ECLI:CZ:US:2019:3.US.1691.19.1
sp. zn. III. ÚS 1691/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti J. S., zastoupeného JUDr. Alenou Porostlou, advokátkou, sídlem Prostorná 811/4, 709 00 Ostrava - Mariánské Hory, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 4004/2018-309 ze dne 27. února 2019, rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 383/2017-283 ze dne 2. května 2018 a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí č. j. 23 C 31/2015-231 ze dne 7. června 2017, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí, jako účastníků řízení, a A. K., J. S. a E. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí zamítl návrh stěžovatele, aby soud určil, že zůstavitelka (stěžovatelova matka) byla ke dni své smrti výlučnou vlastnicí blíže specifikovaných nemovitostí. Krajský soud v Ostravě k odvolání stěžovatele prvostupňové rozhodnutí potvrdil, stěžovatelovo dovolání pak bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Podstatou sporu bylo, zda smlouvy, kterými zůstavitelka převedla předmětné nemovitosti, byly neplatné. Stěžovatel argumentoval, že zůstavitelka trpěla duševní poruchou, kvůli které nebyla schopna posoudit dopady svého jednání, soudy se s tím však neztotožnily.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel namítá, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy, jež měly potvrdit duševní stav zůstavitelky. Nejen v souvislosti s tím dále zpochybňuje skutkové závěry, které soudy stran zdraví zůstavitelky učinily.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu se zákonem o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje, že zjišťování skutkového stavu je doménou obecných soudů, do které mu zásadně nepřísluší zasahovat. V posuzované věci soudy přesvědčivě a logicky odůvodnily, na základě čeho dospěly ke svým závěrům, jakož i to, proč již neprováděly další dokazování. Zjevně tedy nelze hovořit ani o tzv. opomenutých důkazech, ani o existenci extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a zjištěným skutkovým stavem, což nezvratně předurčuje výsledek řízení o ústavní stížnosti založené na druhu námitek, které stěžovatel uplatnil.
7. Ústavní soud tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. června 2019
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu