ECLI:CZ:US:2019:3.US.851.19.1
sp. zn. III. ÚS 851/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 5. prosince 2018 č. j. 27 Co 337/2018-258 a rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 29. června 2018 č. j. 0 Nc 2742/2016-217, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Chrudimi, jako účastníků řízení, a nezletilého T. K. a D. Ch., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby byla zrušena rozhodnutí označená v záhlaví, neboť je názoru, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 3, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z předložených podkladů a ze spisu Okresního soudu v Chrudimi (dále jen "okresní soud") sp. zn. 0 Nc 2742/2016 se podává, že okresní soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2018 č. j. 0 Nc 2742/2016-217 svěřil nezletilého vedlejšího účastníka do střídavé péče stěžovatele a vedlejší účastnice tak, že v sudých týdnech zajišťuje péči o nezletilého stěžovatel a v lichých týdnech vedlejší účastnice. Rozhodl dále o povinnosti vedlejší účastnice přispívat na výživu nezletilého od 1. 4. 2016 do 31. 10. 2016 částkou 2 000 Kč měsíčně, od 1. 11. 2016 výživné vedlejší účastnici neurčil. Neurčil rovněž výživné stěžovateli a rozhodl o dlužném výživném vedlejší účastnice. Stanovil speciální úpravu styku rodičů s nezletilým, který se má uskutečňovat ve středu od 13.00 do 19.00 hod. s druhým rodičem, který daný týden nemá nezletilého v péči. Okresní soud shledal, že byla splněna všechna kritéria popsaná v judikatuře Ústavního soudu k rozhodnutí o střídavé péči. Oba rodiče mají k nezletilému silné citové pouto, stejně jako on k rodičům, a oba rodiče mají hmotné podmínky k uskutečňování střídavé péče. Bydliště rodičů nejsou příliš vzdálena a nezletilý může navštěvovat jednu školu. Sám nezletilý si přál být s oběma rodiči stejně s režimem střídání po týdnu. Okresní soud v průběhu řízení střídavou péči zatímně nařídil a přesvědčil se, že funguje. Nezletilý je spokojený a prospívá, což dokládá i to, že uspěl při testech na gymnázium. U úpravy styku ponechal soud nezletilému možnost ve středu vidět druhého rodiče, jelikož tato úprava nezletilému vyhovuje. Dále odůvodnil rozhodnutí o výživném.
3. K odvolání otce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 5. 12. 2018 č. j. 27 Co 337/2018-258 potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích o péči a styku. Změnil jej ve výroku o výživném tak, že stěžovatel je povinen přispívat na výživu nezletilého vedlejšího účastníka částku 2 000 Kč od 1. 4. 2016 a stejnou částku je od stejného data povinna přispívat i vedlejší účastnice. Krajský soud neshledal takové procesní vady, které by způsobily nesprávné či nezákonné rozhodnutí okresního soudu. Ten sice vyloučil věc péče a výživy staršího bratra nezletilého k samostatnému projednání, k čemuž krajský soud poznamenal, že je správné a obvyklé vést řízení o úpravě péče k více dětem stejných rodičů v jednom řízení. Krajský soud však uvedl, že starší bratr nezletilého vedlejšího účastníka v průběhu řízení před okresním soudem dosáhl zletilosti, což je důvod k zastavení řízení o péči. O výši hrazeného výživného zletilý starší bratr a vedlejší účastnice uzavřeli dohodu. Za této situace vyloučení věci týkající se staršího bratra nezpůsobilo nesprávnost rozhodnutí o péči o nezletilého vedlejšího účastníka a výživném pro něj. S věcným posouzením okresního soudu se krajský soud ztotožnil. Dle krajského soudu se sice okresní soud dopustil procesního pochybení při vydání opatření dle §474 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s."), ale toto pochybení bylo posléze zhojeno.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že okresní soud při jednání dne 24. 10. 2016 překvapivě vydal s odkazem na §474 z. ř. s. opatření, jímž nařídil ohledně nezletilého vedlejšího účastníka střídavý režim péče. Užití §474 z. ř. s. je nepřiléhavé a okresní soud pominul, že ve svém návrhu ze dne 1. 8. 2016 vedlejší účastnice uvedla, že o nezletilého se stará stěžovatel a že bylo nesporné, že dne 1. 4. 2016 vedlejší účastnice opustila společnou domácnost. Tato procesní vada způsobila, že ústavní stížností napadené rozsudky jsou "ovocem z otráveného stromu". Okresní soud dále v řízení vydal předběžné opatření, jímž předal nezletilého do střídavé péče a stanovil speciální úpravu styku pro každou středu. Dle stěžovatele tak okresní soud činil kroky, aby si nezletilý zvykl na střídavou péči, o níž nakonec ve svém rozsudku rozhodl.
5. Ústavní stížnost obsahuje dále námitku, že okresní soud nerozhodl o návrhu na mediaci, který stěžovatel vznesl na jednání dne 27. 2. 2017. Stěžovatel rovněž spatřuje pochybení okresního soudu v tom, že vyloučil věc dalšího syna stěžovatele a vedlejší účastnice k samostatnému projednání. Řízení ohledně poměrů týchž rodičů a jejich jednotlivých dětí nelze vést odděleně. Okresní soud navíc neprovedl navržené důkazy, a to posudek a výslech znalce PhDr. Slavomila Fišera, Ph.D., a revizní znalecký posudek.
6. Svěření nezletilého dítěte do střídavé péče rodičů by dle stěžovatele nemělo být pravidlem, ale mělo by se v každé věci pečlivě vážit, jaká úprava péče je pro dítě nejlepší. Své rozhodnutí o střídavé péči by měl soud pečlivě odůvodnit, což se dle stěžovatele v jeho věci nestalo. Ke střídavé péči nelze nezletilého přivést jejím experimentálním nařízením s představou, že si dítě zvykne.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že okresní soud postupoval nezákonně při vydání opatření dle §474 z. ř. s., jímž na jednání dne 24. 10. 2016 nařídil střídavý režim péče o nezletilého. Dle §474 odst. 1 z. ř. s. má soud vést rodiče k nalezení smírného řešení a může jim na dobu nejvýše tří měsíců uložit účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání či rodinné terapii, případně jim nařídit setkání s odborníkem, zejména v oboru pedopsychologie. Ústavní soud konstatuje, že opatření okresního soudu, který s odkazem na §474 z. ř. s. nařídil střídavý režim péče, již krajský soud označil za rozporné se zákonem (k tomu srov. odůvodnění usnesení krajského soudu ze dne 10. 4. 2017 č. j. 27 Co 129/2017-74 či bod 14. ústavní stížností napadeného rozsudku krajského soudu). Ústavní soud souhlasí s tím, že samotný §474 z. ř. s. nedává zákonný podklad soudu pro nařízení střídavé péče (byť třeba zatímně), a to navíc ještě v situaci, kdy s tím jeden z rodičů nesouhlasí. Na základě §474 z. ř. s. může soud vést rodiče k nalezení smírného řešení a může jim uložit v daném ustanovení popsané smírčí či mediační jednání, terapii či setkání s odborníkem, nemůže však na základě §474 z. ř. s. nařídit střídavou péči, jelikož se o tom §474 z. ř. s. vůbec nezmiňuje. Státní moc lze dle čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy vykonávat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
10. Ústavní soud však shledal, že právě popsané pochybení okresního soudu se neprojevilo v tom, že by některý z rozsudků napadených ústavní stížností porušil stěžovatelova ústavně zaručená práva. Nelze přehlédnout, že usnesením ze dne 28. 2. 2017 č. j. 0 Nc 2742/2016-58 okresní soud vydal předběžné opatření dle §102 ve spojení s §76 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a §12 odst. 1 z. ř. s., jímž nezletilého předal do střídavé péče a pro každou středu od 13.00 do 19.00 hod. upravil styk s druhým rodičem. K odvolání otce zmíněné usnesení okresního soudu o předběžném opatření potvrdil krajský soud usnesením ze dne 10. 4. 2017 č. j. 27 Co 129/2017-74, které společně s usnesením o předběžném opatření napadl stěžovatel ústavní stížností, jež Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 10. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1891/17 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz). Vykonatelnost tohoto předběžného opatření nastala doručením tomu, komu jím byla uložena povinnost (§76d o. s. ř.). Předběžným opatřením je možno nařídit střídavou péči. Od vykonatelnosti předběžného opatření v usnesení č. j. 0 Nc 2742/2016-58 nelze zatímní úpravu střídavé péče spojovat s nezákonným opatřením dle §474 z. ř. s.
11. Nezletilý vedlejší účastník se již před vydáním opatření dle §474 z. ř. s., k čemuž došlo dne 24. 10. 2016, vyjádřil dne 29. 9. 2016 před orgánem sociálně-právní ochrany dětí, že by chtěl vedlejší účastnici více vídat a vyhovovalo by mu, aby byl týden u stěžovatele a týden u vedlejší účastnice (viz zpráva tohoto orgánu ze dne 21. 10. 2016 na č. l. 30 spisu okresního soudu). Ústavní soud konstatuje, že prvotní přání nezletilého po střídání týdenního režimu u každého z rodičů tedy nebylo důsledkem opatření dle §474 z. ř. s., toto přání proto nevyvolal okresní soud daným opatřením. Následně po prvotních zkušenostech se střídáním týdenního režimu u rodičů nezletilý uvedl, že by byl radši u táty a k mámě chodil, jen kdyby to šlo (zpráva orgánu sociálně-právní ochrany dětí na č. l. 52 o rozhovoru s nezletilým ze dne 19. 1. 2017) a že u táty je mu smutno po mámě a naopak u mámy je mu smutno po tátovi a sourozencích, kteří s ním žijí. Při dalším pohovoru uvedl, že mámě řekl, že s ní nechce bydlet a chce k ní jen chodit (zpráva orgánu sociálně-právní ochrany dětí na č. l. 53 o rozhovoru s nezletilým ze dne 22. 2. 2017).
12. Poté okresní soud vydal dne 28. 2. 2017 výše zmíněné předběžné opatření o střídavé péči s týdenním režimem střídání a stykem s druhým rodičem ve středu, čímž hodlal reagovat na nespojenost nezletilého a jeho stesk po druhém rodiči a sourozencích. Při pohovoru s orgánem sociálně-právní ochrany dětí pak dne 14. 8. 2017 nezletilý uvedl, že se před prázdninami střídal po týdnu u rodičů a ve středu viděl druhého rodiče, což se mu líbí a chtěl by to zachovat i nadále (zpráva na č. l. 108). Znalkyni nezletilý uvedl, že by spíš zůstal u střídavé péče, jen by chtěl, aby mohl po předchozí domluvě jít kdykoli k druhému rodiči a třeba u něj i přespat. Ústavní soud konstatuje, že okresní soud i krajský soud ve svých rozsudcích zohledňovaly posledně rekapitulovaná kladná vyjádření nezletilého o střídavé péči doplněné stykem s druhým rodičem ve středu. Šlo o vyjádření nezletilého učiněná na základě jeho vlastní zkušenosti se zatímní úpravou péče a styku na základě předběžného opatření, u něhož Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1891/17 neshledal porušení stěžovatelových práv. Předběžné opatření okresní soud vydal s ohledem na přání nezletilého. S ohledem na popsaný průběh řízení Ústavní soud nesouhlasí s námitkou stěžovatele, že by ke střídavé péči soud přivedl jejím experimentálním nařízením, aniž by dbal o potřeby dítěte. Od vykonatelnosti předběžného opatření byla zatímní úprava nastolena způsobem, který zákon dovoluje. Pouze nařízení části zatímní úpravy péče o nezletilého (opatření dle §474 z. ř. s.) bylo zasaženo procesní vadou. Zatímní úpravu střídavé péče, jak v procesně vadné, tak bezvadné části, okresní soud zvolil s ohledem na přání nezletilého, měl zprávy o jejím vlivu na nezletilého a předběžným opatřením ji upravil do podoby, která nezletilému vyhovovala. Průběh řízení vypovídá o tom, že okresní soud reagoval na představy a potřeby nezletilého, u nichž nebránily jiné zjištěné okolnosti, aby jim bylo vyhověno. Nešlo tedy o případ, kdyby svým postupem okresní soud nezletilého "dotlačil" do situace, v níž by to byla výhradně tíha vnějších okolností, která by utvořila konečné stanovisko nezletilého, o němž by již nebylo možno hovořit jako o vlastním stanovisku nezletilého. Žádného pochybení v ústavní úrovni se soudy nedopustily tím, že ve spisovém materiálu zachycená stanoviska nezletilého pojímaly jako jeho vlastní autentická stanoviska, k nimž nebyl pohnut postupem okresního soudu. Znalkyně ve svém posudku dospěla k závěru, že nezletilý akceptuje úpravu střídavé péče se středečním stykem s druhým rodičem, byť si netroufla tvrdit, že mu vyhovuje zcela. Za této situace Ústavní soud nespatřuje porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv v tom, že okresní soud a krajský soud ve svých rozhodnutích přikládaly váhu kladným stanoviskům nezletilého ke střídavé péči s týdenním režimem střídání doplněnou úpravou styku s druhým rodičem ve středu. Jiné okolnosti, jimiž soudy své rozsudky odůvodnily (schopnosti rodičů se o nezletilého starat a to, že k tomu mají materiální podmínky, citové pouto mezi nimi, blízkost bydliště rodičů a to, že nezletilý bude i při střídavé péči moci chodit do jedné školy), zůstaly zatímní úpravou péče a styku zcela neovlivněny.
13. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti brojil proti tomu, že rozhodnutí o starším bratrovi nezletilého vedlejšího účastníka okresní soud vyloučil k samostatnému projednání. V daném ohledu může Ústavní soud odkázat na hodnocení krajského soudu v bodu 11. jeho rozsudku. Krajský soud zde uvedl, že obvyklý postup, který považuje za správný, spočívá ve vedení jednoho řízení o úpravě péče o děti jedněch rodičů. Na druhou stranu poukázal na to, že k vyloučení věci staršího bratra nezletilého došlo až poté, co bratr nabyl zletilosti, čímž odpadl podklad pro meritorní rozhodnutí o péči o něj, a výživné pro bratra bylo upraveno dohodou. Ústavní soud stejně jako krajský soud za takových okolností nespatřuje dopad vyloučení věci bratra nezletilého k samostatnému projednání na rozhodnutí o péči o nezletilého vedlejšího účastníka, ani z tohoto pohledu ústavní stížností napadené rozsudky neporušily základní práva stěžovatele.
14. Nelze souhlasit s námitkou, že by okresní soud nerozhodl o stěžovatelově návrhu na nařízení mediace. Usnesením ze dne 13. 9. 2017 č. j. 0 Nc 2742/2016-30 (založeným na č. l. 124) byl tento návrh zamítnut.
15. K námitce, že okresní soud neprovedl stěžovatelem navržené důkazy, Ústavní soud konstatuje, že posudkem znalce PhDr. Slavomila Fišera, Ph.D., byl proveden důkaz, jak plyne z protokolu o jednání konaném dne 25. 6. 2018 (č. l. 205) a bodu 7. rozsudku okresního soudu. Okresní soud neprovedl navržený důkaz výslechem tohoto znalce a nenechal zpracovat ani navržený revizní posudek.
16. Ústavní soud konstantně zastává názor, že jednou ze součástí práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny je i oprávnění účastníka navrhnout důkazy. Tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také - nevyhoví-li jim - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, popř. proč je nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění. Neučiní-li tak obecný soud, dochází při jeho rozhodování nejen k vadám spočívajícím v porušení obecných procesních předpisů, ale současně soud postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny především v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny [k tomu srov. nález ze dne 24. 2. 2005 sp. zn. IV. ÚS 251/04 (N 34/36 SbNU 379)]. Okresní soud srozumitelně objasnil, proč ze znaleckého posudku PhDr. Fišera nevycházel. Znalec vyslechl pouze stěžovatele, nikoli vedlejší účastnici a nedal jí prostor pro vyjádření, znalec neměl k dispozici spis. Okresní soud tak vyhodnotil, že nejde o znalecký posudek vycházející z objektivních zjištění. Vycházel proto ze znaleckého posudku PhDr. Věry Pickové, která hovořila se stěžovatelem, vedlejší účastnicí, nezletilým vedlejším účastníkem a jeho zletilou sestrou. Tato znalkyně měla k dispozici i soudní spis. Ústavní soud tomuto hodnocení okresního soudu nemůže z hlediska ústavnosti nic vytknout. Uvedeným hodnocením okresní soud rovněž odůvodnil, proč nevyslechl znalce PhDr. Fišera a ani nevyhověl důkaznímu návrhu revizním posudkem. Ani zde Ústavní soud žádné pochybení v ústavní rovině neshledal.
17. Okresní soud a krajský soud v duchu judikatury Ústavního soudu hodnotily, zda je v nejlepším zájmu nezletilého střídavá péče [k jednotlivým komponentům tohoto hodnocení srov. např. nález ze dne 30. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1554/14 (N 236/75 SbNU 629), body 26. až 28] a na jejich rozhodnutí lze odkázat. Stěžovatel v dané souvislosti namítl, že se soud má zabývat rovněž tím, zda dokáže dítě ve dvou domácnostech zakořenit a zda se nebude muset v nepřiměřené míře stěhovat. Okresní soud i krajský soud poukázaly na to, že zatímní úpravu střídavé péče s úpravou styku ve středu, nastolenou předběžným opatřením, nezletilý vnímal kladně a byl spokojený. Poukázaly na skutečnost, že prospívá, o čemž svědčí i to, že byl přijat na gymnázium. V posuzované věci soudy neshledaly, že by bydliště rodičů byla příliš vzdálena a zmínily, že nezletilý může navštěvovat jednu školu. Stěžovatelovy námitky proto dle hodnocení soudu nesvědčí o porušení jeho ústavně zaručených práv. Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce nedostatečného odůvodnění napadených rozsudků.
18. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu