ECLI:CZ:US:2019:3.US.50.19.1
sp. zn. III. ÚS 50/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti KNOWLIMITS Group a.s., sídlem Rybalkova 375/59, Praha 10 - Vršovice, zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, proti příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 k provedení domovní prohlídky ze dne 2. listopadu 2018 sp. zn. 20 Nt 4028/2018 a domovní prohlídce, kterou dne 6. listopadu 2018 provedly na jeho základě Generální ředitelství cel a Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 7. oddělení, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9, Generálního ředitelství cel a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 1. 2019, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného příkazu. Současně se domáhá, aby Ústavní soud konstatoval, že domovní prohlídkou provedenou na základě tohoto příkazu došlo k porušení jejích základních práv a svobod, a aby byla orgánům, které ji provedly, uložena povinnost obnovit stav před porušením základních práv a svobod stěžovatelky, tedy vrátit jí veškeré věci a materiály odňaté při předmětné domovní prohlídce, a aby jim bylo zakázáno pokračovat v tomto porušování. Konkrétně má pak stěžovatelka za to, že došlo k porušení jejích základních práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 2 odst. 1, 3 a 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
II.
Shrnutí napadeného rozhodnutí a na jeho základě provedené domovní prohlídky
2. Dne 2. 11. 2018 vydal soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") podle §83 odst. 1 trestního řádu příkaz k domovní prohlídce sp. zn. 20 Nt 4028/2018, jímž nařídil domovní prohlídku jednotky č. 500 v bytovém domě na adrese Komunardů 1608/20, Praha 7 - Holešovice, včetně jeho příslušenství a prostor k němu náležejících, tj. zejména příslušných prostor odpovídajících podílu ve výši ideálních 15/48 na jednotce č. 502, která slouží jako garáž. Prvně uvedená jednotka je užívána jako kancelář stěžovatelky a společně s uvedeným podílem je v jejím vlastnictví.
3. Napadený příkaz byl vydán v souvislosti s prověřováním skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit dosud neznámý pachatel jednající ve prospěch několika obchodních společností. Dosud neustanovené osoby měly prostřednictvím těchto společností a za využití dalších společností vytvořit řetězec plátců daně z přidané hodnoty za účelem tuto daň zkrátit, přičemž k tomuto jednání mělo docházet nejméně od ledna 2016. Předpokládaná škoda měla dosahovat minimálně 20 000 000 Kč na dani z přidané hodnoty, která měla být uvedenými společnostmi přiznána a zaplacena.
4. Stěžovatelka měla být zapojena do řetězce subjektů vzájemně si fakturujících za fiktivní služby, a to způsobem, jenž je podrobně popsán v napadeném příkaze. Obvodní soud dospěl k závěru, že v nemovitostech, ve vztahu k nimž byla nařízena domovní prohlídka, se nacházejí věci důležité pro trestní řízení, zejména účetní doklady, kalendáře se záznamy termínů schůzek, poznámkové sešity, elektronická zařízení s relevantními soubory a dokumenty, mobilní telefony, dokumenty k účtům, razítka, doklady o uskutečněných hotovostních i bezhotovostních transakcích, finanční hotovosti, či další listinné a věcné důkazy o zájmových osobách, případně další věci, kterých bylo užito ke spáchání trestného činu, které byly ke spáchání trestného činu určeny a které pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj.
5. Domovní prohlídka byla nařízena jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle §158 odst. 3 písm. i) trestního řádu ve spojení s §160 odst. 4 trestního řádu. Obvodní soud k její neodkladnosti uvedl, že hrozí zničení či ukrytí uvedených věcí důležitých pro trestní řízení, neboť je obava, že by se podezřelí či ten, kdo má o předmětné trestné činnosti povědomí, mohli pokusit v okamžiku, kdy se o podezření policejních orgánů dozví, důkazní materiály odstranit či podezřelé varovat. Cílem prohlídky je případně rovněž zajištění důkazních prostředků v elektronické podobě, které jsou zvlášť snadno a rychle zničitelné nebo změnitelné. Riziko ztráty důkazů a stop je vzhledem k organizovanosti trestné činnosti a konspirativním praktikám s tím spojených tedy velice reálné. Pokud jde o neopakovatelnost domovní prohlídky, obvodní soud dodal, že předmětný úkon nelze provést v řízení před soudem. Pro účely trestního řízení je třeba zajistit věci ve stavu, v jakém se nacházejí v průběhu páchání trestné činnosti. Účelu domovní prohlídky nelze dosáhnout jiným úkonem, který by více šetřil právo dotčených osob na respektování a ochranu soukromého života.
6. Dne 6. 11. 2018 provedlo Generální ředitelství cel společně s Policií České republiky na základě napadeného příkazu domovní prohlídku ve v něm označených nemovitostech. Její průběh, jakož i soupis věcí, které byly při domovní prohlídce vydány, je obsažen v protokolu o provedení domovní prohlídky.
III.
Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka má za to, že napadeným příkazem k domovní prohlídce a na jeho základě provedenou domovní prohlídkou došlo k porušení jejího základního práva na ochranu soukromí podle čl. 10 Listiny a základního práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 Listiny. Napadený příkaz byl vydán na podkladě zcela nedostatečně odůvodněného návrhu státního zástupce, z něhož neplyne, proč má být prohlídka provedena právě v navrhovaných prostorách, jaká je vazba těchto prostor případně osob či subjektů, které je užívají na prověřovanou údajnou trestnou činnost a v neposlední řadě o jakých věcech je předpoklad, že budou či měly by být prohlídkou nalezeny. Odůvodnění návrhu popisuje údajná zjištění a úvahy policejního orgánu o tvrzeném jednání v návrzích popsaných subjektů, avšak k prostorám a věcem, které se v těchto prostorách mají nacházet, se v odůvodnění návrhu neuvádí ničeho.
8. Neodkladnost a neopakovatelnost domovní prohlídky je odůvodněna spíše parafrází §160 odst. 4 trestního řádu, než skutkovým zdůvodněním nařízení úkonu, který je svou povahou závažným a zásadním zásahem do práv stěžovatelky. Není v něm uvedeno, z čeho obvodní soud usuzuje na organizovanost a konspirativnost jednání. Odůvodnění příkazu je obecné, bez vazby na konkrétní případ, a tudíž nedostatečné.
9. Nezákonným a neústavním mělo být i uskutečnění a průběh prohlídky v prostorách kanceláří stěžovatelky. Z protokolu o provedení domovní prohlídky jednotky č. 500 vyplývá, že M. D., zaměstnankyně stěžovatelky, jež byla předsedou představenstva jmenovitě pověřena výkonem práva přítomnosti při úkonech domovní prohlídky, nebyla v souladu s §84 trestního řádu vyzvána k dobrovolnému vydání hledaných věcí nebo k odstranění jiného důvodu, který vedl k domovní prohlídce. Z protokolu o provedení prohlídky ani nevyplývá, že by o této možnosti byla poučena. Pochybnosti o způsobu provedení prohlídky vyvolává i skutečnost, že podle protokolu o provedení domovní prohlídky byly v něm uvedené věci vydány, a nikoli odňaty. To ale znamená, že věci byly vydány dobrovolně podle §84 trestního řádu, a tudíž domovní prohlídka neměla být z tohoto důvodu vůbec prováděna.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu v celém jeho rozsahu, tedy jak v části, ve které směřuje proti napadenému příkazu k domovní prohlídce, tak v části, v níž směřuje proti samotné domovní prohlídce, mající povahu jiného zásahu orgánu veřejné moci dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatel neměl k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
11. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky, napadeným příkazem a dalšími přiloženými písemnostmi, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
12. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
13. Ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [např. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně přístupná rovněž na http://nalus.usoud.cz]. Z této zásady plynou určitá omezení ve vztahu k rozsahu, v jakém je Ústavní soud v řízení o ústavních stížnostech oprávněn přezkoumávat zásahy orgánů veřejné moci učiněné v průběhu přípravného řízení trestního. Nelze přehlédnout, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Již v přípravném řízení je s použitím institutů představujících nejzávažnější omezení základních práv a svobod zasažené osoby spojeno buď přímo rozhodování obecných soudů, anebo alespoň možnost soudního přezkumu rozhodnutí.
14. Domovní prohlídka nebo prohlídka jiných prostor a pozemků představují vždy intenzivní zásah do základního práva dotčeného jednotlivce na jeho soukromí v prostorové podobě, ať už se týká jeho obydlí (právo na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 odst. 1 Listiny) nebo jiných prostor sloužících k jeho pracovní či podnikatelské činnosti nebo k uspokojování vlastních potřeb či zájmových aktivit [blíže srov. zejména nález ze dne 8. 6. 2010 č. j. Pl. ÚS 3/09 (N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.)]. Zároveň však jde pouze o jedny z úkonů přípravného řízení, které upravuje trestní řád. Procesní použitelnost prohlídek, jakož i jejích hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v dalších stadiích trestního řízení, včetně nezávislých soudů. Možnost zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném řízení třeba vykládat restriktivně. Kasační zásah přichází v úvahu pouze ve výjimečných případech, kdy je s ústavní stížností napadeným rozhodnutím spojen nepřípustný zásah do základních práv a svobod, jenž nebyl nebo nemohl být odčiněn při přezkumu obecným soudem.
15. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí vymezil podmínky, za nichž lze uskutečnění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor a pozemků považovat za ústavně aprobovaný zásah do uvedených práv [srov. např. nález ze dne 1. 11. 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06 (N 200/43 SbNU 239), nález ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297), nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271) nebo nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)], přičemž v nich zdůraznil pravomoc obecných soudů z hlediska ochrany základních práv při rozhodování o nařízení těchto prohlídek podle §83 a §83a trestního řádu. Za stěžejní lze v tomto ohledu označit požadavek náležitého odůvodnění příkazů k provedení těchto prohlídek, jehož naplnění předpokládá, že z nich musí být zřejmé, zda v konkrétní věci jsou pro nařízení domovní prohlídky splněny všechny zákonné podmínky; pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení nebo jejich citace není postačující [např. nález sp. zn. II. ÚS 362/06 nebo nález ze dne 11. 11. 2010 sp. zn. II. ÚS 1940/10 (N 222/59 SbNU 207)].
16. Pokud jde o neodkladnost a neopakovatelnost úkonu [§158 odst. 3 písm. i), §160 odst. 4 trestního řádu], jejich podrobné písemné zdůvodnění v příkazu k domovní prohlídce nebo k prohlídce jiných prostor či pozemků je žádoucí, neboť zajišťuje transparentnost a kontrolovatelnost postupu příslušných státních orgánů. Přesto nelze ani z případného nedodržení tohoto požadavku bez dalšího vyvozovat závěr o ústavněprávním pochybení, které by vedlo k nepoužitelnosti důkazu získaného touto prohlídkou. Tento následek nenastane tehdy, jestliže ze všech okolností případu, seznatelných z příkazu k prohlídce nebo z trestního spisu, přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu byly dány [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 nebo nález ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 761/14 (N 103/73 SbNU 659)]. Nadto nelze opominout, že k vydání uvedeného příkazu postačuje "důvodné podezření" (§82 odst. 1 a §160 odst. 4 trestního řádu), že v obydlí nebo jiném prostoru "je věc ... důležitá pro trestní řízení", z čehož se odvíjí i adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" [usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467); srov. též usnesení ze dne 11. 8. 2011 sp. zn. III. ÚS 1581/11].
17. Ke konkretizaci důkazů hledaných policejním orgánem je pak namístě připomenout, že ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu podle §78 odst. 1 trestního řádu "nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky" (usnesení ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07, usnesení ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07). Z hlediska požadavků trestního řádu a ústavního pořádku postačuje následná konkretizace těchto věcí v pořízených protokolech podle §85 odst. 3 ve spojení s §79 odst. 5 trestního řádu, zatímco v případě příkazů k provedení prohlídky postačí uvést jen určité kategorie věcí, resp. důkazů.
18. Uvedená hlediska byla určující i pro posouzení ústavní stížností napadeného příkazu. Ústavní soud přitom neshledal, že by trpěl vadami, s nimiž by bylo možno identifikovat porušení základních práv a svobod stěžovatelky. V odůvodnění příkazu jsou řádně specifikovány důvody opodstatňující provedení domovní prohlídky. Je v něm vysvětlen skutkový základ, na jehož základě dospěly příslušné orgány k závěru o souvislosti mezi stěžovatelkou a prověřovanou trestnou činností. Rovněž je v něm rámcově vymezen okruh věcí, které mohou být významné pro trestní řízení a nelze je získat jinak než domovní prohlídkou. Za dostatečné považuje Ústavní soud i odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti domovní prohlídky, jemuž v kontextu ostatních skutečností, jež v dané věci opodstatnily její nařízení, nelze upřít rozumný základ. Námitkám stěžovatelky proti napadenému příkazu tak nebylo možné přisvědčit. V podrobnostech postačí odkázat na relevantní části jeho odůvodnění.
19. Pakliže stěžovatelka namítá porušení svých základních práv a svobod způsobem, jakým byla prohlídka realizována, Ústavní soud konstatuje, že v souladu s §84 trestního řádu byl proveden její předchozí výslech, respektive předchozí výslech jí pověřené zaměstnankyně. Vzhledem k tomu, že hledané věci byly konkretizovány až v průběhu domovní prohlídky, nebylo možné vyzvat k jejich vydání před jejím zahájením. Skutečnost, že v průběhu prohlídky došlo k jejich dobrovolnému vydání, proto vyplynula až z daných okolností a sama o sobě nezpochybňuje zákonnost domovní prohlídky. Tomu odpovídá i obsah protokolu o provedení domovní prohlídky.
20. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2019
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu