ECLI:CZ:US:2019:3.US.1066.18.1
sp. zn. III. ÚS 1066/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti UNIPETROL RPA, s. r. o., sídlem Záluží 1, Litvínov, zastoupené JUDr. Pavlem Švábem, advokátem, sídlem Slezská 2127/13, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2018 č. j. 25 Cdo 5187/2017-264, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. června 2017 č. j. 95 Co 10/2017-229 a rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 4. října 2016 č. j. 15 C 523/2014-183, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě, jako účastníků řízení, a státního podniku Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 90 Ústavy.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že vedlejší účastník se podanou žalobou domáhal po stěžovatelce zaplacení částky 622 674 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tvrzením, že stěžovatelka provozuje velké zdroje znečišťování, které v roce 2012 vyprodukovaly a do ovzduší vypustily látky škodlivě působící na lesní porosty, v důsledku čehož mu vznikla škoda na těchto lesních porostech.
3. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě (dále jen "okresní soud") byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 622 674 Kč s příslušným úrokem z prodlení (výrok I.), náklady řízení v částce 54 316,20 Kč (výrok II.) a náklady státu v částce 8 102 Kč (výrok III.).
4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") dalším napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil (výrok I.) a (výrokem II). rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
5. Proti rozhodnutí krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, jehož přípustnost spatřovala zejména v řešení otázky způsobu zjištění výše škody na lesních porostech způsobené kyselými imisemi s tím, že ustálená judikatura Nejvyššího soudu má být přehodnocena, přičemž zpochybnila použití metodiky znalce RNDr. Pavla Hadaše a navrhla, aby byl přijat právní názor, že jeho posudek není důkazem o výši škody. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl, neboť neshledal předpoklady jeho přípustnosti podle §237 o. s. ř.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka rekapituluje soudní řízení, přičemž za nejpodstatnější považuje námitku o neprokázání výše škody tvrzené vedlejším účastníkem. Uvádí, že existenci škody na lesních porostech zjišťují zaměstnanci vedlejšího účastníka, přičemž znalec RNDr. Pavel Hadaš ve svém posudku potvrzuje správnost takového výpočtu, aniž by se na jejím zjištění podílel, pouze provádí matematický úkon, jímž rozdělí údaj o výši škody mezi jednotlivé producenty emisí. Stěžovatelka nemá k dispozici údaje potřebné k prokázání škody a její výše, má k dispozici pouze "opěrné body", které mohou podpořit pravděpodobnost jejího tvrzení o nesprávnosti údajů předkládaných vedlejším účastníkem. Stěžovatelka tvrdí, že nesprávným závěrem soudů všech stupňů, že znalec provádí zjištění škody a určení její výše, a jeho formalistickým zjištěním byla porušena její ústavně zaručená práva na ochranu majetku a na soudní ochranu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy); není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními zásadami. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
9. Ústavní soud zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadné použití podústavního práva za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Je tomu tak tehdy, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti [srov. nález ze dne 10. 10. 2002 sp. zn. III. ÚS 74/02 (N 126/28 SbNU 85)].
10. Podle přesvědčení stěžovatelky došlo k porušení jejích ústavních práv neprokázáním škody tvrzené vedlejším účastníkem a její výše.
11. Skutkově i právně shodnou problematikou, tj. otázkou náhrady škody za poškození lesních porostů z důvodu imisí a její výší, se Ústavní soud již opakovaně zabýval, přičemž ve všech případech ústavní stížnosti proti rozhodnutím o uložené povinnosti k náhradě škody odmítl jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. II. ÚS 3089/08, ze dne 5. 5. 2008 sp. zn. IV. ÚS 509/08, ze dne 24. 10. 2013 sp. zn. III. ÚS 3375/12, ze dne 21. 11. 2013 sp. zn. III. ÚS 1211/13 nebo ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 1821/16, dostupná na http://nalus.usoud.cz).
V posuzované věci Ústavní soud neshledal důvod, proč by se měl od svých předchozích rozhodnutí odchýlit.
12. Ústavní soud odkazuje především na závěry vyslovené v usnesení ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 1821/16. V tehdy posuzované věci stěžovatelka také označila za základní spornou otázku prokázání vzniku a výše škody, přičemž vyjádřila nesouhlas s názorem soudů, že za dosud nejpřesnější způsob zjištění výše škody vzhledem k současné úrovni vědeckých poznatků o působení inhalací na lesní porosty a technických možností jejich vyčíslení je nutno považovat posudek RNDr. Pavla Hadaše a jeho rozptylové studie, a zpochybnila metodiku tohoto znalce, který škodu ani její výši nezjišťuje a nepřezkoumává, ale přebírá ji bez dalšího od žalobce, a pouze pomocí rozptylového modelu rozpočítává mezi jednotlivé zdroje znečišťování. Ústavní soud si pro své závěry opatřil přehled právní úpravy a praxe ve vybraných evropských zemích, vyšel z právní úpravy Evropské unie v oblasti odpovědnosti za životní prostředí [směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES, o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí, transponované do českého právního řádu zákonem č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů], z příslušné judikatury Soudního dvora Evropské unie (věci C-378/08, C-379/08 a C-380/08, a C-534/13) i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, týkající se škod na životním prostředí, přičemž pro připuštění k meritornímu posouzení, natož
pro vyhovění ústavní stížnosti neshledal žádný důvod.
13. I v nyní posuzované věci z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že se soudy věcí podrobně zabývaly, rozvedly, jakými úvahami se řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly, přičemž se řádně vypořádaly i s námitkami stěžovatelky. Okresní soud přihlédl ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo a vycházel z dostatečného množství relevantních podkladů klíčových pro posouzení existence škody a příčinné souvislosti mezi ní a provozní činností stěžovatelky. Krajský soud se s jeho postupem i zjištěními poté, co podle §213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkazy znaleckými posudky RNDr. Pavla Hadaše, Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti a Lesprojektu východní Čechy a doplnil dokazování výslechem svědka Ing. Pavla Harčára ke způsobu, jakým se zjišťují jednotlivé typy škod na lesních porostech stanovené vyhláškou č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích, plně ztotožnil. Znovu řešil námitku neprokázání vzniku škody, resp. neobjektivity vstupních údajů pocházejících z evidence vedlejšího účastníka, přičemž nepřisvědčil stěžovatelce s tím, že podklady vedlejšího účastníka zpochybňovala pouze s odvoláním na z kontextu vytržené vyjádření znalce, který při výslechu před soudem uvedl, že faktické zjištění škody jedinou osobou není reálně možné. Ve skutečnosti provádějí jednotlivá dílčí zjištění odborní pracovníci a právnické a fyzické osoby s licencí na zpracování lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov, což potvrdil ve svém výslechu i svědek Ing. Pavel Harčár. Namítala-li stěžovatelka obecně nesprávnost údajů potřebných pro výpočet jednotlivých typů škod, pak neuváděla žádná konkrétní pochybení vedlejšího účastníka a dle krajského soudu ani z výpovědi jmenovaného svědka nebylo nic, co by takovému závěru nasvědčovalo, zjištěno. Ústavní soud považuje závěry soudů obou stupňů za ústavně konformní a řádně odůvodněné a plně na ně odkazuje.
14. Soudy byly srozuměny s tím, že přesnou výši škody způsobené v rozhodném období imisemi na lesních porostech lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, resp. že ji zjistit nelze vůbec; jde o typický případ, kdy je namístě postup podle §136 o. s. ř., tedy určení výše škody podle úvahy soudu. Není pak jejich pochybením, převzaly-li znalcem popsaný způsob výpočtu s přihlédnutím ke všem jeho limitům vyplývajícím z provedených důkazů, neboť dosud neexistuje přesnější modelový výpočet. Metodika RNDr. Pavla Hadaše je ostatně obecně uznávána nejenom praxí obecných soudů, ale jak vyplývá ze závěrů Ústavního soudu, učiněných v poukazovaných obdobných věcech, akceptuje ji i Ústavní soud.
15. K námitkám vůči napadenému usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud konstatuje, že je-li rozhodnuto o odmítnutí dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř., Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti může napadené rozhodnutí dovolacího soudu zrušit pouze za předpokladu, že vykazuje rysy protiústavnosti, např. pro svévoli, nedostatek odůvodnění či jiných ústavní úrovně dosahujících vad. V posuzovaném případě však odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu obsahuje zřetelné důvody, na základě nichž bylo dovolání odmítnuto, včetně odkazu na rozhodnutí Ústavního soudu, zabývající se stejnou problematikou.
16. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena tvrzená základní práva stěžovatelky. Postupoval proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu