ECLI:CZ:US:2019:4.US.1564.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1564/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu Stavebního bytového družstva X, zastoupeného JUDr. Petrem Polednem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova 38/15, proti usnesením Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 11. března 2019, č. j. KZT 87/2019-25, a Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích ze dne 15. února 2019, č. j. ZT 246/2018-75, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhá zásahu Ústavního soudu; tvrdí, že ustanovilo-li mu Okresní státní zastupitelství ve Strakonicích pro účely trestního řízení a k výkonu jeho práv poškozeného opatrovníka a Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích jeho následnou stížnost zamítlo jako nedůvodnou, byla porušena jeho zaručená práva. Policejní orgán zahájil trestní stíhání fyzické osoby - předsedy představenstva stěžovatele, pro trestný čin (přečin) porušování povinností při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, který měl spáchat jednáním v neprospěch stěžovatele a způsobit mu tím škodu v souhrnné výši 3 039 618 Kč. Navrhovatel je však přesvědčen, že je schopen hájit svá práva sám či prostřednictvím zvoleného zástupce. Navrhovatel uvádí, že podle judikatury Ústavního soudu (usnesení ze dne 14. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS 2/16, ze dne 3. prosince 2015, sp. zn. 1363/14, a ze dne 12. prosince 2017, sp. zn. III. ÚS 130/16, všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz) nejde v případech ustanovení opatrovníka účastníkovi trestního řízení o konečné rozhodnutí ve věci a ústavní stížnost proto není přípustná; je však přesvědčen, že v jeho případě se o konečná rozhodnutí jednalo.
Na základě zásady subsidiarity ústavní stížnosti je rozhodovací činnost vybudována na přezkumu věcí v případech, nelze-li protiústavnost napravit žádnými dalšími procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných právních norem. Tato zásadu upravuje §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a je rozpracována v judikatuře Ústavního soudu [viz nález ze dne 30. listopadu 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243) či usnesení ze dne 19. prosince 1997 sp. zn. II. ÚS 293/97 (U 22/9 SbNU 467), ze dne 9. února 2011 sp. zn. Pl. ÚS 38/10 (U 1/60 SbNU 759)]; podle které ochrana základních práv není a z podstaty věci ani nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci (čl. 4 Ústavy České republiky).
Pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti směřující proti usnesení státního zástupce o zamítnutí stížnosti proti ustanovení opatrovníka podle §45 odst. 2 trestního řádu je relevantní ustanovení §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, které zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti. Žádost o výkon dohledu považována za obecně účinný opravný prostředek ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (viz například usnesení ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. II. ÚS 2166/14; U 14/74 SbNU 623).
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť před jejím podáním stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany, které mu zákon k ochraně jeho práv přiznává.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. června 2019
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj