ECLI:CZ:US:2019:3.US.2350.19.1
sp. zn. III. ÚS 2350/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialovou o ústavní stížnosti stěžovatele Městského úřadu Humpolec, sídlem Horní náměstí 300, Humpolec, zastoupeného JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou, sídlem Koželská 205, Ledeč nad Sázavou, proti II. výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2019 č. j. 50 A 35/2019-22, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Pavla Roseckého, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatel napadl v záhlaví specifikovaný výrok rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím bylo zasaženo do jeho základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), konkrétně do jeho práva na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny a práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny a práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník se žalobou u krajského soudu domáhal deklarace nezákonnosti zásahu stěžovatele spočívajícího v nikoli bezodkladném navrácení opožděně (po splatnosti) uhrazené částky podle §125h zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o silničním provozu"), ve výši 1 000 Kč. Krajský soud rozsudkem ze dne 30. 5. 2019 č. j. 50 A 35/2019-22 určil, že stěžovatelův zásah spočívající v tom, že vedlejšímu účastníkovi tuto částku bezodkladně neuhradil, byl nezákonný (I. výrok) a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 8 800 Kč (II. výrok).
3. Podle stěžovatele měl krajský soud při rozhodování o nákladech řízení zvažovat širší souvislosti a o nákladech nerozhodovat mechanicky. K tomu dodává, že určená částka nebyla uhrazena provozovatelem vozidla, ale spolkem Ochrana řidičů o. s., který nabízí pojištění ochrany před pokutami za porušení dopravních předpisů. Stěžovatel poukázal na to, že stejný modus operandi byl vůči němu použit i u dalších provozovatelů vozidel, kteří se také žalobou u krajského soudu domáhali deklarace nezákonného zásahu, zastoupených stejným advokátem (Mgr. Václavem Voříškem). V řízení před krajským soudem stěžovatel argumentoval tím, že od uvedeného spolku jde o postup, jehož cílem je výhradně následné uplatnění právních nároků u soudu s cílem získat přiznání náhrady nákladů řízení. Krajský soud stěžovatelovy námitky odmítl jako pouhé domněnky a spekulace. Stěžovatel v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2018 sp. zn. 6 As 125/2018-32, z něhož vyplývá, že osobám, které nabízejí "profesionální pojištění ochrany před pokutami v oblasti dopravních předpisů a které se soustředí na vytváření ´procesních pastí´ za účelem znepřehlednění správního řízení", čímž zneužívají svého subjektivního práva k neodůvodněné újmě někoho jiného, nelze poskytnout ochranu.
4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny předpoklady jejího projednání a obsahové i formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
5. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je k podání ústavní stížnosti podle §87 odst. 1 písm. a) Ústavy oprávněna fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. K tomu Ústavní soud uvedl: "[d]efiničním znakem pojmu ústavní stížnosti dle §87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jakož i §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, je zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Pro aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti z toho vyplývá, že takto legitimován je pouze ten subjekt (fyzická a právnická osoba), jenž disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod [...]. Pokud stát vystupuje v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci, z povahy věci není a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod. Přístup opačný by znamenal popření smyslu základních práv a svobod tak, jak byly zformovány staletým vývojem evropské a anglosaské kultury." [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 9. 11. 1999 sp. zn. Pl. ÚS-st.9/99 (ST 9/16 SbNU 372)]. Tento závěr byl následně rozveden a potvrzen i v dalších rozhodnutích Ústavního soudu [viz např. usnesení ze dne 1. 2. 2002 sp. zn. II. ÚS 18/02 (U 5/25 SbNU 361), ze dne 24. 11. 2008 sp. zn. I. ÚS 2695/08 (U 11/51 SbNU 819)].
6. Vzhledem k těmto skutečnostem je podstatné, že vyzval-li stěžovatel provozovatele vozidla, jímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky podle §125h odst. 1 zákona o silničním provozu, vystupoval stěžovatel vůči vedlejšímu účastníkovi ve vrchnostenském postavení jako správní orgán. Proto i zásah spočívající v zadržování finančních prostředků, proti kterému správní žaloba směřovala, bylo zásahem stěžovatele jako orgánu veřejné moci.
7. Uvedený závěr se vztahuje i na klasifikaci postavení stěžovatele (jako žalovaného) v řízení před správním soudem, a to i tehdy, jde-li o rozhodování o náhradě nákladů daného řízení [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2015 sp. zn. IV. ÚS 952/15 (U 8/77 SbNU 957)].
8. Z těchto důvodů je z povahy věci vyloučena aktivní legitimace stěžovatele k podání ústavní stížnosti v posuzované věci, a proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným (tudíž nebylo možno se zabývat věcnými námitkami uplatněnými v ústavní stížnosti).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2019
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj