infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.07.2019, sp. zn. III. ÚS 2051/19 [ usnesení / FIALA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:3.US.2051.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:3.US.2051.19.1
sp. zn. III. ÚS 2051/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti M. J., zastoupené Mgr. Miroslavem Dvořákem, advokátem, sídlem Palackého náměstí 16/6, Bruntál, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 23. dubna 2019 sp. zn. 2 ZT 42/2019 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územní odbor Bruntál, oddělení hospodářské kriminality, ze dne 4. března 2019 č. j. KRPT-279506-98/TČ-2017-070181, za účasti Okresního státního zastupitelství v Bruntále a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územní odbor Bruntál, oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno zejména její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zahrnující mimo jiné rovnost účastníků řízení. Dále jimi podle stěžovatelky byl porušen princip zákonnosti trestního stíhání podle čl. 8 odst. 2 Listiny. 2. Stěžovatelka ústavní stížností žádá zrušit v záhlaví citované usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále, kterým byla zamítnuta její stížnost podle §141 a násl. trestního řádu proti v záhlaví citovanému usnesení policejního orgánu, kterým bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelky pro přečin zpronevěry spáchaný formou spolupachatelství s obviněnou A. P. Jejich trestná činnost - zjednodušeně řečeno - přitom měla spočívat v tom, že jako osoby zaměstnané v podniku Horské lázně Karlova Studánka, státní podnik, podle svého pracovního zařazení odpovědné za vydávání pokladní hotovosti z hlavní pokladny společným jednáním protiprávně, účelově, dlouhodobě a opakovaně vyváděly z hlavní pokladny finanční hotovost, a to na základě fiktivních či pozměněných účetních dokladů tak, aby pravidelně prováděná inventarizace stavu pokladní hotovosti neodhalila vzniklý schodek na pokladní hotovosti. Tyto prostředky získané ke škodě podniku Horské lázně Karlova Studánka, státní podnik, si následně dělily a užívaly pro vlastní potřebu. 3. Porušení svých práv pak stěžovatelka spatřuje zejména v tom, že jí nebylo sděleno dostatečně konkrétně, čeho se vlastně měla dopustit. 4. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V daném případě tyto prostředky vyčerpány nebyly. 5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je jeho subsidiarita. Jak bylo uvedeno, ta se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští. 6. Ústavní soud vychází z toho, že stěžovatel je povinen uplatnit všechny procesní prostředky, které k ochraně jeho práva v daném případě zákon poskytuje, včetně oprávnění státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení [srov. např. nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691), popř. usnesení sp. zn. III. ÚS 3843/15 ze dne 15. 3. 2016; pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http:nalus.usoud.cz]. Takový procesní prostředek uplatněn nebyl, resp. stěžovatelka nedoložila opak a ani šíře petitu ústavní stížnosti tomu neodpovídá 7. Ústavní soud přitom nepřehlédl, že citovaná rozhodnutí (tedy jak nález sp. zn. I. ÚS 1565/14, tak usnesení sp. zn. III. ÚS 3843/15) zmiňují dohled podle §12c a násl. zákona o státním zastupitelství, respektive dozor podle §174 trestního řádu v souvislosti s právem na účinné vyšetřování typicky osoby, která byla (měla být) poškozená eventuální trestnou činností jiného subjektu. Na druhou stranu i z této modelové situace Ústavní soud vykročil (srov. například jeho usnesení sp. zn. II. ÚS 2166/14 ze dne 28. 8. 2014), neboť důsledek nepřípustnosti ústavní stížnosti spojil i s případem, kdy mělo být do práv osoby zasaženo samotným orgánem činným v trestním řízení. V nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/14 (srov. bod 30.) je výslovně uvedeno, že v rámci dohledu je vyšší státní zastupitelství oprávněno (zároveň povinno) posoudit správnost postupu nižšího státního zastupitelství v celé jeho šíři. Není přitom důvodu, aby možnost přezkumu v soustavě státního zastupitelství k ochraně svých práv nevyužila i stěžovatelka (srov. k tomu též usnesení ze dne 1. 4. 2019 sp. zn. III. ÚS 1026/19 nebo co do zdůraznění principu subsidiarity též usnesení ze dne 4. 4. 2018 sp. zn. IV. ÚS 651/18), a to alespoň v jednom stupni hierarchie ke státnímu zastupitelství, které rozhodovalo o stížnosti obviněného podle §141 a násl. trestního řádu. Institut dozoru podle §174 a násl. trestního řádu je pak koncipován ve srovnání s dohledem podle §12c a násl. zákona o státním zastupitelství úžeji, nicméně jej lze využít k ochraně práv zejména tam, kde zákon nepřipouští podání stížnosti podle §141 a násl. trestního řádu. 8. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §75 odst. 1 a §43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. července 2019 Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:3.US.2051.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 2051/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 11. 7. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 24. 6. 2019
Datum zpřístupnění 16. 7. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Bruntál
POLICIE - Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územní odbor Bruntál - oddělení hospodářské kriminality
Soudce zpravodaj Fiala Josef
Napadený akt rozhodnutí jiné
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §174, §141
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-2051-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 107784
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-07-20