ECLI:CZ:US:2019:3.US.3211.19.1
sp. zn. III. ÚS 3211/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Real Security s. r. o., sídlem Za zámečkem 745/17, Praha 5 - Jinonice, právně zastoupené Mgr. Romanem Klimusem, advokátem, sídlem Vídeňská 188/119d, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2019 č. j. 18 Co 237/2019-165, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Království Saúdské Arábie - Velvyslanectví Království Saudské Arábie v České republice, sídlem Korunovační 622/35, Praha - Bubeneč, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11, čl. 26 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i její právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 30. 4. 2019 č. j. 27 C 96/2014-153 zamítl návrh stěžovatelky na přiznání osvobození od soudních poplatků za podání odvolání. Obvodní soud v odůvodnění svého usnesení připomněl, že ve věci stěžovatelky nešlo o první rozhodování soudu o osvobození od soudních poplatků za odvolání proti rozsudku obvodního soudu ze dne 19. 5. 2016. Již dne 29. 8. 2016 požádala stěžovatelka o osvobození od soudních poplatků, které odůvodnila tím, že není v jejích finančních možnostech zaplatit soudní poplatek za odvolání, neboť její zisk za poslední 3 roky činí 9 269 Kč a zůstatek na účtu činí 17 778 Kč. Tato žádost byla zamítnuta usnesením obvodního soudu ze dne 5. 1. 2017 č. j. 27 C 96/2014-69, jež bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 18. 1. 2019 č. j. 18 Co 81/2017-138. Stěžovatelka byla proto vyzvána k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, avšak opětovně požádala o osvobození od soudních poplatků z důvodu nemajetnosti, a tvrdila, že za poslední tři roky vykázala účetní ztrátu 22 341 Kč, a ke dni 3. 4. 2019 měla na účtu 202,78 Kč, vyjma sněhové frézy nemá žádný majetek větší hodnoty, nemovitý majetek nevlastní, má jedinou pohledávku vůči vedlejšímu účastníkovi. Obvodní soud v posuzované věci vycházel ze svých závěrů, jak je vyložil v usnesení ze dne 5. 1. 2017 č. j. 27 C 96/2014-69, a konstatoval, že i když z předložených listin skutečně vyplývá prudký pokles příjmů i rozsahu podnikání stěžovatelky, je třeba vzít v potaz, že v letech 2013- 2015 stěžovatelka dosahovala poměrně vysokých čistých obratů. Obvodní soud i s ohledem na závěr uvedený městským soudem v usnesení ze dne 18. 1. 2019 č. j. 18 Co 81/2017-138 je toho názoru, že stěžovatelka utlumila své podnikání účelově tak, aby nemusela hradit soudní poplatky za podanou žalobu a odvolání a obchází tím smysl a účel §138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
3. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Městský soud usnesením ze dne 6. 9. 2019 č. j. 18 Co 237/2019-165 usnesení obvodního soudu potvrdil. Městský soud se ztotožnil se závěry obvodního soudu a dodal, že z listin týkajících se podnikání stěžovatelky v letech 2016- 2019 je nadto zřejmé, že při ekonomickém plánování své činnosti a zohlednění vyměřeného soudního poplatku již mohla stěžovatelka při svém obratu soudní poplatek uhradit. Městský soud proto dospěl k závěru, že ve věci stěžovatelky nejsou dány zvlášť závažné důvody pro přiznání osvobození od soudních poplatků, jak stanoví §138 o. s. ř.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že ve své žádosti o osvobození od soudních poplatků uvedla a doložila, že vyjma sněhové frézy a zahradního traktoru nedisponuje žádným majetkem větší hodnoty, má pouze jednu pohledávku významnější hodnoty ve výši 5 789 880 Kč vůči vedlejšímu účastníkovi a závazek vůči svému jedinému společníkovi Janu Riegerovi ve výši 5 001 938,55 Kč vzniklý z důvodu prodlení vedlejšího účastníka s úhradami dle smlouvy. Svou žádost stěžovatelka doplnila o seznam pohledávek ke dni 31. 3. 2019, seznam hmotného majetku ke dni 31. 3. 2019 a seznam závazků ke dni 31. 3. 2019. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu, že dosahovala vysokých obratů v podnikání, které účelově manipuluje, aby nemusela hradit soudní poplatky. Stěžovatelka upozorňuje, že od doby, kdy se vlivem protiprávního jednání vedlejšího účastníka dostala do nepříznivé ekonomické situace, vykázala v daňovém přiznání za rok 2016 zisk 50 028 Kč, v daňovém přiznání za rok 2017 ztrátu 9 743 Kč, v daňovém přiznání za rok 2018 ztrátu 62 626 Kč a v roce 2019 měla na svém bankovním účtu finanční prostředky pohybující se pouze okolo 18 000 Kč měsíčně. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že vyměření soudního poplatku za odvolání ve výši 289 494 Kč pro ni představuje nepřiměřenou překážku v přístupu k soudu. Stěžovatelka cituje judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva a dovozuje, že postup městského soudu nejen že nebyl s touto judikaturou v souladu, ale navíc byl formalistický, neboť nebral v úvahu četné přílohy žádosti o osvobození od soudních poplatků, které prokazují objektivní neschopnost stěžovatelky soudní poplatek uhradit, ani skutečnost, že závazek vůči jejímu společníku vzniklý z titulu "finanční injekce" svědčí o tom, že svou podnikatelskou činnost účelově neutlumuje, ba naopak se snaží všemi možnými způsoby předejít úpadku. Do nepříznivé ekonomické situace, která jí nedovoluje uhradit soudní poplatek za odvolání, se přitom stěžovatelka dostala nikoli v důsledku působení tržních mechanismů (jako následek přijatelného podnikatelského rizika), ale v důsledku jednání vedlejšího účastníka, který stěžovatelce uhradil na základě Servisní smlouvy na udržování - provozování - úklid pouze částku 2 977 205 Kč z celkových 7 834 750 Kč.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou tvrzených porušení jejích základních práv, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že takový následek nenastal.
7. V dané věci jde o problematiku osvobození od soudních poplatků, jíž se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zabýval opakovaně. Ústavní soud zdůrazňuje, že rozhodnutí o splnění zákonem stanovených předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků dle §138 odst. 1 o. s. ř. v konkrétním případě spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 81 a článek 82 odst. 1 Ústavy) Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší v tomto ohledu přehodnocovat jejich závěry. Základní podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je nedostatečnost prostředků žadatele, která musí být doložena. Objektivní hlediska pro posuzování poměrů žadatele o osvobození od soudních poplatků nejsou v platné právní úpravě vyjádřena. Rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků je tak věcí úvahy příslušného soudu, který přitom přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, výši soudního poplatku, k nákladům na případné dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. Důkazní povinnost ohledně tvrzení, že nemá dostatek prostředků, nese účastník řízení.
8. Případy, kdy Ústavní soud připustil ústavní stížnosti týkající se osvobození od soudních poplatků k věcnému posouzení, jsou tak relativně výjimečné, a buď v nich jde o specifické otázky, nebo o extrémní případy, v nichž došlo ke svévolnému výkladu obecných soudů, například nerespektováním kogentní normy, či interpretaci jsoucí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Jinými slovy, takový extrémní případ může v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci osvobození od soudních poplatků založit toliko svévolné použití §138 odst. 1 o. s. ř., spočívající buď v absenci jakéhokoli odůvodnění rozhodnutí, anebo v rozhodnutí obsahujícím odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000 ze dne 17. 8. 2000 (U 28/19 SbNU 275), nález sp. zn. IV. ÚS 121/11 ze dne 17. 5. 2011 (N 96/61 SbNU 489), usnesení sp. zn. I. ÚS 1117/12 ze dne 13. 12. 2012 či usnesení sp. zn. I. ÚS 2894/12 ze dne 9. 7. 2013 (dostupná na www.nalus.usoud.cz)]. K takové situaci v posuzované věci nedošlo, neboť obecné soudy se předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podrobně zabývaly a svá rozhodnutí, proč stěžovatelce nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, řádně odůvodnily.
9. Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení zdůraznil, že zákon č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, s účinností od 1. 9. 2011 podstatně zpřísnil důvody, pro které lze účastníku přiznat osvobození od soudních poplatků. Pro přiznání osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu tak musí na straně účastníka s ohledem na jeho poměry existovat objektivní neschopnost splnit poplatkovou povinnost, musí zde být zvlášť závažné důvody a zároveň nesmí jít o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Městský soud vycházel z údajů sdělených stěžovatelkou, jejích daňových přiznání za roky 2016 - 2018, výpisů z účtu, výkazů za rok 2018, seznamu pohledávek, závazků a hmotného majetku, a čestného prohlášení o absenci nemovitého majetku, a dospěl k závěru, i přes oproti minulosti novým tvrzením obsaženým v aktuální žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků (existence závazku stěžovatelky vůči svému společníku ve výši cca 5 000 000 Kč a neexistence závazku vůči obchodní společnosti BrickCom s. r. o.) lze na jeho v předchozím rozhodnutí učiněném závěru, že stěžovatelkou tvrzené a prokázané skutečnosti nezakládají nárok na zcela mimořádné osvobození od placení soudních poplatků, setrvat.
10. Ústavní soud je přesvědčen, že v posuzované věci není důvodu, aby závěr soudů obou stupňů z ústavněprávního hlediska neakceptoval, když jej považuje za řádně odůvodněný a přesvědčivý, neboť obvodní soud i městský soud ve svých rozhodnutích řádně objasnily, z jakých důvodů nevyhověly žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků. Postupovaly přitom v souladu s příslušnými právními předpisy a na věc dopadající judikaturou, takže napadenými rozhodnutími k porušení základního práva stěžovatelky na soudní ochranu dojít nemohlo.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu