ECLI:CZ:US:2019:3.US.2327.19.1
sp. zn. III. ÚS 2327/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. B., zastoupeného JUDr. Irenou Smítkovou, advokátkou, sídlem Gen. R. Tesaříka 256, Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. dubna 2019 č. j. 11 Co 88/2019-604 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. února 2019 č. j. 99 P 75/2013-566, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a nezletilé J. B., a L. B., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby byly zrušeny rozsudky označené v záhlaví, neboť je názoru, že jimi byly porušeny jeho základní práva a svobody zaručené v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 14. 2. 2019 č. j. 99 P 75/2013-566 zamítl stěžovatelův návrh na změnu výchovného prostředí nezletilé vedlejší účastnice. Na základě předchozích soudních rozhodnutí byla nezletilá svěřena do péče její matky (vedlejší účastnice) a byl upraven styk nezletilé s jejím otcem (stěžovatelem). Stěžovatel se domáhal svěření nezletilé do své péče s odůvodněním, že mu vedlejší účastnice ve styku s nezletilou brání, nedodržuje pravomocné rozhodnutí o úpravě styku a o nezletilou dostatečně nepečuje. Okresní soud měl za prokázané, že výchovné prostředí u vedlejší účastnice nevykazuje závad. Navíc se nezletilá vyjádřila, že je u vedlejší účastnice spokojená a změnu výchovného prostředí si nepřeje. Okresní soud vyhodnotil, že nezletilá je schopná samostatně formulovat a projevit své názory na výchovné prostředí. Dále zjistil, že nezletilá od září 2018 začala chodit do základní školy v P., kde má velmi dobrý prospěch (samé jedničky). Byť bylo prokázáno, že má nezletilá stěžovatele ráda, pobyty u něj vnímá více pozitivně, je-li zde přítomna i její polorodá sestra B. Negativně naopak vnímá přítomnost stěžovatelovy partnerky. Okresní soud uvedl, že prospěch nezletilé ve škole svědčí o tom, že péče o ni je velmi dobrá. Rovněž shledal, že změna výchovného prostředí není v zájmu nezletilé, neboť období docházky do první třídy základní školy je pro dítě stresující a zatěžující. Zájmům dítěte by odporovalo v průběhu školního roku za této situace měnit výchovné prostředí.
3. Ke stěžovatelově odvolání Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu potvrdil rozsudkem ze dne 23. 4. 2019 č. j. 11 Co 88/2019-604. Krajský soud doplnil dokazování aktuální zprávou základní školy, kterou nezletilá navštěvuje, a zprávou z psychologického vyšetření nezletilé. Uvedl, že na základě soudních rozhodnutí o nezletilou pečuje vedlejší účastnice. Stěžovatel má s nezletilou upraven styk, který probíhá dle soudního rozhodnutí s výjimkou prokázaných dvou případů, kdy šlo o nepochopení a špatný výklad úpravy styku v době prázdnin. Ani pohovorem s nezletilou ze dne 6. 2. 2019 ani zprávou z psychologického vyšetření nezletilé ze dne 10. 4. 2019 nebylo prokázáno, že vedlejší účastnice styku brání. Nebylo rovněž prokázáno, že by vedlejší účastnice nezletilou vůči stěžovateli negativně ovlivňovala. Dle krajského soudu vedlejší účastnice svou výchovnou roli zvládá, a to včetně podpory vzájemných vztahů mezi nezletilou a stěžovatelem. Nelze odhlédnout ani od vyjádření nezletilé, která si neumí představit, že by v týdnu byla u stěžovatele a za vedlejší účastnicí jezdila jen o víkendech. Nezletilá rovněž potvrdila, že mezi stěžovatelem a jeho partnerkou dochází často k hádkám. Z psychologického vyšetření nezletilé vyplynulo, že vedlejší účastnice je pro nezletilou zásadním zdrojem jistoty. Vůči stěžovateli se nezletilá nevymezuje a její vyjádření nenasvědčují manipulaci s jejími postoji. Extrémně vyhraněné je však to, jak nezletilá pohlíží na stěžovatelovu partnerku. Nezletilá je ve škole vnímána jako velmi milá, šikovná, snaživá a oblíbená. Krajský soud shrnul, že stěžovatel kvalitu péče vedlejší účastnice o nezletilou zpochybňuje v podstatě od narození nezletilé. Jeho tvrzení o nedostatečnosti péče však nebyla prokázána ani v předchozích řízeních ani v řízení před krajským soudem. V dané věci bylo právo nezletilé na péči obou rodičů zajištěno tím, že stěžovatel má dostatečně upraven styk s nezletilou, na jehož rozsahu navíc nezletilá nechce nic měnit.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel tvrdí, že se vícekrát přesvědčil o tom, že péče vedlejší účastnice o nezletilou je nedbalá. Nezletilá je nedostatkem péče a manipulací vedlejší účastnicí poškozována. Vedlejší účastnice dle stěžovatele nebývá často doma a dceru zde nechává samotnou, někdy s jejím polorodým bratrem, který se však věnuje jen počítačovým hrám. Nezletilá jezdí do vzdálené školy trolejbusem, ačkoli má přibližně 100 m od bydliště jinou školu. Stěžovatel se domnívá, že vedlejší účastnice u nezletilé svou výchovou vypěstovala závislost na mobilním telefonu.
5. Stěžovatel připomněl, že k úpravě jeho styku s nezletilou došlo na základě soudem schválené dohody rodičů. Dle jeho názoru však vedlejší účastnice pravidla styku respektovala jen půl roku. Stěžovatel pak rekapituloval, kdy mu vedlejší účastnice dceru ke styku nepředala. Zmínil, že k odmítnutí styku dochází ve chvíli, kdy dojede ze svého bydliště v P. do bydliště vedlejší účastnice v P., což pro něj znamená bezvýsledně vynaložené cestovní náklady a emocionální zátěž. Zvlášť bolestně tuto situaci vnímal v období narozenin nezletilé, kdy ji nemohl ani telefonicky popřát, a v období vánočních svátků. Stěžovatel tvrdí, že s ním vedlejší účastnice nekomunikuje a rovněž brání jeho telefonické komunikaci s nezletilou. Dle jeho názoru činí vedlejší účastnice veškerá rozhodnutí o nezletilé sama, svá rozhodnutí mu ani nesděluje a svým chováním dceru stěžovateli postupně odcizuje a nahlodává její vztah k němu, nezletilou staví do naprosté izolace a ponechává ji prakticky každodenně samu doma.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byly vydány rozsudky napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.
8. Stěžovatel se před okresním soudem domáhal změny péče o nezletilou vedlejší účastnici, která byla předchozími soudními rozhodnutími svěřena do péče vedlejší účastnice. Dle §909 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu. Dle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte má být nejlepší zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Rozhodly-li již dříve soudy o úpravě výchovných poměrů dítěte, je také podstatné, zda došlo k dostatečné změně okolností, zda je v souvislosti s touto změnou nutné ochránit nejlepší zájmy dítěte změnou dosavadních výchovných poměrů a zda se posouzením možné nutnosti přehodnotit stávající výchovné poměry v důsledku změny okolností obecné soudy dostatečně zabývaly [nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529)].
9. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy se dostatečně zabývaly hodnocením, zda došlo k takové změně poměrů, která by v souladu s nejlepším zájmem nezletilé vedlejší účastnice odůvodnila změnu rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti. Stěžovatel svůj návrh na změnu péče o nezletilou odůvodňoval nedostatečnou péčí vedlejší účastnice o ni. Na této argumentaci setrval i v ústavní stížnosti. Z napadených rozhodnutí je patrno, že se soudy zabývaly tím, zda v kvalitě péče vedlejší účastnice o nezletilou nedochází k posunům, a zjišťovaly a hodnotily informace o péči vedlejší účastnice.
10. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti předestřel tvrzení, jimiž se snažil objasnit, proč péči vedlejší účastnice o nezletilou považuje za nedostatečnou a proč se domnívá, že mu vedlejší účastnice brání ve styku s dcerou v rozsahu stanoveném soudními rozhodnutími. Ústavní soud konstatuje, že již například z rekapitulace vyjádření účastníků v rozsudku krajského soudu je patrno, že nedostatky v péči o nezletilou spatřuje nejen stěžovatel u vedlejší účastnice, ale i vedlejší účastnice u stěžovatele. Žádné porušení ústavních předpisů nelze spatřovat v tom, že soudy za takové situace vycházely z takových podkladů, jakými byly zejména zprávy o výchovném prostředí, zpráva základní školy, jíž nezletilá navštěvuje, zpráva z psychologického vyšetření nezletilé a pohovor s nezletilou. Krajský soud logickým způsobem objasnil, že ze zprávy základní školy vyplynulo, že nezletilá je ve škole oblíbená, má zde výborný prospěch, její domácí příprava je v pořádku a že nezletilá plní domácí úkoly. Poukázal rovněž na výsledek psychologického vyšetření nezletilé, které potvrdilo, že vedlejší účastnice je pro nezletilou zásadním zdrojem jistoty. Důraz soudy kladly i na stanovisko samotné nezletilé, která se vyjádřila, že ke stěžovateli chce jezdit jako doposud, a neumí představit, že by v týdnu byla u stěžovatele a za vedlejší účastnicí jezdila jen o víkendech. Krajský soud se rovněž zabýval stěžovatelovým tvrzením o bránění styku s nezletilou. Vyhodnotil, že styk řádně probíhá s výjimkou dvou případů, u nichž rozebral, proč se domnívá, že šlo o nepochopení úpravy styku nezletilé se stěžovatelem v době prázdnin. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy celým komplexem zjištění o nezletilé podrobně odůvodnily, proč péči vedlejší účastnice o nezletilou považují za dostatečnou, resp. proč stěžovatelova tvrzení o nedostatečnosti této péče považovaly za neprokázaná.
11. Okresní soud zmínil, že od 19. 3. 2018, tj. od právní moci rozhodnutí o schválení dohody rodičů o rozšíření styku stěžovatele s nezletilou, došlo ke změně v tom smyslu, že nezletilá začala od září 2018 navštěvovat první třídu základní školy. Ústavní soud konstatuje, že i tomuto aspektu se soudy podrobně věnovaly. Okresní soud objasnil, že nástup dítěte do školy na ně klade nové nároky. Shledal, že v takovém případě je v nejlepším zájmu nezletilé zachování stability v ostatních aspektech jejího života. Rozebral, že vyhovět stěžovatelovu návrhu na svěření nezletilé do jeho péče by znamenalo též změnu školy, způsobu výuky i dětského kolektivu, což by bylo proti nejlepšímu zájmu nezletilé. Z rozsudku okresního soudu tedy jasně vyplývá, že změna v podobě zahájení školní docházky v posuzované věci svědčila proti změně rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti.
12. Ústavní soud může shrnout, že stěžovatel vedl svou argumentaci v ústavní stížnosti především ve skutkové rovině. Jde-li o utváření skutkových zjištění soudů, je prostor pro zásah Ústavního soudu omezen jen pro případ extrémních excesů, k nimž by došlo tehdy, byly-li by závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly [viz např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. V posuzované věci se po skutkové stránce věcí soudy dostatečně zabývaly, objasnily, jakým způsobem dospěly ke svým zjištěním o tom, jak vedlejší účastnice o nezletilou pečuje, a objasnily, proč její péči považují za řádnou a proč stěžovatelův návrh vyhodnotily jako nedůvodný. V utváření skutkových zjištění soudů Ústavní soud exces neshledal. Ani v právním hodnocení obecných soudů Ústavní soud nenalezl porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu