ECLI:CZ:US:2019:3.US.1485.19.1
sp. zn. III. ÚS 1485/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti obchodní společnosti THERMAL-F, a. s., sídlem I. P. Pavlova 2001/11, Karlovy Vary, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem, sídlem Plynárenská 671, Kolín, proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. března 2019 č. j. 19 C 148/2016-183, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 5. 2019 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno její základní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a listin k ní připojených se podává, že dne 14. 7. 2016 stěžovatelka podala u okresního soudu žalobu, jíž se domáhala po žalovaném JUDr. Josefu Pavlovi zaplacení částky 39 300 Kč s příslušenstvím. Na základě jejích dalších podání byla žaloba rozšířena na částku 518 906 Kč s příslušenstvím. Usnesením okresního soudu ze dne 5. 2. 2018 č. j. 19 C 148/2016-163 bylo řízení podle §110 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") na základě shodných návrhů účastníků přerušeno. Usnesením ze dne 5. 2. 2019 č. j. 19 C 148/2016-166 pak okresní soud rozhodl, že bude v přerušeném řízení pokračováno a žalobkyni bylo uloženo, aby do 7 dnů sdělila výsledek soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 232/2016. Dne 11. 2. 2019 navrhl žalovaný přerušení řízení. Usnesením okresního soudu ze dne 25. 2. 2019 č. j. 19 C 148/2016-178 byl jeho návrh zamítnut. Dne 26. 2. 2019 navrhla přerušení řízení stěžovatelka. Napadeným usnesením okresního soudu byl i její návrh zamítnut.
3. Stěžovatelka namítá, že napadené usnesení neobsahuje odůvodnění, v čemž spatřuje zásah do svého práva na soudní a jinou právní ochranu. Odkazuje přitom na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1324/14 ze dne 21. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 1869/15, ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 801/08 ze dne 9. 10. 2008 a sp. zn. I. ÚS 383/12 ze dne 24. 4. 2012).
4. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
5. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž založena na principu její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475)]. K jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpá.
6. Ústavní stížností by tak měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)].
7. Z uvedeného pravidla Ústavní soud ve své rozhodovací praxi připustil výjimky, které spočívají v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod a dále je třeba, aby se námitka porušení těchto práv a svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy, aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritornímu rozhodnutí) efektivně uplatněna [srov. nález ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53)].
8. Takovou výjimku však posuzovaná věc nepředstavuje (k přípustnosti ústavní stížnosti proti zamítnutí návrhu na přerušení řízení srov. obdobně usnesení ze dne 21. 7. 2016 sp. zn. II. ÚS 3013/15, ze dne 30. 8. 2017 sp. zn. I. ÚS 3396/16 nebo ze dne 13. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 1199/17, dostupné jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz). V návrhu na přerušení řízení ze dne 26. 2. 2019 (který stěžovatel připojil k ústavní stížnosti) ani nejsou tvrzeny žádné skutečnosti, natož takové, z nichž by okresní soud vyvodil, že se přerušení řízení nepříčí jeho účelu (srov. §110 o. s. ř.). Pouze je v něm odkázáno na §110 o. s. ř., podle něhož také okresní soud při zamítnutí návrhu zjevně postupoval. Stěžovatel ostatně může návrh na přerušení řízení podat opakovaně, uvede-li v něm skutečnosti či důkazy, o něž takový návrh opře. Jedině tak může od okresního soudu očekávat patřičnou reakci v podobě alespoň stručných důvodů, které jej k přijetí rozhodnutí povedou.
9. Vzhledem k uvedeným zjištěním na posuzovaný případ zjevně nedopadají stěžovatelem poukazované nálezy Ústavního soudu, které se ani netýkají procesního rozhodnutí o (ne)přerušení řízení, ale vztahují se k rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby.
10. Ústavní soud proto postupoval podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2019
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj