ECLI:CZ:US:2019:3.US.3609.18.1
sp. zn. III. ÚS 3609/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Neovize s. r. o., sídlem Na Truhlářce 2067/6, Praha 8, zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem, sídlem Lidická 710/57, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2018 sp. zn. 3 Cmo 201/2017, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2018 č. j. 2 Cm 29/2014-248 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2017 č. j. 2 Cm 29/2014-211, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Lexum a. s., sídlem Antala Staška 1670/80, Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatelky jsou napadená rozhodnutí v rozporu s jejím právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a s čl. 90 Ústavy.
2. Na základě žaloby, podané stěžovatelkou proti žalované obchodní společnosti Lexum a. s. (dále jen "vedlejší účastnice řízení"), o ochranu proti nekalé soutěži, Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 11. 7. 2017 č. j. 2 Cm 29/2014-185 zamítl žalobu co do požadavku na úhradu částky 800 000 Kč (výrok I.), zavázal vedlejší účastnici řízení, aby se stěžovatelce omluvila zaslaným dopisem specifikovaného znění (výrok II.), resp. zveřejnila specifikovaným způsobem omluvu na svých webových stránkách (výrok III.) a dále uložil vedlejší účastnici řízení povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 20 424 Kč (výrok IV., nesprávně označený jako výrok III.).
3. Vedlejší účastnice řízení proti rozsudku soudu prvního stupně (výrokům II. a III. a souvisejícímu výroku o nákladech řízení) podala dne 11. 9. 2017 odvolání, a to po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty, a současně požádala soud o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání s odůvodněním spočívajícím ve zdravotní indispozici právního zástupce vedlejší účastnice řízení, vyvolané komplikacemi v souvislosti s průběhem hojení rány po operaci zubů. Městský soud usnesením ze dne 14. 9. 2017 č. j. 2 Cm 29/2014-211 vedlejší účastnici řízení zmeškání lhůty prominul.
4. Proti rozhodnutí o prominutí zmeškání lhůty podala stěžovatelka námitky. Městský soud neshledal stěžovatelkou vznesené námitky důvodné a usnesením ze dne 3. 9. 2018 č. j. 2 Cm 29/2014-248 napadené usnesení potvrdil.
5. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") poté usnesením ze dne 26. září 2018 sp. zn. 3 Cmo 201/2017 rozsudek městského soudu ze dne 11. 7. 2017 č. j. 2 Cm 29/2014-185 ve výrocích ve věci samé II. a III. a v souvisejícím výroku o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popsala průběh dosavadního řízení, zrekapitulovala obsah jednotlivých vydaných rozhodnutí a tvrdila, že napadenými rozhodnutími byla porušena její práva plynoucí z Listiny a Ústavy. Namítala, že v dané věci nebyly naplněny podmínky pro prominutí zmeškání lhůty a že se městský soud nevypořádal s jejími námitkami, podrobně rozvedenými v ústavní stížnosti.
7. Předtím, než Ústavní soud může přikročit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je jeho povinností zkoumat, zda jsou splněny požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z tohoto hlediska Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost podaná stěžovatelkou, je nepřípustná.
8. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z toho vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho pravomoci a působnosti zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.
9. V posuzované věci jsou jednak napadena dvě usnesení městského soudu ze dne 14. 9. 2017 č. j. 2 Cm 29/2014-211 a ze dne 3. 9. 2018 č. j. 2 Cm 29/2014-248, na jejichž základě došlo k prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání vedlejší účastnice řízení proti rozsudku městského soudu ze dne 11. 7. 2017 č. j. 2 Cm 29/2014-185. Vrchní soud pak usnesením ze dne 26. 9. 2018 sp. zn. 3 Cmo 201/2017 rozsudek městského soudu ve výrocích ve věci samé II. a III. a souvisejícím výroku o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Jde tedy o situaci, kdy o žalobě stěžovatelky vedené u městského soudu pod sp. zn. 2 Cm 29/2014 nebylo doposud meritorně rozhodnuto. Vydáním napadených usnesení městského soudu ani vydáním napadeného usnesení vrchního soudu tak řízení ve věci nekončí, a tudíž k nápravě případného zásahu do práva na soudní ochranu není ústavní stížnost zásadně přípustná. Teprve po skončení sporu, bude-li se stěžovatelka nadále domnívat, že jí tvrzený stav protiústavnosti nebyl napraven, by se jí otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. Předmětná ústavní stížnost byla podána předčasně a je nepřípustná, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 16. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 3725/15, ze dne 2. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 1832/13, ze dne 2. 8. 2018 sp. zn. III. ÚS 1603/13, ze dne 3. 12. 2009 sp. zn. II. ÚS 2815/09, ze dne 9. 9. 2009 sp. zn. I. ÚS 2222/09 a ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. II. ÚS 839/09).
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2019
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj