ECLI:CZ:US:2019:3.US.1026.19.1
sp. zn. III. ÚS 1026/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele T. J., zastoupeného Mgr. Petrem Kubicou, advokátem, sídlem Kobližná 47/19 Brno, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Svitavách ze dne 29. ledna 2019 č. j. 1 ZT 138/2014-224 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru Svitavy, Oddělení hospodářské kriminality SKPV ze dne 14. prosince 2018 č. j. KRPE-72545-263/TČ-2012-170981, za účasti Okresního státního zastupitelství ve Svitavách a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru Svitavy, Oddělení hospodářské kriminality SKPV, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených usnesení orgánů činných v trestním řízení, neboť má za to, že jimi bylo porušeno zejména jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a následující Listiny základních práv a svobod a princip vázanosti státní moci zákonem podle čl. 2 odst. 3 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavních stížností napadených rozhodnutí, se podává, že Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, Územní odbor Svitavy, Oddělení hospodářské kriminality SKPV (dále jen "policejní orgán") usnesením ze dne 14. 12. 2018 č. j. KRPE-72545-263/TČ-2012-170981 zahájila trestní stíhání stěžovatele a obviněného R. J. pro skutek, ve kterém je spatřován trestný čin neoprávněného nakládání s odpady (podstata skutku přitom vzhledem ke stížnostní argumentaci není určující). Policejní orgán přitom zahájil (opětovně) zmíněné trestní stíhání poté, co věc byla Krajským soudem v Hradci Králové - pobočkou v Pardubicích, vrácena státnímu zástupci k došetření.
3. Proti shora citovanému usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost podle §141 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Tato stížnost byla ústavní stížností napadeným usnesením okresní státní zástupkyně zamítnuta jako nedůvodná. Státní zástupkyně k námitkám stěžovatele - které tvoří i stížnostní argumentaci před Ústavním soudem a jejichž podstata spočívá v tom, že podle názoru stěžovatele nyní v jeho věci existují vedle sebe dvě usnesení o zahájení trestního stíhání pro jeden trestný čin - uvedla, že prvotní usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 5. 2014 č. j. KRPE-72545-141/TČ-2012-170981 trpělo takovými vadami, pro které je rozhodnutím nicotným, proto nejsou pro totožný skutek vedena dvě trestní stíhání (v podrobnostech viz str. 8 usnesení). Dále konstatovala, že je-li dané usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 5. 2014 nicotné (tzn. neexistuje), nemůže být ani zrušeno státním zástupcem. Není ostatně výjimkou, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo nicotným rozhodnutím, když obdobné případy lze v soudní praxi zaznamenat [v této souvislosti státní zástupkyně v ústavní stížností napadeném usnesení odkázala například usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2945/13 ze dne 12. 11. 2013 (pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
4. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V daném případě tyto prostředky vyčerpány nebyly.
5. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Jak bylo uvedeno, ta se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští.
6. Ústavní soud vychází z toho, že stěžovatel je povinen uplatnit všechny procesní prostředky, které k ochraně jeho práva v daném případě zákon poskytuje, včetně dozorového oprávnění státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015, popř. usnesení sp. zn. III. ÚS 3843/15 ze dne 15. 3. 2016). Takový procesní prostředek uplatněn nebyl, resp. stěžovatel nedoložil opak a petit ústavní stížnosti odpovídajícím způsobem nerozšířil.
7. Ústavní soud přitom nepřehlédl, že citovaná rozhodnutí (tedy jak nález sp. zn. I. ÚS 1565/14, tak usnesení sp. zn. III. ÚS 3843/15) zmiňují dohled podle §12c a násl. zákona o státním zastupitelství, respektive dozor podle §174 trestního řádu v souvislosti s právem na účinné vyšetřování typicky osoby, která byla (měla být) poškozená eventuální trestnou činností jiného subjektu. Na druhou stranu i z této modelové situace Ústavní soud vykročil (srov. například jeho usnesení sp. zn. II. ÚS 2166/14 ze dne 28. 8. 2014), neboť důsledek nepřípustnosti ústavní stížnosti spojil i s případem, kdy mělo být do práv osoby zasaženo samotným orgánem činným v trestním řízení. V nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/14 (srov. bod 30.) je pak výslovně uvedeno, že v rámci dohledu je vyšší státní zastupitelství oprávněno (tzn. zároveň povinno) posoudit správnost postupu nižšího státního zastupitelství v celé jeho šíři. Není přitom důvodu, aby možnost přezkumu v soustavě státního zastupitelství k ochraně svých práv nevyužil i stěžovatel.
8. Zcela nad rámec pak Ústavní soud ještě poznamenává, že stěžovatel důsledně vzato v ústavní stížnosti přesvědčivě věcně ani netvrdí, že by nicotné rozhodnutí nějakým způsobem do jeho práv reálně zasahovalo nebo že by bylo podkladem či prostředkem pro takový zásah. Jiná situace by tedy nastala - a zde by byl dán soustavě státního zastupitelství výše popsaný prostor k činnosti - kdyby nicotné rozhodnutí mělo mít pro trestní řízení stěžovatele jakýkoliv význam.
9. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §75 odst. 1 a §43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2019
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj