ECLI:CZ:US:2019:4.US.1464.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1464/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky, obchodní korporace SPORTHOUSE CZ Corporations s. r. o., se sídlem v Ládví - Kamenici, Liliová 223, zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, 2. května 7134, proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. 2. 2019, č. j. 39 C 21/2019-65, za účasti Okresního soudu ve Zlíně jako účastníka řízení a zájmového sdružení Sportovní kluby Zlín, z. s., se sídlem ve Zlíně, Hradská 854 jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně (dále jen "okresní soud") vydal napadené usnesení, jímž podle §112 o. s. ř. spojil věci vedené u tohoto soudu pod spisovými značkami 39 C 118/2018 a 39 C 21/2019 ke společnému řízení, neboť se týkají týchž účastníků a předmětem řízení ve věci sp. zn. 39 C 118/2018 je určení vlastnického práva k budově č. p. X1, která je součástí pozemku parc. č. X2, obojí zapsané na LV č. X3 pro obec a katastrální území Zlín u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, jenž je předmětem řízení o určení vlastnického práva ve věci sp. zn. 39 C 21/2019 - s tím, že společné řízení bude nadále vedeno pod (starší) spisovou značkou 39 C 118/2018. Usnesení o spojení věcí neobsahuje s odkazem na §169 odst. 2 o. s. ř. odůvodnění a není proti němu odvolání přípustné.
Stěžovatelka namítá, že napadeným usnesením byla porušena její základní práva a svobody, zaručené v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jelikož napadené usnesení bylo vydáno na základě volné úvahy soudce, aniž by byl zvolený procesní postup s ohledem na vznesené nároky rozumně odůvodnitelný. Napadeným usnesením došlo podle stěžovatelky ze strany okresního soudu ke spojení dvou skutkově nesouvisejících nároků, čímž měl být porušen "princip proporcionality zásahu orgánu veřejné moci do vlastnického práva stěžovatele". Okresní soud vydáním napadeného usnesení postupoval v neprospěch stěžovatelky a nedůvodně vychýlil rozhodovací poměry v rámci obou zahájených soudních sporů, což může mít "zcela zásadní dopad na možnost stěžovatelky realizovat její zaručená práva".
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb.,o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně akcentuje skutečnost, že sám poskytuje ochranu konstitučně garantovaným právům a svobodám až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Z toho důvodu je třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli však dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, a přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány (pokud je právní řád vůbec předvídá; srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 382/12 dostupné na adrese https://nalus.usoud.cz). I když z tohoto pravidla připouští Ústavní soud výjimky, činí tak, jestliže jsou současně splněny dvě podmínky. Jednak musí být takové rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod, a dále je třeba, aby se námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, expressis verbis, aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím, včetně ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím) efektivně uplatněna.
Ústavní soud shledal, že v projednávané věci není splněna už první z uvedených podmínek. Stěžovatelka rozporuje rozhodnutí soudu o spojení dvou věcí (ze stejného senátu). Z textu stížnosti ani z jiných hledisek však nevyplývá, že by napadené usnesení do některého z ústavně zaručených práv zasahovalo, natož aby šlo o zásah citelný, který by mohl být napraven pouze cestou ústavní stížnosti.
Na základě výše uvedených důvodů byla stížnost Ústavním soudem podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2019
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj