ECLI:CZ:US:2019:3.US.4246.18.1
sp. zn. III. ÚS 4246/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti Správa pohledávek OKD, a. s., sídlem Stonavská 2179, Karviná, zastoupené Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Nové Město, proti postupu Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 32 ICm 3260/2016, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a 1) Krajského státního zastupitelství v Ostravě, 2) Ing. Lee Loudy, insolvenčního správce, sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1 - Nové Město, zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, sídlem Hlinky 505/118, Brno, 3) Citibank N. A., London Branch, sídlem Citigroup Centre, Canada Square, Canary Wharf, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, 4) New World Resources N. V., sídlem C/O Duff & Phelps Ltd., The Shard, 32 London Bridge Street, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, a 5) NWR Holdings B. V., sídlem p/a, The Shard, 32 London Bridge Street, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, jako vedlejších účastníků, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatelka brojí proti postupu (jakkoli to v ústavní stížnosti tímto způsobem nekvalifikuje) Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") spočívajícím v jeho "rozhodnutí", učiněném při jednání dne 31. 10. 2018, dle kterého právním zástupcem stěžovatelky v řízení probíhajícím pod sp. zn. 32 Icm 3260/2016 ex lege přestal být podle §32 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") její dosavadní zástupce - v záhlaví uvedený advokát (dále jen "advokát"). Jelikož se stěžovatelka domnívá, že tímto postupem krajského soudu jsou porušována její základní práva - jmenovitě dochází k porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (a v důsledku i čl. 1 odst. 1 Ústavy) - žádá Ústavní soud, aby krajskému soudu zakázal pokračovat v daném řízení v porušování jejího ústavně zaručeného práva na volbu zástupce, a krajskému soudu přikázal, aby v řízení vedeném pod sp. zn. 32 ICm 3260/2016 nadále jednal s advokátem jako s jejím zástupcem.
2. Řízení vedené krajským soudem pod sp. zn. 32 Icm 3260/2016 je řízením o incidenčním sporu (resp. dvou incidenčních sporech spojených do jednoho řízení), vedeném v rámci insolvenčního řízení, ve kterém vystupuje stěžovatelka v procesním postavení úpadkyně s tím, že byla schválena její reorganizace.
3. Ve střetu zájmů by měl být právní zástupce stěžovatelky podle (ústního sdělení) krajského soudu primárně proto, že se měl v roce 2014 podílet na vyhotovení právní dokumentace související s restrukturalizací skupiny New World Resources.
IIa.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nejprve zdůrazňuje, že do dne podání ústavní stížnosti krajský soud stěžovatelce nedoručil písemné vyhotovení rozhodnutí o vyloučení advokáta z jejího zastupování, ani nevyhotovil přepis zvukového záznamu z jednání konaného ve dnech 29. až 31. 10. 2018.
5. Nadto stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že odmítl s advokátem jednat, přestože sama jeho střet zájmů nenamítala a nenamítá, a navíc si žádného střetu zájmů ani není vědoma. Krajským soudem uvedený důvod střetu zájmů totiž podle stěžovatelky není s to se přenést do vztahu mezí ní a jejím zástupcem. Přestože měl krajský soud jednat z důvodu ochrany zájmů stěžovatelky, stěžovatelku, věřitelský výbor ani insolvenčního správce nevyslechl a své rozhodnutí fakticky neodůvodnil. V této souvislosti stěžovatelka rovněž namítá, že ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně - JUDr. Simona Pittermannová, jež byla v obdobné věci vyloučena pro podjatost kvůli jejímu přátelskému vztahu ke zmocněnkyni Zdeňka Bakaly JUDr. Petře Novákové, Ph.D., přičemž v předmětné věci JUDr. Simona Pittermannová přikročila k inkriminovanému rozhodnutí záhy poté, kdy stěžovatelka prostřednictvím svého zástupce poukázala na důkaz v neprospěch JUDr. Petry Novákové, Ph.D.
6. Stěžovatelka dále namítá, že obstarání nového právního zastoupení pro ni v důsledku náročnosti dané věci (vyžadující studium tisíce stran v různých jazycích) bude znamenat nemalou finanční zátěž. Krajský soud přitom neuvedl, z čeho konkrétně rozpor zájmů stěžovatelky a jejího zástupce vzniká a čeho se týká, tedy proč konkrétně je třeba v daném incidenčním sporu hájit zájmy stěžovatelky navzdory její opačné vůli; tvrzený důvod střetu zájmů jí totiž může být teoreticky pouze ku prospěchu, podle stěžovatelky však není opodstatněný, neboť advokát se na přípravě předmětné restrukturalizační dokumentace nikterak nepodílel. Stěžovatelka proto s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1593/2014 a sp. zn. 21 Cdo 4542/2010 zdůrazňuje, že obecné soudy musí být při použití §32 odst. 2 o. s. ř. zdrženlivé potud, že nepostačuje pouhá možnost střetu zájmů, nýbrž musí být z konkrétního jednání zástupce postaveno najisto, že jeho zájem je protikladný k zájmu zastoupeného (na podporu své argumentace stěžovatelka poukazuje i na §4 odst. 1 a §437 odst. 1 občanského zákoníku, ze kterých lze dovodit připuštění střetu zájmů i za situace, kdy zastoupený o takovém střetu zájmu ví).
7. Z uvedených důvodů se stěžovatelka domnívá, že krajský soud svévolně vyloučil jejího právního zástupce z předmětného řízení, aniž by k tomu existoval relevantní důvod, aniž by o tom vydal rozhodnutí a aniž by tento svůj postup řádně odůvodnil.
8. Přípisem ze dne 15. 3. 2019 požádala stěžovatelka Ústavní soud o vydání předběžného opatření, kterým by krajskému soudu bylo přikázáno nepokračovat v předmětném řízení do okamžiku rozhodnutí Ústavního soudu o této ústavní stížnosti.
IIb.
Vyjádření účastníka řízení
9. Krajský soud, za nějž v řízení o ústavní stížnosti jedná JUDr. Pittermannová, ve vyjádření účastníka řízení uvádí, že v průběhu prvních dvou dnů jednání (tedy dne 29. 10. a 30. 10. 2018) vyšly najevo okolnosti, které u soudu vzbudily pochybnosti o skutečném zájmu advokáta na předmětném incidenčním sporu (krajský soud přitom zvláště poukazuje na některá jeho vyjádření obsažená v přepisu zvukového záznamu z jednání), přičemž připomíná, že restrukturalizace (na jejíž přípravě se podílela advokátní kancelář, jíž byl v dané době právní zástupce stěžovatelky partnerem) vyústila vydáním dluhopisů v roce 2014, a právě pohledávka z těchto dluhopisů je předmětem daného soudního řízení (incidenčních sporů).
10. V návaznosti na stěžovatelčiny námitky krajský soud zdůrazňuje, že inkriminovaný střet zájmů zjistil až v průběhu prvního jednání dne 29. a 30. 10. 2018, neboť do té doby jí nebyl znám, a následně zvolil v souladu se zákonem, judikaturou a odbornou literaturou procesní postup tak, aby nezatížil soudní proces zmatečnostní vadou. Namítá-li stěžovatelka, že soud nevyhotovil protokol o jednání, krajský soud připomíná, že o průběhu jednání byl v souladu s §40 o. s. ř. pořizován zvukový záznam, jehož přepis je nyní součástí spisu. Důvodnou neshledává krajský soud ani námitku, že rozhodovala vyloučená soudkyně, když připomíná, že ke stěžovatelkou poukazovanému vyloučení došlo ve zcela jiné věci, a v posuzované věci k jejímu vyloučení není důvod. Krajský soud proto v závěru navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost jako neopodstatněnou odmítl, popřípadě ji jako nedůvodnou zamítl.
11. Možnost repliky k vyjádření krajského soudu stěžovatelka v poskytnuté lhůtě nevyužila.
IIc.
Stanovisko vedlejšího účastníka - insolvenčního správce
12. Dne 14. 3. 2019 bylo Ústavnímu soudu doručeno nevyžádané stanovisko vedlejšího účastníka - insolvenčního správce stěžovatelky (jenž se v něm označil jako amicus curiae), zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem. Vedlejší účastník v tomto stanovisku zdůraznil, že krajský soud v posuzované věci zcela chybně použil §32 odst. 2 o. s. ř., když tím fakticky stěžovatelku - ve prospěch protistran - zbavil efektivního právního zastoupení. Rovněž vedlejší účastník zdůrazňuje, že krajským soudem akcentovaných skutečností si stěžovatelka byla vědoma; stanovisko stěžovatelky však krajský soud v řízení vůbec nezkoumal. S odkazem na komentářovou literaturu vedlejší účastník ve shodě se stěžovatelkou namítá, že tvrzený střet zájmů musí být postaven najisto, což se v posuzované věci nestalo. Nadto poukazuje na skutečnost, že taktéž u právních zástupců čtvrté a páté vedlejší účastnice je dán stejný důvod, jenž v případě Mgr. Petra Kuhna měl vést ke střetu zájmů, u těchto právních zástupců však krajský soud žádný střet zájmů neshledal, přestože právě u těchto dvou právních zástupců by byl dán střet zájmů výrazně silnější než u právního zástupce stěžovatelky.
13. Z uvedených důvodů má insolvenční správce za to, že krajský soud svým postupem porušuje stěžovatelčina základní práva.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
14. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka nemá k dispozici efektivní opravný prostředek, jímž by mohla - v rozumné době - zhojit tvrzené porušování jejích základních práv. O tvrzeném pochybení krajského soudu sice bude moci být rozhodováno v případném odvolacím řízení, z hlediska zásady hospodárnosti řízení se však takový přístup v daném procesním stadiu nemůže jevit jako účelný, pakliže by zde byly nezpochybnitelné indicie, že krajský soud při použití §32 odst. 2 o. s. ř. postupoval vskutku svévolně.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
15. Navzdory výše uvedeným skutečnostem, na jejichž základě se v této značně specifické procesní situaci Ústavní soud přiklonil k závěru o přípustnosti ústavní stížnosti, nemůže Ústavní soud současně přehlížet, že ústavní stížnost směřuje - z povahy věci - do dosud neskončeného řízení, pročež je od Ústavního soudu namístě maximální možná zdrženlivost, neboť právě za této situace je třeba mít obzvláště na zřeteli zásadu minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů.
16. Ústavní soud se proto musí omezit na konstatování, že podle obsahu přepisu zvukového záznamu z jednání konaného ve dnech 29. až 31. 10. 2018 nelze na postup krajského soudu, jenž v případě právního zastoupení stěžovatelky přikročil k použití §32 odst. 2 o. s. ř., hledět jako na postup zjevně svévolný. Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že v rámci naznačeného velmi omezeného přezkumu postupu krajského soudu nikterak nehodnotí, zda krajským soudem učiněný závěr je věcně správný (jelikož kategorie správnosti není referenčním kritériem ústavněprávního přezkumu), ani nehodnotí, zda krajský soud jím indikovaný střet zájmů osvědčil v zákonem požadovaném rozsahu, tedy zda jej vskutku postavil najisto.
17. K uvedenému závěru Ústavní soud vede též skutečnost, že k vyloučení právního zástupce stěžovatelky došlo jen v předmětném řízení, tedy toliko v řízení o dvou incidenčních sporech.
18. Současně Ústavní soud dodává, že stěžovatelkou rozporovaný postup krajského soudu by neměl mít na její procesní práva takový vliv, který naznačuje v ústavní stížnosti. Sama stěžovatelka totiž v ústavní stížnosti uvádí, že dané insolvenční řízení vyžaduje dlouhodobou přípravu celého týmu právníků (advokátů), proto by pro stěžovatelku snad neměl být - s jejími základními procesními právy skutečně kolidující - problém nechat se v předmětném řízení zastupovat jiným advokátem obdobně obeznámeným s danou materií, zvláště pak za situace, kdy jí k tomu krajský soud poskytl téměř pětiměsíční lhůtu.
19. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že krajský soud vytýkaným postupem stěžovatelkou dovolávaná základní práva neporušil, resp. nezasáhl do nich způsobem, jenž by nutil Ústavní soud ingerovat do probíhajícího soudního řízení; Ústavní soud tak podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl.
20. Odmítnout musel Ústavní soud rovněž stěžovatelčin návrh na vydání předběžného opatření, jenž jakožto návrh akcesorický sdílí osud meritorně neprojednatelné ústavní stížnosti; nadto je tento návrh fakticky bezpředmětným právě za situace, kdy Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2019
Josef Fiala v.r.
předseda senátu