ECLI:CZ:US:2019:4.US.1577.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1577/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jaroslava Fenyka a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele L. L., zastoupeného Mgr. Martinou Pešákovou, advokátkou, sídlem Kozinova 2, Šumperk, proti příkazu k domovní prohlídce vydaného Okresním soudem v Břeclavi ze dne 26. března 2019 č. j. 9 Nt 10/2019-4, za účasti Okresního soudu v řeclavi, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Břeclavi, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu k domovní prohlídce, jímž došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 2 odst. 2 a čl. 12 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu napadeného příkazu se podává, že Okresní soud v Břeclavi (dále jen "okresní soud") tímto příkazem nařídil domovní prohlídku v rodinném domě a přilehlých nemovitostech užívaných stěžovatelem. Stalo se tak na návrh vedlejšího účastníka v rámci trestního řízení vedeného proti skupině osob podezřelých ze spáchání trestného činu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 a odst. 4 písm. a) a b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Jedním z podezřelých je i J. P., který je jednatelem společnosti zabývající se preparací zvířat. V rámci operativních úkonů bylo zjištěno, že uvedený podezřelý mimo jiné provedl preparaci vlků a medvěda pro stěžovatele. Na tato zvířata se vztahuje tzv. úmluva CITES a z opatřených podkladů vyplývá důvodné podezření, že byla ulovena a získána bez příslušných povolení. Soud vzal tyto skutečnosti za dostatečně prokázané z výsledků šetření, zejména sledování osob a odposlechu telefonních stanic. Z uvedeného bylo možno dle soudu dovodit, že se v předmětné nemovitosti mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení, zejména trofeje a těla exemplářů, listiny související s trestnou činností, fotografie, videozáznamy, výpočetní technika, atd. Kdyby byla prohlídka provedena až po zahájení trestního stíhání, hrozilo dle soudu, že podezřelí by mohli důkazní materiál zlikvidovat. Proto nařídil provedení prohlídky jako tzv. neodkladný a neopakovatelný úkon.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel zdůrazňuje, že nařízená domovní prohlídka byla provedena před vznesením obvinění a dokonce i před podáním vysvětlení stěžovatele, jakožto podezřelého, přičemž příkaz ani nebyl dostatečně odůvodněn. Nebyl podložen relevantními indiciemi o trestné činnosti a absentuje v něm odůvodnění toho, z čeho soud dovozuje, že exempláře, nacházející se u stěžovatele, byly pořízené nelegálně. Další prověřované osoby zná stěžovatel pouze z legální spolupráce při preparování legální exemplářů zvířat. Legálnost této činnosti si mohly orgány činné v trestním řízení ověřit v oficiálním rejstříku CITES. Z této skutečnosti však nelze dovodit, že má stěžovatel doma i nelegální exempláře. Podobně dle stěžovatele nelze pátrat například po kradených automobilech. Dalším naprosto spekulativním závěrem je vyjádření okresního soudu o možnosti nalezení nepovolených střelných zbraní. Jeho práva měla být porušena i provedením domovní prohlídky. Přestože byla tato prohlídka nařízena jako neodkladný úkon, byla provedena až po zhruba dvou týdnech v době, kdy byl stěžovatel v zahraničí a s orgány činnými v trestním řízení komunikoval pouze telefonicky, což nelze považovat za ekvivalent výslechu. Orgánům činným v trestním řízení nic nebránilo v šetrnějším postupu. Konečně stěžovatel namítá, že příkaz k domovní prohlídce mu do současné doby nebyl doručen, neboť byl doručen pouze stěžovatelově manželce, přítomné na místě prohlídky. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadený příkaz k prohlídce.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
6. V první řadě musí Ústavní soud konstatovat, že odůvodnění napadeného příkazu je dostatečně obsáhlé a rozsahem odpovídající ustálené praxi. Za dostatečně odůvodněnou pak považuje i nutnost provedení prohlídky jako úkonu neodkladného a neopakovatelného. Dle judikatury Ústavního soudu nelze řádnost odůvodnění této skutečnosti hodnotit přehnaně formalistickým, zevšeobecňujícím pohledem, nýbrž s přihlédnutím k jednotlivým okolnostem každého konkrétního případu [srov. např. nález ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297) nebo usnesení ze dne 26. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 3850/12; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Úvahy soudu není třeba dalece rozvádět např. tam, kde nutnost provedení daného úkonu jako tzv. neopakovatelného je přímo z popsaných skutkových okolností snadno odvoditelná pro každou osobu s běžnými znalostmi fungování orgánů činných v trestním řízení a chování pachatelů trestných činů [srov. např. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. Jeden z takových typických případů představuje např. nutnost obstarávání důkazních prostředků subtilních, podléhajících snadnému zničení (srov. např. usnesení ze dne 10. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 2165/13 nebo ze dne 6. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 2667/13). Takové okolnosti (druh zajišťovaných věcí, organizovanost trestné činnosti) vyplývají dle Ústavního soudu i z popisu skutkového stavu obsaženého v napadeném příkazu okresního soudu. Jeho odůvodnění tak Ústavní soud považuje v tomto směru za ústavně přijatelné. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že prohlídka nebyla provedena okamžitě. To totiž plně odpovídá praxi šetření rozsáhlejší a organizované trestné činnosti, do níž je zapojeno mnoho subjektů.
7. Jde-li o prokázání důvodného podezření, ani v tomto směru neshledal Ústavní soud žádné pochybení. Navzdory stěžovatelovu tvrzení uvádí soud několik indicií, které jej přivedly k závěru o nutnosti provedení domovní prohlídky. Jde zejména o výsledky sledování osob, tzv. odposlechů podezřelých, odborná vyjádření, úřední listiny, atd. Je třeba zdůraznit, že stěžovatel nebyl uvedeným příkazem "odsouzen". Provedení domovní prohlídky je v daném případě využito fakticky jako zajišťovací institut, který má důvodné podezření potvrdit nebo vyvrátit. Vzhledem k povaze trestné činnosti a zjištěným indiciím bylo pak dle Ústavního soudu nařízení prohlídky namístě. Stěžovatelem tvrzená analogie s automobily v tomto směru argumentačně neobstojí, neboť exempláře zvířat jsou mnohem vzácnějšími (raritnějšími) věcmi než automobily a komunity, které s tímto zbožím nakládají, jsou exkluzivnější. Právě z hlediska této vzácnosti (a potřebě ochrany) je třeba podezřelým indiciím přikládat větší váhu. Podezření o možnosti nalézt zbraně soud do svého odůvodnění explicitně nepřevzal, cituje jej pouze jako názor státního zástupce.
8. Konečně Ústavní soud neshledal ani porušení stěžovatelových procesních ústavních práv. Stěžovatel se mohl k provedení domovní prohlídky vyjádřit alespoň telefonicky, což lze již samo o sobě považovat za nadstandardní možnost, když podezřelá osoba není na místě prohlídky. Zákon stanovuje orgánům činným v trestním řízení povinnost vyslechnout osobu, u níž je prohlídka prováděna, což v daném případě stěžovatel nebyl, neboť se nacházel v zahraničí (přítomna byla jeho manželka). Namítá-li stěžovatel, že mu příkaz k domovní prohlídce nebyl doručen, tak ani takové případné pochybení nemůže být důvodem k jeho zrušení. Zaprvé je zřejmé, že stěžovatel je s odůvodněním příkazu seznámen a nedošlo tedy k reálnému zkrácení jeho práv. Dále pak není zřejmé, zda se pokusil toto případné pochybení sám napravit žádostí o doručení příkazu přímo jeho osobě u orgánů činných v trestním řízení.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu