ECLI:CZ:US:2019:3.US.2087.19.1
sp. zn. III. ÚS 2087/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele V. R., t. č. Vazební věznice Brno - Bohunice, zastoupeného Mgr. Alenou Žežulkovou, advokátkou, sídlem Vodičkova 682/20, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 23. dubna 2019 č. j. 2 KZV 5/2019-302 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství kraje Vysočina, SKPV OOK Jihlava, ze dne 19. března 2019 sp. zn. KRPJ-116338/TČ-2017-160070, za účasti Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Policie České republiky, Krajského ředitelství kraje Vysočina, SKPV OOK Jihlava, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo zejména porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, byla rovněž porušena nedotknutelnost jeho osobní svobody podle čl. 8 Listiny, princip vázanosti státní moci zákonem podle čl. 2 odst. 2 Listiny a výhrada zákona při označení trestnosti jednání a ukládání trestu podle čl. 39 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadených rozhodnutí, se podává, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře zamítla v záhlaví citovaným usnesením stížnost stěžovatele podanou podle §141 a násl. trestního řádu proti v záhlaví citovanému usnesení policejního orgánu, jímž bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro dva zločiny obecného ohrožení. Těch se měl dopustit tím, že jako člen organizované skupiny - zjednodušeně řečeno - motivován možnou pomstou objednal za finanční odměnu úmyslné založení požáru autobazaru a dále za účelem dosažení záměrného snížení kupní ceny zámku H. M. objednal další úmyslné založení požáru, a to právě objektu uvedeného zámku.
3. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V daném případě tyto prostředky vyčerpány nebyly.
4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, která se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští.
5. Ústavní soud vychází z toho, že stěžovatel je povinen uplatnit všechny procesní prostředky, které k ochraně jeho práva v daném případě zákon poskytuje, včetně oprávnění státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení [srov. např. nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691), popř. usnesení ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 3843/15 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Takový procesní prostředek uplatněn nebyl (byť se stěžovatel v odst. 3 čl. I ústavní stížnosti domnívá, že požadavku vyčerpání opravných prostředků dostál, neboť dovolání v jeho věci není přípustné).
6. Ústavní soud přitom nepřehlédl, že citovaná rozhodnutí [tedy jak nález sp. zn. I. ÚS 1565/14, tak usnesení sp. zn. III. ÚS 3843/15] zmiňují dohled podle §12c a násl. zákona o státním zastupitelství, respektive dozor podle §174 trestního řádu v souvislosti s právem na účinné vyšetřování typicky osoby, která byla (měla být) poškozená eventuální trestnou činností jiného subjektu. Na druhou stranu i z této modelové situace Ústavní soud vykročil (srov. usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14), neboť důsledek nepřípustnosti ústavní stížnosti spojil i s případem, kdy mělo být do práv osoby zasaženo samotným orgánem činným v trestním řízení. V nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/14 (srov. bod 30.) je pak výslovně uvedeno, že v rámci dohledu je vyšší státní zastupitelství oprávněno (tzn. zároveň povinno) posoudit správnost postupu nižšího státního zastupitelství v celé jeho šíři. Není přitom důvodu, aby možnost přezkumu v soustavě státního zastupitelství k ochraně svých práv nevyužil i stěžovatel (srov. k tomu též usnesení ze dne 1. 4. 2019 sp. zn. III. ÚS 1026/19 nebo co do zdůraznění principu subsidiarity též usnesení ze dne 4. 4. 2018 sp. zn. IV. ÚS 651/18), a to alespoň v jednom stupni hierarchie ke státnímu zastupitelství, které rozhodovalo o stížnosti obviněného podle §141 a násl. trestního řádu. Institut dozoru podle §174 a násl. trestního řádu je pak koncipován ve srovnání s dohledem podle §12c a násl. zákona o státním zastupitelství úžeji, nicméně jej lze využít k ochraně práv zejména tam, kde zákon nepřipouští podání stížnosti podle §141 a násl. trestního řádu.
7. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §75 odst. 1 a §43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2019
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj