ECLI:CZ:US:2019:3.US.1854.19.1
sp. zn. III. ÚS 1854/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Raúla Ipiňi a Ing. Ingrid Millerové Ipiňové, zastoupených JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Sokolská třída 1331/31, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2019 č. j. 57 Co 8/2019-87 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 26. října 2018 č. j. 38 C 315/2018-24, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, a Davida Švece, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená ústavním zákonem, zejména pak čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i jejich právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu spisu Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") sp. zn. 38 C 315/2018, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti.
3. Okresní soud usnesením ze dne 26. 10. 2018 č. j. 38 C 315/2018-24 zamítl žalobu stěžovatelů, aby byl vedlejší účastník povinen zdržet se držby pozemku parc. č. X1 v katastrálním území a obci H., který je ve společném jmění stěžovatelů, a to tak, že se zdrží výstavby plotu na hranici s pozemkem parc. č. X1 a s pozemkem parc. č. X2 v uvedeném katastrálním území. Okresní soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že byť je z předložených fotografií patrná započatá stavba oplocení na pozemku parc. č. X3 ve vlastnictví vedlejšího účastníka a na pozemku parc. č. X4, k němuž vedlejšímu účastníkovi svědčí oprávnění z věcného břemene chůze a jízdy, pak pokud vůbec stavbu oplocení započal vedlejší účastník, pak tuto stavbu realizuje na svém pozemku a na pozemku, k němuž má oprávnění z titulu věcného břemene, přičemž stěžovatelé ani netvrdí, že oni sami mají právo užívat pozemek parc. č. X4 v katastrálním území a obci H. a nadto mají na svůj pozemek parc. č. X1 možnost přístupu z veřejné komunikace na pozemku parc. č. X2.
4. Proti usnesení okresního soudu podali stěžovatelé odvolání, ve kterém se s ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo k ukončení stavby plotu, domáhali nejen zdržení se rušení jejich držby vedlejším účastníkem, ale taktéž aby vedlejší účastník plot odstranil, tedy uvedení do předešlého stavu. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 20. 3. 2019 č. j. 57 Co 8/2019-87 usnesení okresního soudu změnil tak, že žaloba, aby byl vedlejší účastník povinen zdržet se rušení držby pozemku parc. č. X1 v k. ú. a obci H. tím způsobem, že vše uvede v předešlý stav, tedy odstraní plot, který vybudoval na hranici s pozemkem parc. č. X1 a s pozemkem parc. č. X2, se zamítá. Krajský soud poukázal na závěry okresního soudu, podle kterých za situace, kdy stěžovatelé netvrdí, že mají právo užívat cizí pozemek parc. č. X4, a nadto mají na svůj pozemek parc. č. X1 možnost přístupu z veřejné komunikace na pozemku parc. č. X2 ve vlastnictví města H., není dán důvod k tomu, aby byl vedlejší účastník z titulu stěžovateli tvrzené rušené držby soudem jakkoli omezován. Krajský soud zdůraznil, že tvrdili-li stěžovatelé v žalobě existenci soukromoprávní držby ke svému pozemku parc. č. X1, do které má být výstavbou plotu vedlejším účastníkem zasaženo tak, že stěžovatelé nebudou mít na tento pozemek přístup, soud rušení držby tohoto pozemku vedlejším účastníkem neshledal, když měl za to, že pokud snad vedlejší účastník ruší v držbě pozemku, nejde o pozemek parc. č. X1, ale o pozemek parc. č. X4, přes který, jak stěžovatelé tvrdili, přistupovali z veřejné komunikace na svou zahradu přes branku, zdržení se rušení této držby vedlejším účastníkem však stěžovatelé v žalobě neuplatnili.
II.
Argumentace stěžovatelů
5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti vyjadřují přesvědčení, že krajský soud formalisticky vyšel z argumentace vedlejšího účastníka, že se stěžovatelé měli domáhat ochrany držby pozemku parc. č. X4, a nikoli pozemku parc. č. X1. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že z listinných důkazů přiložených k žalobě bylo zřejmé, v čem rušení držby spatřovali, a čeho chtěli podanou žalobou dosáhnout (tedy aby se vedlejší účastník zdržel stavby oplocení, resp. toto odstranil uvedením v předešlý stav, neboť stavbou oplocení dojde k narušení posledního pokojného stavu, který zde panoval).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovateli tvrzených porušení jejich základních práv, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že takový následek v případě stěžovatelů nenastal.
8. Podstatou posuzované věci je nesouhlas stěžovatelů se způsobem, jakým soud vyložil §1003 a 1004 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"). Podle §1003 platí, že kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Podle §1004 odst. 1 občanského zákoníku, který je vůči §1003 speciální, protože upravuje zvláštní případ ohrožení držby prováděním stavby, dále platí, že je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v §1013 a nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby. Z obou citovaných ustanovení již Ústavní soud ve své předchozí judikatuře dovodil, že posouzení naplnění předpokladů úspěchu v řízení o žalobě z rušené držby je otázkou podústavního práva, do jejíhož řešení Ústavní soud není oprávněn ingerovat, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací kompetence nezávislých soudů. Výjimku by představovalo např. porušení procesních pravidel zakládající porušení práva na soudní ochranu nebo učinění extrémních závěrů, které by zcela vybočovaly z interpretačních metod či vůbec nemohly mít oporu ve skutkových zjištěních [srov. usnesení ze dne 13. 8. 2019 sp. zn. I. ÚS 1580/19 či usnesení ze dne 20. 11. 2018 sp. zn. I. ÚS 2355/16 (dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
9. Jakkoli lze stěžovatelům přisvědčit v tom, že k úspěchu žaloby není nutné prokázat kvalifikovanou držbu, neboť prozatímní ochranu na základě žaloby z rušené držby požívá nejen držba řádná, poctivá a pravá, je vždy nutné prokázat existenci držby a svémocné rušení držby žalovaným, např. že je žalovaným bráněno žalobci v užívání oprávněně držené nemovité věci. V nyní posuzované věci stěžovatelé v žalobě uvedli, že se dle §1004 občanského zákoníku domáhají zdržení se rušení držby ke svému pozemku parc. č. X1 vedlejším účastníkem, a to v podobě výstavby plotu na hranici tohoto jejich pozemku, neboť vedlejší účastník uvedeným jednáním znemožňuje užívání nemovité věci v jejich vlastnictví. Dovodil-li krajský soud, a před ním také okresní soud, že v držbě tohoto pozemku stěžovatele vedlejší účastník nijak neruší, nelze z níže uvedených důvodů jejich postup považovat za vybočující z mezí ústavnosti z důvodu stěžovateli tvrzeného přepjatého formalismu.
10. Z protokolu o jednání dne 20. 3. 2019 před krajským soudem vyplývá, že soud před zahájením jednání předestřel účastníkům svůj předběžný názor na projednávanou věc s tím, že navrženou žalobou se stěžovatelé domáhají po vedlejším účastníkovi, aby se zdržel rušení držby jejich pozemku parc. č. X1, z obsahu žalobních tvrzení a také z logiky věci je však zřejmé, že rušil-li vedlejší účastník stěžovatele v držbě pozemku, pak toto se vztahovalo k pozemku parc. č. X4, což však není předmětem řízení. Zástupce stěžovatelů sdělil, že na tento předběžný názor odvolacího soudu nebude reagovat. Byli-li tedy stěžovatelé seznámeni s právním náhledem krajského soudu na věc, a přesto trvali ve svém závěrečném návrhu na tom, že i přes jimi volenou formulaci žalobního petitu je zřejmé, čeho se domáhají, a žalobě by tedy mělo být s ohledem na possesorní ochranu držby vyhověno, a na tomto svém názoru setrvávají dosud, nelze souhlasit s tím, že by postupem soudu bylo zasaženo do jejich práva na soudní ochranu. Nebylo porušeno ani právo stěžovatelů na přístup k soudu, neboť jejich věc byla meritorně projednána a s ohledem na soudem sdělený předběžný právní názor předvídatelným způsobem rozhodnuta.
11. Poukazují-li stěžovatelé na judikaturu Ústavního soudu, podle které se soudy při posuzování náležitostí žaloby musí vyhnout přehnanému formalismu, nelze než uvést, že vázanost soudu petitem je tradiční zásadou procesu od doby římského práva, která zdůrazňuje, že ve sporném řízení je to účastník, kdo odpovídá za výsledek sporu a vymezuje předmět řízení, jímž může (za splnění procesních podmínek) disponovat, měnit jej, omezovat či rozšiřovat. Situaci, kdy v stěžovateli citovaném nálezu ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. II. ÚS 3137/09 (N 75/57 SbNU 23) soud vyzval žalobkyni, aby petit upravila, i když bylo zřejmé, že stěžovatelka v postavení žalobkyně takto formulované upřesnění žalobního petitu nemůže provést, nelze zaměňovat s věcí stěžovatelů, jež soud před zahájením jednání upozornil, že se domáhají zdržení rušení držby pozemku parc. č. X1, z obsahu žalobních tvrzení však plyne, že případné rušení držby se vztahuje k pozemku parc. č. X4. Nešlo ani o nepřesné označení existujícího žalovaného subjektu, jako ve stěžovateli citovaném nálezu ze dne 25. 8. 2005 sp. zn. IV. ÚS 281/04 (N 165/38 SbNU 319), stěžovateli zvolený postup navíc nevedl v nyní posuzované věci k odmítnutí žaloby pro neurčitost petitu, jak tomu bylo v poslední stěžovateli uváděné věci [nález ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 3564/15 (N 107/81 SbNU 695)].
12. Je nutno zdůraznit, že právě skutečnost, že jde o žalobu na ochranu držby, tedy o řízení, ve kterém je omezeno dokazování a zjišťování stavu pouze na stav poslední držby, aby ochrana poskytnutá poslednímu známému stavu držby byla rychlá a účinná, klade požadavek na řádnou specifikaci žalobního návrhu. Stěžovatelé tvrdili, že je jim vedlejším účastníkem bráněno v užívání pozemku parc. č. X1 zamezením vstupu brankou umístěnou na hranici pozemku, čímž je rušena jejich držba tohoto pozemku. Uvedenému názoru okresní soud nepřisvědčil, když měl za to, že pozemek stěžovatelů je přístupný z veřejné komunikace na pozemku parc. č. X2 ve vlastnictví města H., a předmětný plot vybudoval vedlejší účastník na svém pozemku a pozemku, k němuž mu svědčí oprávnění z věcného břemene chůze a jízdy. Taktéž krajský soud neshledal, že by vedlejší účastník jakkoli stěžovatele rušil v držbě jejich pozemku parc. č. X1. Hodlali-li stěžovatelé tvrdit, že byli jednáním vedlejšího účastníka ohroženi v držbě pozemku parc. č. X4, měli v tomto smyslu formulovat žalobní petit, a to nejpozději poté, co byli seznámeni s předběžným právním názorem krajského soudu. Neučinili-li tak, krajský soud se otázkou, zda výstavbou plotu došlo k ohrožení držby pozemku parc. č. X4 nezabýval, a žalobu, aby byl vedlejší účastník povinen zdržet se rušení držby pozemku parc. č. X1 a odstranil vybudovaný plot, ústavně souladným způsobem zamítl.
13. Ze všech uvedených příčin nemá Ústavní soud důvod zpochybňovat závěry napadených rozhodnutí, v nichž porušení základních práv stěžovatelů neshledal. Obecné soudy se danou věcí podrobně zabývaly, a jak již bylo uvedeno, v odůvodnění svých rozhodnutí srozumitelně uvedly, na základě jakých úvah k jednotlivým závěrům dospěly. Rozhodnutí nevybočují z Ústavou stanoveného rámce, jejich odůvodnění je ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat.
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelů, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu