ECLI:CZ:US:2019:3.US.3369.18.1
sp. zn. III. ÚS 3369/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky V. P., zastoupené JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Křemencova 185/1, Praha 1 - Nové Město, proti I. výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2018 č. j. 15 Co 310/2018-289 a I. výroku usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. června 2018 č. j. 14 Nc 1020/2017-250, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a 1) nezletilé A. P., 2) nezletilé E. P. a 3) A. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 90 Ústavy, čl. 10 odst. 2, čl. 12, čl. 32, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 13. 6. 2018 č. j. 14 Nc 1020/2017-250 bylo rozhodnuto, že se zamítá návrh stěžovatelky jako matky nezletilých (dále též "matka") na vydání předběžného opatření, podle kterého se usnesení obvodního soudu ze dne 12. 4. 2017 č. j. 14 Nc 1020/2017-52 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 15. 5. 2017 č. j. 15 Co 233/2017-76 mění tak, že vedlejší účastník 3) jako otec nezletilých (dále též "otec") je oprávněn stýkat se s vedlejšími účastníky 1) a 2), nezletilými dětmi (dále též "nezletilí") každý lichý týden od čtvrtka od 15:00 hodin do neděle do 17:00 hodin; místem předání nezletilých otci ke styku je bydliště matky, místem předání po ukončení styku je bydliště otce; rodiče jsou oprávněni přebírat nezletilé prostřednictvím jimi zmocněných rodinných příslušníků; tato úprava platí i v období hlavních školních prázdnin v roce 2018 (výrok I.). Návrh matky na vydání předběžného opatření ze dne 11. 6. 2018, podle kterého se otci zakazuje předávat nezletilé do předškolních zařízení, byl odmítnut (výrok II.). Své rozhodnutí obvodní soud odůvodnil odkazem na §102 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Obvodní soud neshledal žádný důvod, pro který by mělo být změněno předběžné opatření tak, že by byl jejich styk s otcem zkrácen. Soud nedospěl ani k závěru, že by zde byl dán nějaký důvod, pro který by mělo být měněno předávání nezletilých. Tímto důvodem nemůže být podle soudu ani skutečnost, že matka dlouhodobě nedodržuje pravomocné rozhodnutí soudu, když otci děti nepředává tak, jak jí bylo uloženo. Obvodní soud proto návrh matky na změnu předběžného opatření zamítl.
3. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Usnesením městského soudu ze dne 30. 7. 2018 č. j. 15 Co 310/2018-289 bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno. Městský soud dospěl k závěru, že odvolací námitky matky nejsou způsobilé zvrátit správnost napadeného rozhodnutí. Ve svém předchozím rozhodnutí byl městský soud veden snahou v rámci možností usnadnit nezletilým nastalou situaci v rodině, kdy se matka bez předchozího souhlasu otce odstěhovala s dětmi ze společného bydliště do místa vzdáleného cca 100 km. Při svém rozhodnutí soud přihlížel k potřebě zachování alespoň minimálních citových vazeb nezletilých s otcem, aby po konečném rozhodnutí ve věci samé bylo možno přejít do nové úpravy bez větších obtíží. Městský soud odkázal na závěry obvodního soudu, že v dané věci nedošlo k takovým změnám poměrů, které by odůvodňovaly vydání nového předběžného opatření či změnu stávajícího.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy nerozhodly v souladu s nejlepším zájmem dětí, když zatímní úprava péče o nezletilé se neosvědčila. Soudy však setrvávají na svých předchozích rozhodnutích. Úpravou širokého styku otce s nezletilými tak v podstatě byla nastolena střídavá péče, byť označená jako péče matky.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud poukazuje na to, že ústavní stížností se lze domáhat ochrany základních práv a svobod zásadně jen proti pravomocným rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva (viz §75 odst. 1 a §72 odst. 3 a 6 zákona o Ústavním soudu).
9. Ke způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi [byť s jistou rezervovaností, viz např. usnesení ze dne 21. 10. 1998 sp. zn. III. ÚS 119/98 (U 61/12 SbNU 489)] vyjádřil tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze. Podstatou jeho přezkumu však může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření, poněvadž ty se přezkumné pravomoci Ústavního soudu vymykají, jak ostatně Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)]. Ústavní soud zdůraznil, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť jde o rozhodnutí, kterým není prejudikován konečný výsledek sporu z hlediska hmotného práva, ale jde o opatření, jehož trvání je omezeno.
10. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16, dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů ohledně důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popř. rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171); ke svévolnému výkladu srov. rovněž nález ze dne 1. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2486/13 (N 184/75 SbNU 39)]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)]. V posuzované věci Ústavní soud v postupu obecných soudů žádná pochybení ve výše uvedeném směru neshledal.
11. Oba soudy shodně dospěly k závěru, že v posuzované věci nedošlo k takovým změnám poměrů, které by odůvodňovaly vydání nového předběžného opatření či změnu stávajícího; navíc předchozím předběžným opatřením byly poměry nezletilých upraveny dočasně do skončení řízení ve věci samé. Výše uvedeným závěrům obecných soudů nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
12. Ústavní soud chápe úsilí stěžovatelky o stabilizaci poměrů a o zvolení nejvhodnější formy úpravy poměrů nezletilých dětí, přisvědčuje však městskému soudu, že předběžným opatřením nelze předjímat rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí o způsobu péče o nezletilé totiž musí být založeno na výsledcích dokazování provedeného v meritorním řízení.
13. Ústavní soud konstatuje, že postup obecných soudů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v jejich rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými. Soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními Listiny i Úmluvy, jejich rozhodnutí nelze označit jako svévolná, neboť jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
14. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2019
Josef Fiala v.r.
předseda senátu