ECLI:CZ:US:2019:4.US.1353.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1353/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele I. B., zastoupeného JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 1464/6, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2019, č. j. 4 Tdo 97/2019-30, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2018, č. j. 3 To 95/2018-3969, a Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 11. června 2018, č. j. 69 T 7/2014-3945, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně jako účastníků řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "soud prvního stupně") zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "stížnostní soud") zamítl stížnost stěžovatele jako nedůvodnou; Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné.
Právně zastoupený stěžovatel ve své stížnosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá nesprávnost rozhodnutí obecných soudů, popisuje důvody k podání návrhu na obnovu řízení, tvrdí, že závěry obecných soudů o neexistenci nových skutečností jsou vadné. Je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími byla porušena zásada in dubio pro reo a jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel se na soud prvního stupně obrátil s návrhem na obnovu řízení. Stěžovatel postupoval v souladu s §286 odst. 2 a 3 trestního řádu, který připouští proti zamítnutí návrhu podle §283 písm. d) trestního řádu stížnost, které však stížnostní soud nevyhověl - s poučením, že proti usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. Mimořádný opravný prostředek - dovolání je možno podat, připouští-li to zákon (§265a trestního řádu), možnost přezkumu usnesení o stížnosti dovoláním však připuštěna není, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl. Z toho důvodu se Ústavní soud zabýval nejprve splněním formálních požadavků na ústavní stížnost.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je možné podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práv poskytuje; ve stejné lhůtě lze podat ústavní stížnost i tehdy, odmítl-li soud mimořádný opravný prostředek jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Taková situace však nenastala, neboť v projednávané věci zákon dovolání nepřipouští.
Popsaným postupem se stěžovatel zbavil možnosti brojit proti rozhodnutím soudu prvního stupně a stížnostního soudu, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti je odvozena od doručení rozhodnutí (dne 19. října 2018) a marně uplynula ve středu 19. prosince 2018.
Ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu byla ústavní stížnost podána včas, stěžovatel se v ní zaměřil na rozhodnutí soudu prvního stupně a stížnostního soudu, jeho (ústavněprávní) argumentace proti usnesení dovolacího soudu vůbec nesměřovala, stěžovatel pouze konstatoval existenci rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud v rozhodnutí postupoval zcela v souladu s trestním řádem, jeho rozhodnutí nevykazuje žádné vady a je patrné, že se s dovolacími námitkami zcela vypořádal.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh proti usnesení Nejvyššího soudu odmítl jako zjevně neopodstatněný; v části směřující proti usnesením soudu prvního stupně a stížnostního soudu ji odmítl Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť byla podána po zákonem stanovené lhůtě. Toto usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle §43
odst. 3 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu