ECLI:CZ:US:2019:3.US.1498.19.1
sp. zn. III. ÚS 1498/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Kabourka, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2019 sp. zn. 29 Cdo 645/2019, 29 Cdo 646/2019, 29 Cdo 650/2019, 29 Cdo 651/2019, 29 Cdo 652/2019, 29 Cdo 653/2019, 29 Cdo 654/2019, 29 Cdo 655/2019, 29 Cdo 656/2019, 29 Cdo 657/2019, 29 Cdo 658/2019, 29 Cdo 659/2019, 29 Cdo 660/2019, 29 Cdo 662/2019, 29 Cdo 697/2019, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 5. 2019 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž byly věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 645/2019, 29 Cdo 646/2019, 29 Cdo 650/2019, 29 Cdo 651/2019, 29 Cdo 652/2019, 29 Cdo 653/2019, 29 Cdo 654/2019, 29 Cdo 655/2019, 29 Cdo 656/2019, 29 Cdo 657/2019, 29 Cdo 658/2019, 29 Cdo 659/2019, 29 Cdo 660/2019, 29 Cdo 662/2019, 29 Cdo 697/2019 spojeny ke společnému řízení (výrok I.), dovolání stěžovatele (úpadce) byla odmítnuta (výrok II.) a řízení o odvolání stěžovatele proti prvnímu výroku usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 19. 5. 2015 č. j. 1 Ko 31/2014-10137, druhému výroku usnesení vrchního soudu ze dne 12. 1. 2015 č. j. 2 Ko 1/2015-10151, prvnímu výroku usnesení vrchního soudu ze dne 23. 4. 2015 č. j. 1 Ko 7/2015-10268, prvnímu výroku usnesení vrchního soudu ze dne 25. 5. 2015 č. j. 1 Ko 8/2015-10276 a prvnímu výroku usnesení vrchního soudu ze dne 24. 11. 2014 č. j. 1 Ko 27/2014-10088 bylo zastaveno (výrok III.).
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami, neboť stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Úřední činností Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1506/15, sp. zn. III. ÚS 3768/15, sp. zn. III. ÚS 3838/15, sp. zn. III. ÚS 117/16; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
5. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2057/15, sp. zn. IV. ÚS 3093/15, sp. zn. IV. ÚS 3094/15, sp. zn. IV. ÚS 134/16 nebo sp. zn. III. ÚS 475/18 se z výše uvedených důvodů (aniž by bylo třeba vyčkat upřesnění námitky podjatosti soudců Ústavního soudu) Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2019
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj