Stěžovatelé se domnívají, že se obecné soudy dostatečně nezabývaly jejich argumentem, že došlo k porušení §2910 občanského zákoníku a k porušení zákazu libovůle. Poukazují i na to, že město Dačice samo uznalo, že o souhlas k přesunu pomníku požádalo ministerstvo obrany opožděně. Stěžovatelé se dále domnívají, že v jejich věci došlo k nepřípustnému opomenutí důkazů, a to výslechu svědků z města Dačice a plk. Stehlíka z Ministerstva obrany a videozáznamů.
5. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu pak usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítnul dovolání jako vadné, neboť podle Nejvyššího soudu neobsahovalo vymezení, v čem stěžovatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a tudíž nesplňovalo jednu z povinných náležitostí dovolání podle §241a odst. 2 o. s. ř. S tímto závěrem stěžovatelé ve své ústavní stížnosti nikterak nepolemizují a pokračují v argumentaci, kterou již předložili obecným soudům, pouze k ní dodávají, k jakým porušením základních práv podle nich napadeným postupem žalovaných mělo dojít.
7. Jak Ústavní soud uvedl ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (460/2017 Sb.), bodě 38, ustanovení "§241a odst. 2 občanského soudního řádu stanovuje srozumitelný, legitimní a přiměřený požadavek na obsah podaného dovolání. Není tedy v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, pokud v případě, že dovolatelé tento požadavek nesplní, Nejvyšší soud z tohoto důvodu podané dovolání odmítne". Ústavní stížnost je tedy v části, v níž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, přípustná. Vzhledem k tomu, že však stěžovatelé neuvádějí žádný argument proti závěru Nejvyššího soudu o vadnosti jejich dovolání, nezbývá Ústavnímu soudu než shledat ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí jako zjevně neopodstatněnou.
8. Ústavní stížnost dále směřuje i proti rozhodnutím okresního a krajského soudu. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Jak Ústavní soud uvedl v již citovaném stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 61, "[j]estliže stěžovatelovo dovolání neobsahovalo předepsané vymezení přípustnosti dovolání, a tudíž nebylo možno v dovolacím řízení pokračovat, nevyčerpal stěžovatel efektivně procesní prostředek k ochraně svého práva (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). S ohledem na §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je tedy v těchto případech nutno považovat ústavní stížnost v části mířící proti rozhodnutím soudů prvního a druhého stupně za nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb." Protože stěžovatelé v projednávané věci podali vadné dovolání, které neobsahovalo vymezení, v čem stěžovatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a jejích dovolání tak bylo proto odmítnuto, stěžovatelé nevyčerpali efektivně prostředek k ochraně svého práva. Ústavní stížnost je tedy v části směřující proti rozhodnutím krajského a okresního soudu nepřípustná. Námitkami týkajícími se věci samé se tudíž Ústavní soud nemůže zabývat.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu jako návrh zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a v části směřující proti rozhodnutím krajského a okresního soudu jako návrh nepřípustný dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu