ECLI:CZ:US:2019:4.US.1777.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1777/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Společenství vlastníků jednotek B., zastoupeného Mgr. Martinou Klvaňovou, advokátkou se sídlem v Praze, Těšnov 5, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2019, č. j. 55 Co 42/2019-88, a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 1. 2019, č. j. 11 C 86/2018-74, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení a Marie Kučmašové jako vedlejší účastnice řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
U Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") podala vedlejší účastnice (v procesním postavení žalobkyně) proti stěžovateli (žalovanému) žalobu o zaplacení 24 236 Kč. V řízení rozhodl obvodní soud rozsudkem pro zmeškání, proti kterému podal stěžovatel odvolání k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"), na základě čehož byl vyzván k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Po marném uplynutí lhůty obvodní soud usnesením řízení zastavil, neboť soudní poplatek byl na účet soudu "připsán" po jejím skončení.
Aplikací zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "poplatkový zákon"), v platném znění, obecné soudy dovodily nutnost připsání platby za soudní poplatek na účet soudu, který k zaplacení poplatníka vyzval, nejpozději poslední den lhůty podle §9 odst. 1 poplatkového zákona. Městský soud proto potvrdil výrok usnesení obvodního soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudních poplatků, stejně tak výroky o náhradě nákladů řízení a vrácení části zaplaceného poplatku. Dále městský soud odmítl odvolání proti výrokům usnesení obvodního soudu, proti kterým nebylo odvolání přípustné.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení základních práv a svobod podle čl. 90 a 96 Ústavy České republiky, čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Porušení se měly obecné soudy dopustit tím, že: rozhodnutí o marném uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku dovozují z nutnosti připsání platby za poplatek na účet soudu nejpozději poslední den lhůty; nevyhověly žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty k zaplacení poplatku z důvodu možného vzniku újmy; výzvu k zaplacení poplatku soud nezaslal stěžovateli, ale pouze jeho zástupkyni; obvodní soud stěžovatele nesprávně poučil o odvolání; obvodní soud rozhodl, že se stěžovateli vrací pouze část zaplaceného poplatku.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, a dospěl k závěru, že je sice přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona, avšak zjevně neopodstatněná.
Důvody, pro které je podle stěžovatele ústavní stížnost opodstatněná, se týkají výkladu podústavního práva a se všemi se již vypořádaly ve svých rozhodnutích obecné soudy. Pro stručnost proto Ústavní soud odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí, v nichž obecné soudy podrobně a ústavně konformně vyložily, proč byl soudní poplatek zaplacen pozdě. Ústavnímu soudu ani nepřísluší se k rozhodnutím podrobněji vyjadřovat; jeho úlohou není nahrazovat rozhodovací činnost obecných soudů, nýbrž poskytovat ochranu ústavně chráněným hodnotám, které v projednávané věci nebyly dotčeny. Kromě toho příslušná ustanovení občanského soudního řádu ani poplatkového zákona výslovně neupravují, ve kterém okamžiku je soudní poplatek zaplacen; i kdyby byla ústavní stížnost přípustná, aplikoval by se (jak sám stěžovatel uvádí) analogicky daňový řád, podle kterého je lhůta zachována připsáním platby na účet nejpozději poslední den lhůty (viz usnesení ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. IV. ÚS 4006/18).
Ústavní soud nenašel jediný důvod, proč by měl napadená rozhodnutí, která vydaly soudy v rámci své pravomoci a řádně je odůvodnily, rušit. Ústavní právo na tzv. spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny nezaručuje účastníkovi právo na rozhodnutí podle jeho představ, ale právo na projednání věci podle příslušných procesních pravidel, což se v tomto případě bezezbytku stalo (srov. např. usnesení ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3706/18).
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný; usnesení obsahuje stručné odůvodnění podle §43 odst. 3 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu